Mariupol: Když přijde energie a nevíte, kam s ní, vznikne píseň

Jestli je v té nahrávce, kterou tu popisujeme, jen zlomek toho, o čem to má být, tak stačí.

Kořeny tohohle songu sahají do roku 2014, kdy Rusko obsadilo Krym a Nebeztebe hráli na benefici za oběti Majdanu. Jeho draft se pod názvem Dítě Kišiněva neukončeně pohyboval v textově mnohem razantnějších vodách a hudební aranž ne a ne najít formu. Obojí vykrystalizovalo až během ukrajinských událostí od rána 24. února 2022 během našeho benefičního tour Pro Ukrajinu.

Text

Jednoznačně apolitický, směřující k faktu, že za rozhodnutí zájmových skupin platí lidé na konci potravního řetězce, a to leckdy dřív, než si to stihnou plně uvědomit. Na jeho message mělo vliv několik mých osobních prožitků s uprchlíky a rozhovorů v kapele i mimo ni. Jeden z nejemotivnějších momentů pro mě vznikl, když jsem si vzpomněl na osiřelého běžence z bývalé Jugoslávie jménem Damir, se kterým jsem studoval na střední škole a pak mě po koncertě v Kouřícím Králíkovi v Brně poděkoval chlapec stejného jména, čerstvý uprchlík a poloviční sirotek z Mariupolu. Cosi pro mě nepřijatelného se opakovalo…

V projevu jde víc o pokřik, záměrně přefrázovaně natlačený do krátkých partyzánsky násilných okamžiků proti tíživému tempu songu, který se dlouho vleče jako den před další bitvou. Do konečné formy jsem text dotáhl během práce 6. června dopoledne s tím, že večer to prostě jenom zazpívám, a to se mi také do poslední slabiky podařilo.

Hudba

Jednotlivé motivy, které Terka s Yettym vytvořili ke kytarové lince a pár nadhozeným melodiím, fungovaly už na nahrávkách ze zkoušek před pár lety. Ovšem smysl jim dal až nový název písně a záměr ne udělat pěknou a krásnou píseň, kde se refrén střídá se slokami, ale vystavět silnou skladbu s výrazným koncem, který příběh korunuje. Celé rychlé finále pak prožívalo až do konce května před nahráváním svou tříměsíční genezi, během níž dostala skladba svůj melodický vrchol.

Realizace

Píseň jsme chtěli natočit už během března a pak dubna, ale studia v našem dosahu měla plno nebo měla problém s písní jako takovou. Během následujících týdnů jsem se rozhodl dotáhnout myšlenku realizace klipu z pódia pro jinou, před tím natočenou píseň a k tomu přidat Mariupol.

Pro kapelu tím vznikla velká výzva. Nahrát video stopu ke studiové nahrávce jsme před tím během koncertu zvládli, tady ovšem šlo o poslední píseň playlistu a úplný živák audio i video na jeden „take“. A to bez clicktracku při změně BPM.

Zvuk

Výsledný mix je kombinací 8 stop náběru nástrojů a zpěvů, dále 2 mikrofonů ze sálu a stereo výstupu z mixpultu do PA.

1) a 2) Výběr dvou zpěvových mikrofonů jsme nechali Rolfovi z Melodky, který se staral o světla a nahrávku. U nylonové španělky se kvůli výstupu z piezo snímače objevuje obvyklé a rušivé „vrčení“, které jsme tu ale naopak využili. Signál kytary jsem díky Radial PZ-PRE a speciální rozdvojce posílal do mixu ve třech stopách.
3) Ekvalizovaný s mírnou kombinací reverb + chorus z nezničitelného stařečka GT-8.
4) Nedotčený signál jen po DI-boxu, který se nejvíc hodí pro následnou studiovou práci.
5) Po MXR-10band, oktáveru Boss OC-3 a DI-boxu jako doplňkový bass ke kytaře – v písni ho zapínám až před třetí slokou kvůli gradaci.
6) Kopák je hraný na jednoduchém stompboxu Roland SPD ONE Kick.
7) Housle má Terka snímané připínacím mikrofonem a přes lampový preamp a multiefekt GT-8 jde rovnou do mixu.
8) Yettyho Mandolína s jeho specifickou chemickou laboratoří, která se v Mariupolu ovšem nijak výrazně neprojevuje, je nabíraná klasicky jedním mikrofonem na kombu.

Video

Video crew sestávala ze 3 kameramanů plus a dvou statických kamer, z toho jedné 360stupňové. Točilo se na 25 FPS, jehn jedna kamera běžela na 50 FPS, ale k využití zpomalených záběrů nakonec nedošlo.

Jirka Kokeš z Wombat pictures dodal většinu kamer a před vystoupením je vyladil tak, aby nechytaly frekvenci projekcí a světel, která bez nějakých domluv podle na projekční plátno promítnutého názvu písně nastavil Rolf z Melodky na modrou a žlutou. Rozdíly ve barevném spektru jednotlivých čipů kamer rovnal při střihu náš kapelní visual maker Michal Minárik přidáváním modré.

Výstup

Díky složenému mixu jsme věděli, že doladění a opravy nebudou možné, přičemž ve výsledku se pomocí kopie ve stopě opravoval jen jeden nástrojový detail ve finále. Vnímavému uchu neunikne, že se v pomalé části orientujeme podle presetu delaye z GT-8 Terezy a Yettyho na místě natapovaného delaye. Navíc proti tomuto tempu trochu kytarou táhnu atmosféru „zpátky“. A protože jsem v kapele v pozici orchestru pro dva sólisty (zpívám a hraju kytaru, bicí a basovou linku), tak druhá rychlá část, kde už je tempo zcela na mě, zase v jednom momentu citelně zrychlí. Ano, neintonuji jako ze žurnálu, a ano, fakt jsme se s tím nemazlili. Nejde o krásnou panorámu ani o superzvuk. Rozhodli jsme se, že určité nedostatky prostě k živáku patří a bezprostřednost a poselství songu jsou přednější, takže půjde ven tak jak je.

Aktuálně přemýšlíme, kdo by nám do konce roku vydal tematické EP, na kterém budou spolu s Mariupolem ještě dvě písně, natočené i s klipy v Brně na Melodce Live stejně levně, efektivně a nahrubo, protože studiová nahrávka by nám v případě tohohle tématu a kapely, která vybírá svými koncerty na Ukrajinu kam až to jde, nedávala smysl. Kdo chcete a můžete, přijďte na Melodku 31. 10. Rádi Vás uvidíme.

Děkujeme Karolíně Horákové z Melodky a všem ostatním za vstřícnost.

Máte vy zkušenosti s tvorbou nějakého protestsongu? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.