Marco G. Di Marco (Queenshow): Brian May? Talent jako da Vinci

Nejprve bych se vás rád zeptal, jak se Brian May poprvé setkal s hudbou a kytarou?

May začal v dětství s lekcemi klavíru (které nesnáší), pak přešel na strunné nástroje. Nejprve začal s otcovým ukulele, čtyřstrunným nástrojem s akordy, které se dají utvářet podobně jako na kytaře; pak hrál na akustickou kytaru, až skončil u nejslavnějšího a nesmrtelného modelu Red Special.

V čem je jeho slavný „Red“ jedinečný?

Je to kytara, která Briana Maye provázela na jeho hudební cestě od počátku až do dnešních dnů. Postavil ji společně se svým otcem v letech 1963–64. Časem doznala několika renovací a změn, ale v základu je stále stejná. Je jedinečná tím, že má systém ovládání pomocí šesti malých přepínačů; zkrátka, na rozdíl od běžného Stratocasteru si můžete vybrat jeden ze tří snímačů nebo je kombinovat. Máte přibližně šestnáct možností kombinací.

Kytara sama o sobě umožňuje velkou škálu zvuků a při komponování vám umožňuje s těmito zvuky experimentovat, takže máte pocit, že máte v rukou nástroj, který vám dává nekonečné možnosti. Některé další vlastnosti ji zcela odlišují od ostatních elektrických kytar; mám na mysli její tvar, velikost krku (je obrovský), konfiguraci snímačů a hardwaru. Také použitá dřeva jsou neobvyklá, protože to nejsou obvyklé kytarářské materiály. RS je tedy velkou součástí hudební identity Queen, jejich soundu.

Jaké jedinečné prvky, které jsou nedílnou součástí charakteristického zvuku skupiny Queen, Brian May se svým RS vyvinul nebo zpopularizoval?

May má oldschoolový přístup – čistě šedesátkový přístup k instrumentaci, takže i když má moderní zvuk, protože v průběhu let se vrátil do studia s různými variantami harmonizací, je to velmi syrový zvuk, jaký se používal v šedesátých letech, kdy ještě nebylo vynalezeno zkreslení. Takže aby dosáhl zkresleného zvuku kytary, vytočil zesilovač na maximum, aby došlo k saturaci ventilů. Nicméně komponuje kytarové harmonie a dokáže vytvářet kytarová sóla, která nejsou jen způsobem, jak ukázat své schopnosti, ale také součástí písně coby alternativní vokální linka, ne jen prostedek k předvádění se.

To je ostatním hudebníkům jeho éry dost vzdálené...

Tehdy to nebyl jen rokenrol, ale i vkus, vypiplaný zvuk a průzkum detailních možností. Kytaristé jeho éry měli sklon k poměrně agresivnímu zacházení s nástrojem, tím vyzdvihovali rockový zvuk; on se naopak snažil o klasičtější přístup. Pracoval s kytarovými harmoniemi, snažil se v některých případech zvukově připomínat trubku nebo klarinet, což bylo na tehdejší dobu trochu zvláštní.

Proč hrál May šestipencovou mincí namísto trsátkem? To je velmi neobvyklý způsob!

Protože šestipence je mince s vroubkovaným okrajem, takže pokud je nakloněná směrem ke struně, drhne – na druhou stranu, pokud je položená rovnoběžně, je zvuk o něco jemnější. Jako chlapec vyzkoušel May různá trsátka, tenčí, měkčí i tužší, a uvědomil si, že tužšímu přístupu dává přednost, protože má větší kontrolu v prstech. A tak si místo úhlu trsátka a bendingu strun řekl: dobře, budu mezi prsty držet volně šesták a pak můžu ovlivnit, jakou intenzitu úderu zvolím. Navíc šestipence byla v té době běžné oběživo, levnější než trsátko, a tím May ušetřil nějaké peníze. Dnes je trochu obtížnější šestipenci sehnat, protože v sedmdesátých letech bzla stažena z oběhu.

A jaké efekty May se svým modelem RS používá?

Treble Booster, Chorus a Delay. Treble Booster je pedál, který May nechává pořád zapnutý; navíc na zesilovači tlačí gain nahoru, aby dostal víc signálu na vyšších středech, takže jakmile ho dostane na maximum, dochází ke zkreslení zvuku. Je to tedy velmi jednoduchý přístup. Změny mezi čistým zvukem a zkreslením se jednoduše ovládají snížením hlasitosti kytary – už to není ovladač hlasitosti, ale zkreslení. Tak se to používalo už v šedesátých letech.

Jaká jsou nejpozoruhodnější sóla Briana Maye, která jsou příkladem jeho technických dovedností a melodického cítění?

Good Company nebo God Save The Queen, pokud chcete pochopit, co je to kytara ve smyslu harmonie a vícevrstevnatosti zvuků. Pokud chcete čistě hardrockovou skladbu, sáhněte po I Want It All. Pokud chcete epickou a jakoby vokální sólovku, poslechněte si Bohemian Rhapsody.

Jednou z nejpůsobivějších Mayových vlastností je podle mého názoru tvorba harmonií a využití chorusu. Začal bych jeho přístupem k harmonii, což je pro Queen charakteristický rys...

