Mannequin Pussy hřmí emotivním punkem

S pekelnou zuřivostí se kvarteto pouští do hudebních taškařic, v nichž kontrast indie folkových zpovědí a burácejících devadesátisekundových hardcoreových vypalovaček (Aching) baví na první dobrou. Každá píseň je impozantní sama o sobě, myšlenkově se vrací do dob, jako by Pixies a Nirvana skloubili svůj um vytvořit to správné napětí a výsledek co nejlépe prodat současné frustrující generaci.

Nesourodné punkové charisma v otvíráku I Got Heaven má s drnčivými kytarami v refrénu punc popové zamilovanosti, která zdánlivě pokračuje i v dalších zářezech. Romantický melodický úvod v Loud Bark či šeptavý shoegaze v písni I Don't Know You se záhy promění do crescendového obrazu riot grrrl. Zasněný indie pop ve skladbě Nothing Like může soupeřit s jakýmkoli současným rádiovým šlágrem, zatímco druhá polovina desky je vyloženě drsnou rockovou jízdou. Tu odstartuje punková vypalovačka plná špíny a syrové produkce OK? OK! OK? OK! O slovo se přihlásí řvoucí baskytarista Collins „Bear“ Regisford, který v duetu s frotwoman Missy Dabice nabídne poctivou porci hardcoreového adrenalinu. V podobném duchu burácejí Of Her nebo Aching, které připravují půdu pro závěrečnou skladbu Split Me Open, v níž jemné emotivní momenty soupeří se skřípajícími kytarami a hubatým vokálem.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Kombinace lyrické poetičnosti a punkových facek, které lítají během zasněných slok a kousavých refrénů takřka nepřetržitě, je až pozoruhodná. Drzou rétoriku podtrhují fuzzy zvuky, popový sprint a hravou akustiku nakopávají hlučné rockové motivy. Klidové pasáže a vzteklé kytary ve vzájemném kontrastu úlevně dýchají a štěkají zároveň, přičemž rozzuřené aranžmá třicetiminutové stopáže si drží elegantní charisma od začátku do konce.

Mannesquin Pussy – I Got Heaven

Epitaph, 00:30:05

indie rock/ punk

80 %