Martin Zeller (Cocotte Minute): Musíš bejt trochu divnej. Tohle není život pro normálního člověka

Právě vám vyšla výběrovka Best Off Kha. Kdy se tento nápad zrodil a jak dlouho trvalo, než se realizoval?

Kdy a proč ten nápad vznikl, si asi nevybavím, ale práce na něm trvala tak deset měsíců. Od začátku jsem věděl, že budu chtít razantně sáhnout do zvuku, protože pokud to má vyjít znovu, chci to zase posunout co nejdál. To s dnešními možnostmi jde.

Nikdy jsme taky nedělali vinyl, takže i to pro nás bylo úplně nový a má to obrovský množství specifik. Začalo to zvukovým updatem ve Vídni, pokračovalo řešením obalu pro vinyl a CD, dva klipy k tomu připravit a pak i natočit, spustit e-shop na limitku vinylu, naplánovat a pak i uskutečnit rozesílku limitovaný edice vinylu, postavit turné k vydání a tak dále.

Byl to fakt velkej projekt. Dalo by se říct, že to byl celou dobu překážkovej běh, nebo spíš fakt bahnitej spartan race, protože se v průběhu posíralo neskutečný množství věcí, ale nakonec to celý dopadlo dobře!

Výběr skladeb jste nechali na fanoušcích. Objevily se tak ve finálním výběru i skladby, které třeba nemáš tak úplně rád a raději bys tam viděl jiné? 

Výběr dělali fanoušci a čísla ze Spotify. A vyšlo to vlastně úplně stejně. Což mě potěšilo. A tak, jak to je, se mi to líbí.

Desku otevírá nová verze coveru Můj čas. 

Nevím, jak to myslíš. Je to ta samá verze, jako byla na původní desce, ale tam to bylo kvůli vydrbaní s autorským právem rozdělený na tři tracky – kvůli úpravě aranže, na kterou jsme neměli povolení. Ale hrálo to samozřejmě celý najednou. Takže kdybys měl original CD, hrálo by ti to celý, ale protože si to měl stažený z netu, při grabování se to samozřejmě nespojilo. Takže z toho byly tři písničky. Intro-Můj čas-Outro. (smích) Ale zvukově to nakoplý komplet znovu je. To zas jo!

Už v minulosti jste si do parády vzali českou skladbu a předělali ji k obrazu svému. Co ale říkáš na takový ten klasický český nešvar, kdy interpret vezme zahraniční skladbu, opatři ji českým textem a jen tak bezduše ji přehraje? A v některých případech na takových písních vlastně postaví celou svou kariéru...

Nevím. To bys mi musel pustit písničky, který myslíš. Cover je dobrá disciplína a mám ji rád. Spousta pecek mě v cover verzi baví víc než v tý původní.

Úplně novou (vlastní) bonusovou píseň jste pro výběrovku nezvažovali?

Ne. Ona by se tam stejně už nevešla. Limit vinylu je neúprosnej. Navíc jsme ho stejně už přetáhli víc než kdokoliv před náma. Dokonce jsme museli nechat výrobu kontrolních nátisků, jestli to vůbec bude hrát, drážky takhle narvaný u sebe. A naštěstí se to tam fakt vešlo a zvuk to nijak nepoškodilo.

Zatím poslední počin s novými autorskými skladbami bylo loňské EP. Myslíš, že v dnešní době, kdy je vše zrychlené a lidi nemají čas, je EP vhodnější formát než klasické dlouhohrající album?

Přesně tak. Lidi jsou ultra zrychlený a netrpělivý. Jsou dojebaný ze sociálních sítí. Konzumace hudby se posunula neskutečným způsobem.

My navíc pracujeme fakt extrémně do hloubky a snažíme se o maximální možnou kvalitu. A to vyžaduje enormní množství času a koneckonců i prostředků – a ani jednoho nemáme dostatečný množství. Poslechni si jenom produkci, jakou má každej track na posledním EP. To jsou měsíce práce na jednom tracku. Takže pro nás by to byly desítky měsíců top práce, abychom měli deset top tracků. Naše muzika se nedá naklovat do kompu přes noc, aby to fakt bylo dobrý. Takže práce skrz singly je rozumná volba pro všechny. 

