Mainstream? Ne, junkstream, říkají organizátoři IMHHH

Jak si na tom ve srovnání třeba s Anglií stojí česká hudební scéna? Podle organizátorů brněnského festivalu Itch My Ha Ha Ha po stránce znalostí stále ještě leží a spí a dobře se u nás nevede ani kvalitnímu mainstreamu. „Čo sa hráva v rádiách a niekto to volá mainstream, je podľa mňa skôr junkstream,“ říká jedna třetina festivalového týmu IMHHH, Barbora Šedivá. Kromě ní jsem se virtuálně setkal i s druhou třetinou tohoto výjimečného festivalu Tomášem Kelarem. A promotér Prokop Holoubek, třetí do party, nám k tomu všemu dal dobrozdání. Zbystřete. Brno jede!

Festival IMHHH funguje už dvanáct let. Na koho jste se zpočátku zaměřovali a kam se jeho záběr posunul dnes?

T: Zajímali nás všichni, kteří rádi tancovali na hudbou, se kterou se v klubech tehdy nemohli moc setkat. Na lidi, kteří měli jiné chutě než v běžném alternativním proudu. A zároveň jsme už v roce 2004 chtěli výrazně změnit způsob, jakým se lidé baví na mejdanech a koncertech. Ne že bychom byli nějak radikální, ale sloučení živých koncertů a taneční DJ scény v našem poli působnosti tehdy nebylo zas tak jednoduché. Získání důvěry potenciálních fanoušků s podobným vkusem, ze kterých se pak stali pravidelní návštěvníci, nám trvalo. Dnes se pak pořád snažíme nabízet něco, co je považováno „leftfield“ od toho, co v okolí nabízí ostatní. A samozřejmě největší snahu vkládáme do konceptu neprodělat peníze.

Čerpáte Norské fondy. Co to obnáší a k čemu všemu jste se museli zavázat?

T: K 7 měsícům workshopů, přednášek a koncertů, dohromady 36 eventům. A podílíme se i na zásadním spolufinancování.

B: V porovnaní s inými fondami je tento o čosi náročnejší na prípravu a aj jeho administráciu, takže všetci, čo by sa oň chceli uchádzať, by si mali dobre rozmyslieť, či to celé dokážu potom vo svojom tíme utiahnuť. Ja som ale za túto podporu naozaj vďačná, bez nej by sme v takejto miere v Brne niečo podobné nikdy nemohli urobiť.

Nelámete si na tak obtížném závazku trochu zuby, daří se vám vše naplňovat? Co je vaším cílem – v krátkém a delším horizontu?

T: Cílů máme spoustu. Ten hlavní pro mě je mít v blízkosti domu koncerty, které chci navštívit. V krátkém horizontu plánuju dovolenou a opustit provozování klubu, možná jít k zubaři a k očaři, zanedbávám to už patnáct let. V delším horizontu bych se zase rád vrátil k provozování hudebních eventů, koncertů, festivalů, ale z toho, doufám, časem vyrostu.

B: Pri písaní toho projektu sme už mali konkrétne predstavy o lineupe a pozvaných hudobníkoch alebo témach, ktoré chceme v priebehu roka riešiť. S tým sme to celé písali. Hlavný cieľ určite napĺňame, bez toho by sme to ani nemohli robiť, sme totiž v priebežnom kontakte s donorom a prebiehajú aj priebežné hodnotenia projektu. Niektoré plány sa však prirodzene nepodarí naplniť, pretože závisia aj od toho, ako ktorý umelec napokon má čas, či je na turné, alebo či sa náhodou nerozhodol dať si tvorivú pauzu. To už ovplyvniť nevieme, ale vieme pozvať niekoho iného, kto do našej dramaturgie tiež dobre zapadne. Na druhej strane, aspoň sme si nechali nejaké mená, o ktorých môžeme snívať ešte v budúcnosti.

Chybí podle vašeho názoru na domácí scéně větší podpora experimentální hudby, nebo je stávající stav uspokojivý?

