Manic Street Preachers už trochu sázejí na jistotu, ale stále ještě baví
Poslední desky Manic Street Preachers nijak zvlášť nevybočují ze stylu, kterým se velští rockeři léta prezentují. To ale neznamená, že by snad jejich tvorba ztrácela na kvalitě, právě naopak. Jejich patnácté studiové album Critical Thinking je toho důkazem a přináší jedny z nejlepších melodií a momentů kapely za poslední dobu.
Pryč jsou dny, kdy Manics zněli divoce a nespoutaně. S postupem času se jejich hudba zjemnila, odhodila punkový a glamový šmrnc a nabrala jakési alternativnější indie podoby, kdy důležitým prvkem zůstaly texty. Album Critical Thinking, na němž dojde i na překvapivé chvíle, je velmi slušným pokračováním předchozí desky The Ultra Vivid Lament.
Jedna z takových přijde hned v titulní skladbě. Ta má post punkový feeling, kterému vévodí plíživá basová linka Nickyho Wirea, jenž na sebe bere také hlavní vokál. Jeho polorecitovaný projev je pro tenhle typ písně ideální. Wire se v hlavní roli na albu objevuje hned třikrát. Vedle Critical Thinking zpívá ještě v Hiding In Plain Sight (zde doplněn zpěvačkou Lanou McDonagh) a závěrečné OneManMilitia. Všechny tři rozhodně patří k nejlepším písním z celé desky.
Ale James Dean Bradfield samozřejmě nezůstává pozadu. Dobrý dojem zanechává singl Brushstrokes Of Reunion, kterou Bradfield napsal o své matce, skvělým riffem disponuje People Ruin Paintings a nakažlivým refrénem se zase může pyšnit Out Of Time Revival, která má osmdesátkový nádech (s trochou představivosti) à la The Police.
Pěkným momentem je pomalá My Brave Friend a nepřehlédnutelnou skladbou alba je určitě taky Dear Stephen, inspirovaná dopisem, který kdysi jako teenager poslal Wire, respektive jeho máma, zpěvákovi The Smiths Morrisseymu. Ta v něm popsala, jak její dospívající syn touží kapelu vidět, ale onemocněl a nemůže se zúčastnit jejich koncertu. Morrissey poslal nazpět pohlednici, na níž stálo: „Brzy se uzdrav, Nicku.“ Odkazy na The Smiths nenajdeme jen v textu, ale také v kytarách, které jsou zjevně inspirovány Johnnym Marrem.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Critical Thinking není nijak převratné album, ale na kapelu, které už pomalu táhne na čtyřicet a má za sebou patnáct nahrávek, je to stále dostatečně silný počin. Manic Street Preachers jsou možná už ochočenější, každopádně ale zůstávají sví.
Jemnější zvuk kapele sluší, přitom není prvoplánově komerčně laděný a zbytečně podbízivý. Jejich muzika v sobě stále má jistou inteligenci a nápaditost, texty jsou plné zajímavých postřehů a reflektují jak okolní svět, tak osobní prožitky.
Kapela vydala rovněž rozšířenou verzi nové desky, kdy druhý disk zdobí demoverze skladeb, takže si je lze poslechnout i v méně uhlazenějším provedení. A některým to snad sluší i víc. Critical Thinking je povedené album, které se mezi klasikami v diskografii Manic Street Preachers rozhodně neztratí.
Manic Street Preachers – Critical Thinking
Sony, 00:41:00
rock/alternative/indie
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