Každopádně někde jsi snad zmínil, že nyní by měl nastat čas pro novou desku. Jak to tedy vidíš? Zůstanete u singlů, EP nebo dojde i na album?

Řešíme to. Chceme udělat velkou desku, ale je to extrémně náročný vůbec začít. Nejenom že se musíme sejít, ale taky se chceme i rovnou skladatelsky zase hodně posunout. A k tomu už musíme úplně překopat náš dosavadní skladatelskej systém. Zllou láskou jsme dokončili kapitolu Cocotte Minute 2.0. Teď chceme otevřít úplně novou. Cocotte Minute 3.0.

Takže odpověď zní: Děláme všechno pro to, abychom na ní mohli vůbec začít dělat. Asi bychom se na to mohli prostě vybodnout a jenom do nekonečna replikovat to, co nám prostě funguje. Dělá to tu většina kapel, ale pro nás tahle cesta prostě není. My potřebujeme růst ve všech směrech: umělecky, zvukově, konceptem, show a tak dále. My musíme bejt z toho, co uděláme, sami nadšený, jinak by nás to prostě neuspokojovalo.

Best Off Kha je vůbec první věc od kapely, která vychází i na vinylu. Proč na tento, v posledních letech opět populární, formát nedošlo už dříve?

První vinyl vydáš jenom jednou v životě, takže by to mělo bejt i z výjimečnýho důvodu. Best of kolekce ten výjimečnej důvod je. Je to úplně jinej příběh než nějaká řadová deska nebo její reedice. Je to esence úspěchu kapely.

Ale zase buďme realisti. Všichni o tom sice mluví, ale v reálu je to furt marginální záležitost. Bavíme se o několika stovkách vyrobených a prodaných vinylů.

Pro mě je ale hlavně důležitý, že jsme udělali radost našim fans, který si ten vinyl fakt přáli. Nicméně z hlediska desetiměsíční práce a stovkách tisíc, co to stálo, je to naprostej ekonomickej propadák. (smích)

Z důvodu, že jste nechtěli dělat 2LP, ale pouze jeden vinyl, byli jste omezeni délkou alba. Jelikož to ale ekonomicky zrovna výhodné není, tak asi nehrozí, že by se snad objevila bestofka volume 2 se skladbami, které už se třeba nevešly, mám pravdu?

2LP by byl ještě větší finanční průser než jedno. (smích) Co se týká Best Off Khy volume 2, rovnou říkám, že dát dohromady jedničku byl tak strašnej produkčně vydavatelskej voser, že se mi do toho znovu už vůbec nechce. Nebudu říkat, že to už nikdy neudělám, ale teď toho mám fakt po krk. (smích) Ale zase je pravda, že materiál na volume 2 bychom asi dali dohromady taky. 

A co vinylová reedice starších desek? Je možné, že se jich do budoucna fanoušci dočkají?

Spíš ne. Nedovedu si představit, že by někdo dokázal zkomunikovat a vypořádat všechny vydavatelský práva a tak dále. Navíc už od většiny desek nemáme ani původní mastery. Máme vlastně skoro každou desku vydanou v jiném režimu s různejma vydavatelama. To je neskutečnej bordel. Já se do toho pouštět nechci a nikdo jinej není tak šílenej, aby se toho ujmul. (smích)

V rozhovorech často zmiňuješ, že je pro vás časově hodně náročné skloubit kapelu, osobní životy a práci dohromady. Nastala u tebe už někdy chvíle, kdy jsi měl pocit, že už dál nemůžeš tohle tempo zvládnout? Co tě pohání a je hlavním důvodem, že pokračuješ stále dál?