T: Nemyslím si, že něco vyloženě chybí. Po čem je poptávka, to nakonec vykvete. Podporu by si ale zasloužili umělci ve formě exportu a dalších prostředků, aby se mohli víc dostat do zahraničí a celá hudební scéna nebyla tak zaprděná a introspektivní. Kluby v Brně zase by si zasloužily mnohem větší podporu taky. Trochu se to zlepšilo, ale pořád to není ono. Myslím, že na radnici si furt neuvědomují, jaký efekt má hudba na ekonomiku. Pak určitě nejsem jediný, který by byl rád, aby Brno mělo festival jako je OFF, Unsound nebo Sonar. Vysvětlovat, proč tenhle směr je důležitý a proč je důležité nespoléhat jen na festivaly jako Majáles, snad nemusím.

B: Vždy som mala pocit, že v Brne sa experimentálnej scéne v porovnaní s inými mestami celkom darí. Ešte keď som žila a pôsobila v Bratislave, pozerali sme sa na Brno ako na mesto, kde sa dejú naozaj aktuálne veci, chodili sme na Skleněnú louku na noise, vedeli sme, že je tu festival Expozice nové hudby a prišlo nám skvelé, že je podporovaný oficiálne mestom. Pre mňa je zásadné aj to, že tu dlhodobo pôsobí estetik umenia a kurátor Jozef Cseres a pozval sem mnoho skvelých hudobníkov a že spomínaný festival Expozice nové hudby dnes dramaturguje Viktor Pantůček. V Brne má experimentálna hudba veľkú tradíciu a to je základ, o ktorý sa dá oprieť, rozvíjať ho, alebo naopak kritizovať a narúšať. Ale súhlasím s Tominom. Tiež by som v Brne radšej videla mestský festival typu Unsound, než ďalší „majáles“. Mesto si musí v svojej kultúrnej stratégii určiť nejaké priority a je celkom zásadné, aký typ festivalu by vzal za svoj a kam to nasmeruje.

Jaká je současná kulturní pozice Brna ve vztahu k Praze, zaostává?

T: Zaostává, a dál bude, dokud radnice nezvýrazní Brno na mapě Evropy víc než doposud.

B: Neviem o tom, že by sme v Brne v tomto zaostávali za Prahou, naopak, od umelcov, s ktorými spolupracujeme, sa dozvedáme, že v Prahe vlastne nemajú kde hrať. My to sami pociťujeme tiež, ak chceme nejaké koncerty zdielať, nie je ľahké nájsť v Prahe promotéra, ktorý bude pre nás dlhodobo stabilným partnerom. Obraciame sa skôr na Bratislavu a klub A4 a Prokop rozbehol i spoluprácu s londýnskym klubom Otto.

Kde to dnes v Brně v kontextu zajímavé dramaturgie opravdu žije?

T: Zajímavá dramaturgie žije všude v Brně, kupř. Music Lab, Bajkazyl, Na dráze, Skleněná louka, občas i v kavárně Skog, Divadlu Paradox, ale hlavně v Kabinetu Múz a prostorách kavárny PRAHA.

B: Určite sa tu oplatí sledovať dramaturgickú a organizátorskú dvojicu Barboru a Tomáša Přidalových, ktorí robia koncerty pod hlavičkou ABBA a tiež akcie kolektívu AVA, ktorí pozývajú hudobníkov hrávať priamo do domu, kde žijú. Bohužiaľ nestíham všetky tie akcie dnes absolvovať, ale ak by som mala o pár rokov menej, alebo o trochu viac voľného času, ten komunitný rozmer ich akcií by som určite docenila. Aktuálne ma zaujíma napríklad aj to, kam sa posunie festival Expozice nové hudby, na ktorom som pred pár rokmi zažila jeden z najlepších koncertov – novozélandského klavíristu Chrisa Abrahamsa.

Která položka ve vašem festivalovém programu vás zatím naživo nejvíc nadchla?

T: Mouse on Mars, Young Fathers, RSS Boys, Hrtl, a velké překvápko a síla byl Cities Aviv.

B: Phillip Quehenberger a DD Kern, T.L.A.S.I.L.A., Young Fathers, Urbanfailure, Drew MacDowall, Ospalý pohyb, HuJo.

Má festival šanci zaujmout v některých ohledech i „mainstreamové publikum“?

T: Ano, ale já mám posunutou představu o tom, co to ve skutečnosti je mainstream. Pokud je mainstream Ortel a Landa, což asi tvoří současný hlavní komerční proud v ČR, mám-li soudit podle snad nejpodivnějších cen, co jsem kdy zažil, tak doufám, že ne. Pokud je ale mainstream to, co se objevuje v Berghainu aka „nejlepší klub v Evropě“, pak určitě.

