Marka Rybin (Gaia Mesiah): Nadšení kapely na takový záběr nestačí

Víc než deset let Gaia Mesiah nevydala desku a teď je zpět s novinkou Excellent Mistake, kterou se právě chystají pokřtít. Jedněm členům kapely vychladla hlava, druhým přibyla sebedůvěra a všem děti i obrovské nadšení. Jak se jim navazuje na to, co bylo za začátku tisíciletí, a za čím naopak udělali tlustou čáru, jsem se ptal mluvčí kapely Marky Rybin.

Podle kultovního pořadu Pětka v Pomeranči se koncertní energii Gaia Mesiah nepovedlo nahrát ani Jazu Colemanovi. Co na tom bylo pravdy?

Je to pravda. Je těžké ji zachytit ve studiu, kde nemáš publikum, který tě na koncertě vyburcuje.

Změnilo se v tom ohledu něco?

Určitě, z alba Excellent Mistake je poprvé naše živelnost cítit. Po těch letech jsme cítili obrovský nadšení a věděli, že v nás věří i jiní. S takovými pocity se nahrává lehce.

Novou desku jste vydali po deseti letech, shodou okolností v téže době jako jiní navrátilci, Illegal Illusion. Vyčkávali jste, až se ze scény začátku tisíciletí začne stávat retro?

Ani jsme nevěděli, že budeme zase jednou hrát. (smích) Tenkrát jsem si myslela, že to je konec. Navíc podle mě máme jednu výhodu. Několikaletá pauza nás vlastně posunula mnohem dál. Všichni jsme si srovnali priority a dneska táhneme za jeden provaz. A hlavně jsme nevyměkli.

První singly se objevily už před dvěma lety. Proč se natáčení desky tak protáhlo?

To všechno kvůli tomu, že Josh sem přilétal z Austrálie pouze na turné. Časově se víc než vydat singl Sílu! stihnout nedalo. Až v prosinci 2017 se Josh rozhodl přestěhovat zpět do ČR. Tím pádem jsme mohli začít uvažovat o nové desce, kterou jsme nakonec dali dohromady během tří měsíců.

Nahrávali jste v Golden Hive. Jak jste se k němu dostali?

Bubenice Míša se stále vídá s Jazem Colemanem. Ten nám doporučil toto studio i zvukaře Amáka, který je opravdu mistr ve zvukařském oboru. Byla s ním skvělá spolupráce, všechno šlo jednoduše.

Čím si vás to studio získalo?

Především polohou. Skoro všichni pocházíme z Královských Vinohrad. A hlavně nás dostal Amák, který si okamžitě získal naši důvěru.

Jste pod Warnerem, i když spousta kapel si desky vydává sama. V čem je to výhodnější?

Velké firmy mají plán, jak produkty kapel co nejvíce zviditelnit, a ten záběr nejde kompenzovat jen nadšením kapely, která si spoustu věcí chce dělat sama. My už máme děti a každý bydlíme v jiné díře. Jsme rádi, že máme čas na zkoušky. Potřebujeme tým lidí, který za nás tuhle práci odvede. Nikdo z nás na ni nemá čas.

Jak se povedlo zmírnit napjaté vztahy v kapele?

Velice lehce. Všichni už víme, že se bez sebe navzájem neobejdeme, takže někteří si nechali zajít chuť jít přes mrtvoly a jiní se naopak začali vyjadřovat, jakmile se cítili nespokojeně. To dřív chybělo. Hlavně čas všechno otupil. Všichni jsme prodělali nějakou sebereflexi, zjistili, co jsou naše priority, a ty jsou dnes zdá se u všech stejné.

Za těch deset let se vedle Bandzonu a Myspacu vyrojila spousta dalších sociálních sítí. Myslíte, že máte potenciál kromě „pamětníků“ oslovit i nastupující, plně digitální generaci?

Máme snahu, ale stejně si myslím, že nejdůležitější je osobní kontakt, takže festivaly. Jinak naše publikum je občas složeno až ze tří generací. (smích)

Zpívala jste v uhlazených Skyline. Co vás přimělo dělat zas ten zběsilý crossover?

Kluci mě naučili být princeznou a taky se tak cítit, ale pořád je ve mně i ta nevybouřená část, která se právě teď vybíjí na koncertech s Gaiou. Nepřimělo mě nic. Takové věci se mi dějí pořád. Buď si jich všimnu a chytnu se, nebo ne. Miluju výzvy, a tohle je jedna z nich.

Nevyzní původní repertoár kapely s řekněme jednodušší angličtinou jalově?

Nikdy jsme si nezakládali na dokonalosti textů, ale sdělení. Forma už je druhá věc. V jednoduchosti je síla. „Sun is shining, the weather is sweet, yeah“. Taky jednoduchý, ale přesný.

Proměnilo se v souvislosti s vaším návratem nástrojové vybavení?

Nene, vše při starém. Jenom jsem si koupila tamburínu, ale moc mě to nebaví. (smích)

Vzpomínány jste jako feministická kapela. Nebylo to hlavně proto, že se sešly v převážně ženské sestavě tři velmi silné osobnosti?

To nevím, ale rozhodně feministky nejsme a moc se feminismus nezajímám. To spíš o rozhovory s Dalajlamou nebo životopisy. To je životní inspirace. Nesetkala jsem se nikdy s obtěžováním ze strany chlapů nebo nespravedlností mezi mužem a ženou. Nemám důvod s něčím takovým bojovat.

Jak se vůbec stavíte k současnému feministickému obrození?

Myslím, že by se holky, feministky, měly zaměřit spíš na východ, arabský svět. Nikdo nás nekamenuje, můžem říkat, co chcem, a navíc máme právo volit i možnost volby. Mně nic nechybí. Myslím, že se máme fakt dobře.