Manon Meurt i na třetí desce lehce běží po neohraničeném rockovém poli
Rakovničtí Manon Meurt nikdy na vydávání nového materiálu nespěchali. Proto mají za deset let hraní na širší veřejnosti na svém kontě pouhé tři zásadní nosiče. Ten poslední, pár týdnů stará dlouhohrající deska pojmenovaná Unravel, znovu představuje kvarteto v novém světle. Naznačuje, že po introvertnější Khoibě má česká scéna další plnohodnotné následovníky legendární Ecstasy Of St. Theresa. A to není málo.
Těžko říct zda čtveřice Manon Meurt cítila už od začátku nultých let pomalé vzdouvání okolo „scény uctívající sebe sama“, jak bylo shoegaze hnutí v době své největší slávy nazýváno. Každopádně domácí protagonisté vydáním svého bezejmenného EP před dekádou naskočili v pravou chvíli do vlaku, který z opovrhovaného žánru udělal po letech cool záležitost. Tu navíc podpořil návrat téměř všech původních zásadních protagonistů. Není divu, že spojením s bedlivě mediálně i fanouškovsky očekávaným koncertem My Bloody Valentine se zajímavé jméno z hudebního podhoubí dostalo ihned do širšího povědomí. A to nejen doma, ale i v zahraničí.
Druhá deska MMXVIII vznikla logickým spojením s Janem Muchowem z Ecstasy Of St. Theresa, který původní hlukově kytarové směřování skupiny posunul, stejně jako dříve svou vlastní kapelu, na mnohem širší žánrové pole. Manon Meurt se podařilo z úzkého, i když v době vydání intenzivně nasvíceného shoegaze pole vybruslit do žánrově ne tak striktně definovaného prostoru, který mohl skupinu zavést různými směry. I z toho titulu jsme zřejmě museli na pokračovatele čekat necelých šest let. Nutno před závorkou ale poznamenat, že trpělivé čekání nakonec přineslo sladké plody v podobě desky Unravel.
Nebyl to pouhý perfekcionismus a nekonečné hračičkovství, co zpozdilo vydání nového alba. K pověstným klackům hozeným pod nohy musíme připočíst už pomalu zapomínané kovidové období a také personální výměnu, kdy dlouholetého kytaristu Vojtěcha Pejšu nahradil ostřílený Kryštof Korčák. V mnoha rozhovorech se pak kapela přiznává k tomu, že hudba je pro ně dobrodružství. A to nejen po hráčské, ale i v posluchačské rovině. Proto spojení na minulé desce s předákem znovuobnovené Extáze a na nové desce s Eddiem Stevensem. Jeho producentský rukopis je nejvíce spojený s Moloko, respektive s jejich zpěvačkou Roisin Murphy. Tím nechci úplně pominout textovou výpověď (znovu v angličtině) reflektující „různé fáze odloučení, myšlenky člověka, pozorování – ať už prostředí nebo sebe sama – i obdiv nad krásou a krutostí, kterou příroda zrcadlí,“ jak desku v promo materiálech přiblížila autorka textů, zpěvačka Kateřina Elznicová. Přesto si neodpustím poznámku, že důležitějším nositelem poselství u Manon Meurt vždy byla hudba. Proměnlivá a obrazotvorná.
Co vás na desce jako muzikanty zaujme?
Perfekcionismus, touha po objevování nových horizontů, vědomé nerespektování zaběhlých hudebních pravidel a cit pro detail. Ve všech těchto bodech se Manon Meurt, které tvoří vedle zpěvačky a multiinstrumentalistky Kateřiny Elznicové ještě bubeník Jiří Bendl, kytarista Kryštof Korčák (Matter Tua) a klávesista Dave Tichý (Chief Bromden, Further Down), shodují s cítěním producenta Eddieho Stevense. Ten v poslední době pomohl na svět i Cenami Anděl ověnčeným deskám Druhé trávy, debutu Marie Puttnerové a samozřejmě nahrávkám partnerky Jany Kirschner.
I přes snahu posunovat svou hudbu do nových souvislostí kapela na mnoha místech připomíná svou hlukově kytarovou minulost. Z shoegaze základny pak vyráží na delší výpravy, kdy až na jednu výjimku nemají kompozice méně než pět minut. Manon Meurt mají na vše dostatek času, nepospíchají, a tudíž si dokážou se všemi detaily, které si pro příležitost nové desky připravili, dostatečně vyhrát.
A tak z původně čistě akustické Linen poháněné bouzuki, ve které se mihne i pár tónů lyry, se stane atmosférický ambient, nebo zpočátku výrazně elektronická Marrow se postupným procesem promění v hlučnou rockovou bestii, která nechá hlukový mrak postupně rozpustit ve stylové shoegaze mlze. Naprosto přirozenou kombinaci elektroniky s rockovými vlivy nejdeme na většině stopáže desky. Kapela si s producentem vyhrála s velkou barevností rytmiky a vyzdvihnout musíme i suverénní výkon zpěvačky, která dokáže být podle potřeby něžná, tajemná a ve vypjatých momentech, jako například v Peony Garden, pevná a nekompromisní.
Manon Meurt s novou deskou Unravel potvrdili pověst hudebních svérázů, kteří kráčejí sveřepě po vlastní stezce a vypouštějí mezi posluchače materiál až v době, kdy jsou na tisíc procent přesvědčeni o jeho nejlepší podobě. Suverénně tak potvrdili svou pověst exportního indie rockového artiklu. Sedmička nových skladeb se navíc úplně nabízí na výrazné koncertní podání, takže pokud muzikanti z Rakovníka budou někde ve vašem okolí koncertovat, neváhejte s návštěvou jejich vystoupení!
Manon Meurt – Unravel
Minority rec.; 42:37, 2024
85 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