Je to jako skládat pro orchestr, ale každý part hrát na kytaru a snažit se s ní vytvořit zvuk klasického nástroje. Ve studiu nahrajete každý part zvlášť a jednotlivé party pakna sebe vrstvíte. Obvykle k tomu používal Deacy Amp, malý tranzistorový zesilovač postavený Johnem Deaconem, který s předzesilovačem Treble Booster vytváří velmi vřelý a barevně specifický tón, což je ideální pro vytváření harmonií. A když k tomu přidá vibrato, zní nakonec velmi klasicky a expresivně, jako houslista.

A co ten chorus?

Chorus v setupu Briana Maye je jiný. Obvykle kytaristé používají tento efekt k dodání jakési vesmírné atmosféry, jako fázový efekt. V Mayově kontextu jednoduše pomáhá rozložit zvuk mezi dva (nebo více) zesilovačů. K vytvoření širokého a hlubokého zvuku, něco jako 3D efekt.

Změnil se v průběhu let jeho přístup?

Řekněme, že základní koncept je stejný, ale začleňuje digitální aparáty, takže používá rackové efekty, které zpracovávají zvuk digitálně, a bezdrátové systémy, které posílají kytarový signál, aby nemusel mít na pódiu kabel. Takže řekněme, že se to trochu zmodernizovalo, ale zesilovače jsou pořád Vox AC30. Jsou však upraveny technikem tak, aby byly trochu agresivnější. V průběhu let byly tedz různé komponenty inovovány, a proto je dnes zvuk trochu jiný.

Podle toho, co říkáte, to vypadá, že Brian May je spíše hudební kouzelník. Ovlivňuje Mayovo vzdělání v oblasti astrofyziky jeho přístup k hudbě a hře na kytaru?

Není jen kytarista... je to umělec formátu Leonarda da Vinci, u něhož se umění a věda spojují v jeden koncept. Takže ano, má jiný přístup a hodně bádá, ať už skládá nebo tvoří technické věci. Je to jako v době renesance, kdy hranice mezi vědci a umělci byla tenká a lidé, kteří byli vědci, nakonec tvořili i umělecká díla.

Jak ovlivňuje Mayova spolupráce s Freddiem Mercurym, konkrétně co se týče vokálních harmonií a melodické souhry, charakteristický zvuk kapely?

Jistě, když Brian May skládal nějakou píseň, skládal ji na hlasové úrovni pro Freddieho Mercuryho - to je mimo jakoukoli pochybnost. Existuje několik záznamů, kdy složil píseň a broukal si do ní, ale bylo slyšet, že není v jeho hlasovém rozsahu, protože už měl v hlavě, že ji Freddy zazpívá. Na skladatelské úrovni určitě vždy existovala mezi Freddiem Mercurym a Brianem Mayem interakce. Byli hlavními představiteli zvuku Queen a vzájemně se ovlivňovali: Freddie Mercury ponechal prostor pro kytarová sóla, protože věděl, že May vytvoří takové sólo, které nebude jen ukázkou jeho virtuozity, ale bude reakcí na zpěvní linku. Brian vždy skládal písně s myšlenkou na Freddieho zpěv a Freddie skládal písně tak, že nechával prostor pro Brianův jedinečný způsob hry.

Mám ještě dvě otázky. Zaprvé by mě zajímalo, jestli existuje skladba, kterou Brian May miluje a nepředvedl ji naživo.

The Miracle, i když ji nikdy naživo nehráli, podle Maye je to výjimečná skladba. Je možné, že je to jeho nejoblíbenější píseň, pravděpodobně z kompozičního hlediska; nicméně ji udělali ve studiu a naživo ji nikdy neprovedli. Často jsem ho ale slyšel o The Miracle mluvit – podle něj je to krásná skladba vytvořená ve zvláštním období, protože to bylo v posledních chvílích života Freddieho Mercuryho. Píseň s velkou dávkou pozitivity a s poněkud zvláštním aranžmá, protože se v ní střídá tempo, jako by šlo o dvě nebo tři písně spojené dohromady.

A který kytarista by mohl být v dnešní době přirovnáván k Brianu Mayovi? Existuje důstojný nástupce?

Nikdo. Queen tvořily čtyři mozky, neskládal jen jeden hudebník. Dokonce jsou v podvědomí mnoha hudebníků – víte, i když dnes zapneme rádio jen na čtvrt hodiny, zazní skladba od Queen. Může se nám líbit, nebo nemusí, ale všichni v sobě nějakou písničku od Queen máme. Byly to čtyři výjimečné mozky, které se navzájem ovlivňovaly a vyzývaly. Čtyři silné osobnosti, které v sobě podle mého názoru dokázaly navzájem podnítit uměleckou stránku, a proto vytvořily bezkonkurenční zvuk.

Marco G. Di Marco je s kapelou Queenshow právě na slovenském turné. Ve středu 30. října zahrají v Košicích, následovat bude 7. listopadu Bratislava. Koncerty odehrají také v Ružomberku, Popradu, Banské Bystrici, Dubnici nad Váhom a Žilině. A následně bude turné pokračovat ve dvou vlnách v Česku – ve druhé půli listopadu a začátkem prosince zahrají Queenshow v Plzni, Pardubicích, Liberci, Prostějově a v Praze. V únoru 2025 pak v Českých Budějovicích, Olomouci, Příbrami, Jihlavě a Ostravě.