B: Áno, veď toto je mainstream! Itch skúma hranice klubovej a tanečnej hudby, nejde tu o čisto experimentálnu hudbu, akú možno predstavoval skôr festival New New! alebo predstavuje Stimul, či festival Next. A to, čo sa hráva v rádiách a niekto to volá mainstream, je podľa mňa skôr junkstream. Okrem trebárs rádia Wave samozrejme, ktoré pozdravujeme.

Jsou hlavním důvodem, proč k nám do republiky některé kapely stále nejezdí, nerealistické požadavky v kombinaci s nízkou atraktivitou malého trhu, nebo se i dnes při vyjednávání ještě setkáváte s nedůvěrou vůči ČR?

T: ČR je ve střední Evropě. Nahrazuje negativní vlastnosti malého trhu tím, že je po cestě, když se tvoří routing pro kapely na turné.

B: Niektoré nejazdia preto, lebo ich nikto nepozve!

Festival připravujete v triu, shodnete se na svých dramaturgických preferencích?

T: Kolektivně se vždy shodneme.

B: Súhlasím s Tomášom, ale prásknem naňho, že minule z jednoho koncertu v priestore PRAHA odišiel. Inak myslím, že nás nemusia zaujímať rovnaké kapely, ale skôr k hudbe ako takej pristupujeme rovnako.

Kromě hudebního programu jste připravili i řadu worskhopů. Naučili jste se něco i vy sami?

B: O workshopy a prednášky sa v priestore PRAHA stará hlavne Zdenek Tomášek, ktorý je súčasťou nášho dramaturgického tímu. Zdenek okrem produkčnej časti rieši aj tú obsahovú, zaujíma sa o radio-art, field-recordings, určite jemu samotnému workshopy veľa dali, lebo sa ich vždy zúčastní aj osobne, narozdiel od nás troch, ktorí nemôžeme byť všade.

Jak si na tom podle vaše názoru dnes ve srovnání třeba s Anglií stojí česká scéna? Po stránce talentů, znalostí, otevřenosti, chuti dělat hudbu naplno...

T: Znalostí bych řekl, že ještě stále leží a spí, ale asi to nebude trvat dlouho. Polsko na tom je, díky své migrační populaci a zájem o hudbu, mnohem dál, taky je to samozřejmě větší trh, a tím pádem větší zájem. Z hlediska talentů Česko relativně plodné je, ale bohužel je pro české hudebníky stále extrémně demotivující u této formy umění vydržet a vnímat hudbu jako povolání. Česká republika tak příliš sebevědomě nepůsobí ani v zahraničí – a je to škoda. Dokáže to Island, Švédsko a Dánsko, tak proč ne my? Bohužel stát tuhle formu exportu a zviditelnění umělců, kteří by dostali lepší možnost prezentovat se venku, koncepčně neřeší...

Chtěli byste v tomto duchu pokračovat i v dalších letech – a mít tak na půl roku "vystaráno" o práci? Máte kromě IMHHH aktuálně čas ještě i na něco dalšího?

T: Dá se toho zvládnout spousta, každý z nás má další 4 projekty, o které se stará paralelně. Ale aby člověk mohl odvézt opravdu kvalitní práci, chtělo by to ale soustředit se na něco jako třeba třídenní IMHHH maximálně 2x ročně. To by mě bavilo – a ve světě, kde je hudba zahrnuta mezi respektované formy umění, možná i uživilo.

B: Ak by sa v projekte dalo zamestnať, tak kľudne, to by bolo skvelé, ale to nejde. V tomto i podobných projektoch u nás je to tak, že väčšina financií ide naozaj na umelcov, obsah a služby s ním spojené. Takže všetci pracujeme na ďalších vlastných projektoch, kultúrnych priestoroch a živíme sa niečím iným. To je proste realita.

Tomino, stojí tato společná aktivita i za tvým odchodem z Kabinetu Múz?

