Zdroj: youtube.com

Martin D-42: ten starý tón pořád skvěle zní

Zkraje června do pražských Modřan dorazila zatím největší várka kytar od Martina. Klasická D-42 patří k těm nejdražším kouskům, přesto se proti její cenové kalkulaci nedá celkem nic říct. Je to špičkově vysoustružený kus dřeva.

Ani se nechce věřit, že D-42, jehož současná varianta stojí bratru 165 tisíc, vznikla původně jako lacinější „sběratelská“ D-45 za tehdy nehorázných dvě stě dolarů (dnes asi 70 tisíc korun). Mimochodem, první D-45 Martin postavil uprostřed Hospodářské krize pro krále (zpívajících kovbojů) Gena Autryho. Však se taky této „kytary k nezaplacení“, což byl tehdejší Martinův vlastní reklamní slogan, prodalo jen dalších devadesát kusů. Cenový rozestup mezi oběma typy se sice časem zmenšil. Přesto jsou pětačtyřicítky pořád ty žádanější.

Pochybuji, že se tato sběratelské preference zakládá na konstrukci. Luby i zadní deska se skládají ze zvlášť přebraného východoindického palisandru, vršek zase ze smrku sitka. Obsahují také ručně vyřezávané, předsunuté vějířovité žebrování i krční profil Modified Low Oval. Vyjma pickguardu z umělé želvoviny se u D-42 nešetřilo ani detailech, perleťové rozetě nebo lemovce. Jen na hmatníku má perleti výrazně méně než pětačtyřicítka. Odtud možná ten rozdíl v ceně.

Herní vlastnosti odpovědně srovnat nemůžu. D-45 jsem v ruce ještě neměl. Popravdě si ale těžko představuji lepší konvenční Dreadnought než D-42. Zploštělý krk je nanejvýš příjemný a rozhodně na něm udržíte i výrazně složitější akordy než ty z „Já, Písnička“. Navíc sitka zní vřele, sytě, jemně, příliš nepřeznívá a pod mocným sustainem se mi v první chvíli podlomila kolena. Taylorova limitovaná véčka mají sice vyrovnaný tón v jakékoliv poloze. Po testu D-42 si jsem jistý, že Dreadnoughty, které se od dob Roye Rogerse prakticky nezměnily, nejsou přežitek. Na to ten starý tón zní pořád setsakramentsky dobře. Toto dřevo sice hůř snáší prudké výkyvy teploty než Engelmann, na druhou stranu pevný futrál je u takto drahých kytar samozřejmostí.

Zámožné sběratele a bluegrassové fanatiky ke koupi D-42 nemusím dvakrát pobízet. Všem ostatním, kterým se cena zdá přemrštěná, můžu říct jen jediné: za ty prachy je k mání vycizelovaný kus hudební historie.