Někdy v roce 2010 jsem to už jednou zabalil. Ale tam to bylo spíš o tom, že kolem mě byl špatnej tým, kterej místo aby mě podporoval, tak se mnou soupeřil. Hodil jsem jim kapelu na hlavu a byl klid. Ale po pěti letech kdy kapela ležela ladem, jsem si ji s Czendou zase vzal, a to je vlastně začátek novodobý historie úspěchu.

Teď je to samozřejmě ještě vostřejší, protože mám rodinu a v ní tři malý děti, a ty nezajímá, že táta dělá umění. Ty potřebujou boty, jídlo a učebnice do školy. Hypoteční banka taky chce každej měsíc svojí splátku. A ty nechceš se třemi dětmi bydlet v pronajatý garsonce. No, a tvoje žena je třeba sedm let na mateřský. Takže je to kurva rychta. To asi potvrdí každej táta, kterej se chce postarat o svojí rodinu, ale zároveň chce sám za sebe vybudovat firmu/kapelu/what ever.

Předesílám, že naše kapela si na všechno nejdřív musí vydělat. My nemáme žádný granty a tak podobně. Jenom v klipech máme za posledních deset let hodně přes milion korun a každá deska stojí statisíce.

Jak se to dá vydržet? Musíš bejt prostě trochu divnej. Tohle není život pro normálního člověka. Toho by to zničilo. A proč to dělám? Rád bych vybudoval něco, co nás přežije, a taky chci vědět, že za sebe jsem udělal maximum pro pozvednutí úrovně toho, jak se tady dělá (nejen) tvrdá muzika.

U Cocotte Minute hraje velkou roli také image, celkový vizuál, grafika a podobně. Jsou tyto věci pro tebe na stejné úrovni jako muzika, nebo je pro tebe hudba přeci jen pořád základ, to nejdůležitější?

Dík, že to vnímáš. Je za tím fakt neskutečný množství práce. Je to celý prostě koncept. Ale samozřejmě jakkoliv skvělej koncept nemůže zafungovat, když máš muziku na píču. Takže ano, hudba je srdce a vše ostatní to srdce zdobí.

Už nějakou dobu spolupracujete s producentem Mikou Wolfem. Jak došlo k vašemu spojení a čeho si na jeho práci nejvíce ceníš? 

V nějaký fázi jsem cejtil, že už potřebujeme skutečnýho producenta nebo koproducenta, protože do 2010 jsem toho producenta nám dělal hlavně já. Cítil jsem, že moje hranice se blíží, ale že určitě chci jít mnohem dál. V Česku nikdo, kdo by splňoval moje představy a zároveň uměl moderní epickej zvuk tvrdejch kytar, není. Tak jsem si prostě našel evropský kapely, který mě zvukově, hudebně i aranžersky bavily, a vylučovací metodou „zájem producenta versus naše finanční možnosti“ jsme nakonec zakotvili u Mika.

Je to zvláštní týpek. Sám je aktivní muzikant, ale taky má titul inženýra ze zvuku a navíc OCD. Takže dává fakt extra péči každému detailu. My mu to předpřipravíme a on nám k tomu dává nějaký feedbacky a nebo dotáhne naše naznačený nápady. Ale my se mu fakt snažíme poslat jenom top top materiál, takže on to spíš teď už jen zdobil a domazloval. Velká část producentský práce přichází už od nás předpřipravená.

Tvrdíš o sobě, že jsi perfekcionista a každá skladba musí být dotažena do konce. Stojíš si za všemi písněmi i dnes? Nebo je nějaká, o které víš, že byste ji dnes udělali lépe?

Má to dvě roviny. V daný době jsme každý skladbě dali maximum, co jsme dokázali. Umělecky, technicky, aranžérsky a z pohledu tehdejší doby bych to dneska neudělal jinak. Samozřejmě se ale změnily skoro všechny technické možnosti a i aranžerská pravidla už jsou teď úplně jinde, takže z dnešního pohledu bych tam už asi něco našel, co bych třeba ještě dotáhnul nebo pojal jinak. Nicméně drtivá většina věcí funguje dneska stejně dobře jako tehdy, což je pro mě důkaz, že jsme to udělali už tehdy pořádně.