Manic Street Preachers: nezlomní kazatelé bigbítu

Velšská rocková skupina Manic Street Preachers, během své kariéry sice od přímočarých punkových písniček časem přešla k mainstreamovějšímu pojetí rocku, ale nikdy neztratila svůj charakteristický zvuk a melodičnost, stejně jako zřetelné vlivy nové vlny či art rocku. A důkazem, že to byla správná cesta je nejen více jak třicetiletá kariéra a řada úspěšných, cenami ověnčených alb, ale i neslábnoucí popularita u fanoušků.

Kapela Manic Street Preachers byla založena v roce 1986 a od počátku její jádro tvoří trojice James Dean Bradfield (kytara, zpěv), Sean Moore (bicí nástroje) a Nicky Wire (původně kytara, nyní baskytara). Do roku 1988 působil v kapele ještě baskytarista Flicker, který ovšem kapelu opustil, neboť již tehdy se mu zdálo, že se kapela příliš vzdaluje od svých punkových kořenů. Post baskytaristy zaujal Nicky Wire a místo dprovodného kytaristy obsadil Richey James Edwards. Počáteční punková přímočarost, slyšitelná z prvních singlů a z debutu se skutečně časem začala vytrácet, co se ale nevytratilo byly levicově a sociálně angažované texty, ze kterých kapela neslevila ani v současnosti.

Velké naděje vkládané do debutu Generation Terrorists se sice nenaplnily, ale již následující album Gold Against The Soul zaznamenalo mnohem výraznější úspěch. Příklon ke komerčnějšímu stylu sice znamenal odliv ortodoxních fanoušků, ale zároveň mnohem větší příliv fanoušků nových. Samotní Manics pak označují toto album jako své nejoblíbenější a nejobjektivnější v historii kapely. Labutí písní pro hlavního textaře a doprovodného kytaristu Richey Jamese Edwardse se stalo album Holy Bible, které znamenalo opět výraznější odklon od syrového rocku k ještě větší alternativě a nové vlně. Album si sice u kritiků vysloužilo řadu pochval a ocenění, komerční úspěch byl ale víceméně nevýrazný.

V kapele eskalovalo napětí, způsobené především osobními problémy Edwardse, který bojoval s démony ve své hlavě a anorexií. V únoru roku 1995 Richey James Edwards zmizel beze stopy a i přes několik jeho údajných spatření na různých místech světa, dodnes nebyl nalezen a v roce 2008 byl úředně prohlášen za mrtvého. Jeho zmizení ovšem přivodilo kapele řadu problémů, včetně odložení turné a skupina zvažovala i ukončení kariéry.

Nakonec se kapela rozhodla pokračovat a v roce 1996 vydala velmi temné album Everything Must Go. Album posbíralo mnoho cen, přineslo několik rádiových hitů a bylo komerčně nejúspěšnější v historii kapely (přes 2 miliony prodaných nosičů). I následující album This Is My Truth Tell Me Yours bylo komerčně velmi úspěšné a přineslo zásadní hit Tsunami. Vyprodaná turné, úspěchy v albových žebříčcích, pochvalné kritiky a sbírání cen kapele vydrželo až do roku 2009, kdy vydala své deváté album Journal For Plague Lovers, složené výhradně z dříve nepoužitých textů Richey Edwardse. Album sice dosáhlo 3. místa v britském albovém žebříčku, ale úspěchu alb předchozích nedosáhlo. Po vydání alba Postcards From Young Man, podpořeném snad největším turné, jaké kdy kapela podnikla, se začala obracet zpět ke svým kořenům. Návrat do minulosti podpořila reedicemi starších alb ve speciálních edicích. V roce 2018 pak kapela vydala své prozatím poslední album Resistance Is Futile, které v sobě obsahuje mnohé z dřívější energie a poměrně záhy se usadilo na prvních příčkách žebříčků.

O tom, že kapela má stále obrovskou fanouškovskou základnu a má v muzice ještě hodně co říct, se ostatně můžete přesvědčit i na letošním 25. ročníku Rock For People, kde vystoupí v roli headlinera závěrečného dne festivalu.

Na co hraje James Dean Bradfield?

Bez zajímavosti určitě není ani nástrojové vybavení kapely, které zejména v případě zpěváka a kytaristy Jamese Deana Bradfielda, určitě stojí za bližší pohled. Ten díky hudební rozmanitosti, kterou jsou Manics proslulí, rád své kytary střídá a vlastní jich skutečně velmi rozsáhlou sbírku. Mezi jeho nejoblíbenější nástroje ale patří Gibson Les Paul Custom, Gibson Les Paul Junior 1957, Gibson Flying V, Gibson SG Custom White 1967, Gibson ES-330, Gibson ES-335, Gibson Explorer, Fender Custom Shop John 5 Telecaster, Fender Telecaster Thinline 1986, Fender Jazzmaster, Fender Stratocaster, Gretsch 6120 Chet Atkins 1965, Gretsch White Falcon, PRS S2 Vela, Fret King Ventura 60SSH, Mosrite USA65-SB, raritní semi-akustický Fender Starcaster nebo dvanáctistrunná elektrická kytara Rickenbacker 360. Co se týče akustických kytar, tak zde vévodí modely Gibson J-45, Gibson L-30, Taylor 614ce, Taylor 414ce GA, Fylde Orsino, Cole Clark Fat Lady 1, Cole Clark AN1 a dvanáctistrunné kytary Fender L-5, Lakewood D12 a Guild JF65-12.

Ze zesilovačů si nejvíce oblíbil komba Mesa Boogie Lone Star 2x12, Vox AC 30, Fender Twin Reverb Silverface, Burman Amplifiers 501, Marshall JCM 900 4102 2x12", Blackstar Artisan 30, Ampeg Reverbrocket Trans Am a hlavy Marshall JCM 900 4100, Diezel VH4 100W a raritní kombo Watkins Westminster.

Ani co se týče efektů nepatří Bradfield zrovna mezi troškaře. V jeho pedalboardu můžeme najít kousky jako Boss BF-2 Flanger, Boss SD-1 Super Overdrive, Boss FZ-5 Fuzz, Boss FZ-2 Hyper Fuzz, Boss CH-1 Super Chorus, Boss CE-5 Chorus Ensemble, Boss CS-3 Compression Sustainer, Boss DD-3 Digital Delay, Boss OC-2 Octave, Boss TU-2 Chromatic Tuner, Electro Harmonix Deluxe Memory Man, Electro Harmonix Micro POG, Electro Harmonix Neo Clone Analog Chorus, Electro Harmonix Pitch Fork, Electro Harmonix Soul Food Overdrive, Electro Harmonix XO Germanium OD Overdrive, Digitech Mosaic 12 String Emulator, Digitech Hot Head Distortion, TC Electronic Rush Booster, Rothwell Switchblade Distortion, Fryer V-Booster, MXR Zakk Wylde Overdrive, Pro Co RAT Distortion, Ibanez TS-9DX Turbo Tube Screamer nebo MXR Micro Flanger M152.