Marko Hietala se bez Nightwish obejde
Marko Hietala, bývalý baskytarista a zpěvák skupiny Nightwish, se po několikaleté pauze vrací na hudební scénu se svým druhým sólovým albem Roses from the Deep. Toto album představuje výrazný krok vpřed oproti jeho předchozímu počinu Pyre of the Black Heart z roku 2020, a to jak v hudební rozmanitosti, tak v hloubce emocí.
Pro fanoušky symfonického molochu Nightwish byl Hietalův odchod ze skupiny nemilým překvapením. S kapelníkem a mozkem uskupení Tuomasem Holopainenem tvořili pilíř kapely a Markův kvílivě nakřáplý vokál byl vedle ženského operního zpěvu jejím poznávacím znamením. Jeho odchod, odůvodněný psychickými problémy, proto vyvolal mezi fanoušky řadu otázek. Na ty možná Marko odpovídá skrze nové písně, které si udržují metalovou sílu, již Nightwish v posledních letech přece jen poněkud ztrácejí.
Album otevírá energická skladba Frankenstein's Wife, která kombinuje chytlavé melodie s výrazným 80's rockovým nádechem. Hietalův hlas zde prochází různými polohami, od něžných tónů až po téměř šílené výrazy, což dodává skladbě jedinečnou dynamiku.
Jedním z vrcholů alba je bezesporu duet Left on Mars, v němž se Hietala spojuje se svou bývalou kolegyní z Nightwish, Tarjou Turunen. Válečné sekyry byly hluboko zakopány a čas jen ukazuje, že dokáže zacelit staré rány. Jejich hlasy se harmonicky prolínají v emotivní skladbě, která se zabývá tématy neurodivergence a vnitřního boje. Začíná klidnou, téměř ambientní atmosférou, kde dominují klávesy a jemné kytarové akordy. Hietalův hlas přichází jako první, v tichém a zamyšleném tónu, než se k němu přidá Tarja s éterickým, téměř operním zpěvem. Instrumentálně skladba využívá bohaté orchestrální prvky, které v závěru přecházejí v monumentální crescendo. Kytarové sólo v bridge části evokuje gilmourovský styl, což dodává písni ještě větší emocionální hloubku.
Další pozoruhodnou skladbou je The Dragon Must Die, osmiminutový epos, který mísí prvky symfonického metalu, folku a progresivních rytmů. Nabízí bohatou paletu hudebních zážitků a potvrzuje Hietalovu schopnost vytvářet komplexní a vrstevnaté kompozice.
Balada Two Soldiers přináší kontrast k energičtějším skladbám na albu. S podporou JP Leppäluota nabízí tato píseň hluboký emocionální zážitek, reflektující témata války a naděje. Její atmosféra je podtržena jemnými akustickými kytarami a filmovými smyčci, které vytvářejí melancholickou, avšak povznášející náladu.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Škatulka symfonického metalu často balancuje na hraně klišé. Marko Hietala ale ve svém výrazu nachází správnou rovnováhu. Kytarové riffy mají pevnou půdu pod nohama – jsou hlasité, přiměřeně chytlavé a vždy dobře zasazené do kompozice.
Do progrockové taškařice se Marko pouští ve skladbě The Devil You Know, která pracuje s archetypálním motivem ďábla jako metafory pro přijetí vlastních chyb, temných stránek osobnosti nebo toxických vztahů. Metafory a mnohoznačnost, pocit izolace a nemožnost návratu rezonují i v dalších písních, například Left on Mars.
Finský folklór promlouvá v nejexperimentálnější skladbě Tamikuu. Oproti ostatním písním, které se pohybují v intencích heavy metalu a progresivního rocku, tato píseň čerpá inspiraci z folku, world music a avantgardního metalu. Nese v sobě temnou mystiku a působí jako průnik mezi severskou tradicí a moderním zvukem, přičemž Markova dynamická basa a disharmonické kytarové pasáže skladbě dodávají jedinečný charakter.
Roses from the Deep je dílo, které nabízí hluboký a autentický pohled do Hietalovy duše a potvrzuje jeho pevné místo na hudební scéně.
Marko Hietala – Roses from the Deep
Nuclear Blast, 00:58:18
symfonický power metal
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
