Marshall DSL100H: anglický plnokrevník

Od čistého zvuku po high-gainové maso, všechno jako na talíři a dostupné pootočením pár kroutítek? Pojďme se podívat na DSL 100H od Jima Marshalla, který jsem vyzkoušel na celkem čtrnácti kytarách. DSL znamená Dual Super Lead a odkazuje nás na nejslavnější model SLP neboli Super Lead Plexi z roku 1959. To by mělo evokovat klasický uřvaný Marshall. No, uvidíme…

Kuk na svět

Černý kabátek se zlatě zbarveným panelem a zlato-černými knoflíky jsou typickými znaky aparátu Marshall (tedy kromě serie MG carbon, výročního modelu 2550 z roku 1987 či oranžových nebo bílých výstřelků). Jak tu již bylo několikrát zmíněno, D v názvu znamená Dual, tedy dvoukanál. Tomu odpovídá rozložení ovládacích prvků rozdělených do sekcí Reverb, Equalisation, Ultra Gain a Classic Gain. K tomu ještě přepínače pro zapnutí aparátu a přepnutí do/z režimu Standby. Poslední, ale nejdůležitější na čelním panelu, je zdířka Input pro připojení kytary.

Dopředu se ještě vrátím, ale mrkneme se mu na zadní partie. Zezadu máme 3 zdířky pro připojení reproboxu rozdělené do 8, 8 a 16 Ohmů. Jelikož to působí trochu zmatečně, nezbývá než otevřít manuál a podívat se, co s tím. Zjistíte že do aparátu můžete připojit jednu ze 3 kombinací reproboxu resp. kombinací impedancí: 1x 8 Ohm, 2x 16 Ohm nebo 1x 16 Ohm.

Přiznám se, že klasika 2 zdířky + přepínač impedancí mi seděl víc. Tady prostě není možnost připojit 2 boxy po 8 Ohmech. Sice dnes málokdo má legendární Marshall full stack (zapojení 2 reproboxů 4x12 v provedení A-zkosený a B-rovný), ale proboha proč jsi mi to, Jime, udělal?

Pak tu máme zdířku pro Footswitch, který má být dvoutlačítkový a má ovládat přepnutí kanálu a zapnutí /vypnutí reverbu. Už je mi jasné, co bude u těchto aparátu nejvíc žádaná modifikace: místo reverbu ovládat efektovou smyčku nebo přepínání režimů obou kanálů (k tomu se hned dostanu). Pak je tu efektová smyčka, přepínač funkčního zapojení koncových lamp Pentoda/Trioda, které nám sníží celkový výkon zesilovače. No a končíme pojistkou a zdířkou pro napájecí kabel s Eurokonektorem.

Co je uvnitř?
Pokud nebudete do ruky brát šroubovák, uvidíte, že uvnitř se nám schovává čtveřice elektronek ECC83 a druhá čtveřice elektronek EL34, všechny s označením Marshall. Tipnul bych si, že výrobce je slovenská J/J Tesla, už jen podle středo-výškově zabarveného zvuku a taky proto, že si od tohoto výrobce většinou nechává elektronky vyrábět. Dále jsou k vidění dva mohutné transformátory, které se značnou mírou podílí na váze 24 kg.

Na internetu jsem si našel fotky osazeného PCB a působí to na mě velmi dobrým dojmem. Čisté zpracování a na první pohled dobře odvedená práce inženýrského oddělení nebývá dnes bohužel moc často k vidění. Když to porovnám s provedením Marshall G50R, které mám v dílně už celkem dost dlouhou na opravě, připadá mi to jak z jiného světa.

Jdeme zpátky dopředu…

Sekci Reverb nám dává možnost určit si velikost reverbu pro každý ze dvou kanálu zvlášť. Equalisation má kromě klasických Bass, Middle, Treble navíc spínač Tone Shift, který nám posouvá středy do nižších frekvencí. Ovladač Presence nám ovlivňuje vyšší frekvence a přibyl nám tu ještě ovladač Resonance. Ten je celkem nový a má na starosti nižší frekvence. Díky němu můžete z Marshalla udělat nabručeného medvěda, nabroušenou pilu nebo cokoliv mezi tím.

Ultra Gain nám ukazuje ovladače Volume a Gain u kterých je funkce jasná a přepínač Lead 1/Lead 2. Lead 1 se dá celkem přirovnat ke zvuku a možnostem JCM800. Lead 2 je trochu mimo klasický zvuk Marshallů a je dalo by se říct moderní. Podle manuálu by měli nakynout středy, ale mě se spíš zdá že narostly basy a zvuk zmohutněl. Možná až moc na můj vkus. Na podladěnou kytaru super, ale od Marshallu očekávám trochu jiný zvuk. První mód mi seděl víc a dal se z toho dostat krásně šťavnatý, křupavý Crunch i pekelný gain, který by se neztratil ani v power metalu. Druhý mód byl trochu Bognerovský a celkově plošší. O to víc se hodil na metalovější riffy.

Classic Gain má opět Volume a Gain + přepínač Clean/Crunch. Clean je od téměř super čistého zvuku po lehký Crunch a mód Crunch nám hezky vyplnil poslední zbytky zkreslení. Při přepnutí na Crunch skokově narostla hlasitost (což je pochopitelné).

A co kytara?

Kytar jsem na tenhle aparát vyzkoušel 14 (viz test kytar do 8000 korun), takže se pod mýma rukama vystřídaly snad všechny myslitelné variace – a se všemi si Marshall moc dobře rozuměl. Dokázal jsem téměř vždy během chvilky nastavit zvuk, jaký jsem potřeboval a při střádání různých typu jsem ocenil hlavně ovladač Resonance, který dokázal z každé kytary dostat to nejlepší. Od čistého zvuku po high-gainové maso, všechno tu bylo jak na talíři a dostupné pootočením pár kroutítek. Tady člověk ocení jednoduchost ovládání v porovnání s jak jeden kamarád rád nazývá „NASA mašinkama“.

Zavíráme…

Aparátek je to slušivý a jeho koupí neuděláte chybu, i když pár věcí se mi až tak nelíbilo. Mimo ty popsané mi tu schází Master Volume. Přeci jen ukočírovat 100 lampových wattů není žádná prča. Možná z toho důvodu se doporučuju zaměřit spíše na jeho menšího bratříčka v provedení kombo Marshall DSL40C. Ovládání je absolutně totožné – až na ten výkon, který se dá přepínat mezi 40 a 20 W díky tomu, že je v konci pouze 1 pár EL34. Navíc nebudete řešit jaký reprobox si koupit, protože uvnitř komba se nachází šestnáctiohmový Celestion Seventy 80. Ten má universálnější charakter než třeba Vintage a nejspíš se k tomuto kombu hodí víc. Navíc je kombo o téměř 4 tisíce korun levnější. Máte strach, že 40 W je málo? Nemějte. Vyzkoušejte, uslyšíte a napište nám své zkušenosti…