Ne, změna byla na čase. Čtyři roky jsem strávil gemblováním svých peněz a na program sezony 2016 – 2017 se mně nepodařilo získat finance, které ten prostor teď opravdu potřebuje. Ale odcházím hlavně proto, že už nejsem člověk, který zvládne 24 hodin denně a 7 dnů v týdnu makat. Takže to z velkou lítostí přenechávám mladším – a jsem přesvědčený, že program v tomhle prostoru povedou ještě líp než já. V Kabinetu se během těch čtyřech let protočili samí skvělí lidé, kteří ten prostor spoluvytvářeli, a někteří tomu prostoru dodávají ducha do dnes, jako je Luděk Knápek, Tereza Kalábová, Vojta Losko, Zbyněk Válka, Jiří Tomek, Filip Pšeja, Jirka Honzírek, Jakub Šotola a Jakub Fajnor. Doufám, že budou nadále pokračovat dlouho do budoucna, protože ten prostor je skvělý, nejlepší v Brně.

Barboro, předpokládám, že grantová politika je hlavně tvá zásluha. Je právě tento způsob financování dnes jedinou možností podpory podobných projektů, které si na sebe nevydělají?

Grant inicioval Tomáš a písali sme ho všetci dohromady. A vlastne si aj sám odpovedáš – jednoducho akcie, ktoré si na seba nedokážu zarobiť, potrebujú takýto druh podpory, lebo inak by ani nevznikli. Nejde však o to, že by si nedokázali zarobiť preto, lebo ich robia amatéri, takže to „nevedia“, alebo preto, lebo obsah je nekvalitný. Ide skôr o kúpnu silu publika verzus náklady. Ak by sme nemali grant, lístok by musel stáť toľko, že by si ho v Brne málokto mohol dovoliť. Vo Viedni, Berlíne alebo už aj v Prahe to je samozrejme inak. V Brne nie sú stovky turistov, ktorí by sa večer potuľovali mestom a prišli by si dať panáka na koncert zakladateľa Coil. Ale aj tak sa snažíme voziť svetové mená a prekračovať lokálny rozmer.

Co budete dělat po festivalu, chystáte ještě něco dalšího v hudební branži společně, pominu-li Prokopovu a Tominovu společnou kapelu Midi Lidi a projekt Tomino & Myslivec?

T: Vykážeme celou administraci grantu a budeme se modlit a čekat, zdali nám Norské fondy proplatí investici.

B: Hej, projekt má niekoľko fáz, takže posledným koncertom to pre nás určite nekončí, ale keď sa pýtaš, že čo bude ďalej, tak spoločne s Prokopom sme súčasťou kolektívu 4AM, s ktorým v Brne robíme kultúrny priestor PRAHA. Takže tam budeme robiť ďalej akcie. Ja mám v pláne zamerať sa v hudobnej oblasti u nás teraz dramaturgicky viac na improvizovanú a súčasnú hudbu. Keďže sme si aj vďaka Itch-u vychovali publikum a naučili ľudí k nám chodiť na najrôznejšie žánre, baví ma posúvať to ďalej a zasa skúmať hranice, tentokrát súčasnej a aj klasickej hudby v kontexte malého klubu, akým PRAHA je. V tomto budeme určite s Prokopom spolupracovať. Okrem toho plánujem v PRAHA aj iné veci, ale to je už na iný rozhovor.

Co návštěvníky ještě na IMHHH čeká? Těšíte se nejvíc na Cabaret Voltaire?

B: Ja sa teším na koncert gramofonistu Philipa Jecka, ktorý zahrá v sobotu 12. marca v priestore PRAHA. Je to jeden z mojich najobľúbenejších hudobníkov vôbec. A určite sa oplatí nezmeškať sprievodný program v tom poslednom festivalovom týždni: workshop venovaný turntablizmu, ktorý povedie portugalský soundartista Pedro Lopes, tiež stretnutie hudobníkov, ktorí sa zaoberajú DIY tvorbou hudobných a zvukových nástrojov, na ktoré sme pozvali ľudí z miestnej scény, ako Bastl instruments, Jiřího Suchánka, Michala Kindernaya, ale zúčastnia sa ho aj americkí producenti Hunter Husar a Josh Johannpeter, teda členovia kapely HUJO. Tí na druhý deň povedú svoj workshop o tom, ako si môže človek sám „postaviť“ počítač na živé hranie. No a deň pred koncertom Cabaret Voltaire, vo štvrtok, to bude masterclass Daniela Millera. Bude to intenzívny týždeň, naozaj sa naň teším a verím, že to ľudia tiež docenia a prídu. Klubovka Itch sa nebude rozhodne v takomto rozsahu už nikdy opakovať.

Proč by měl IMHHH zajímat i muzikanty? Je určený i pro ně?

T: Určitě, aspoň ty, kteří vidí potenciál v hudbě.