Martina Trchová se vrátila se sebevědomou, přímočarou hudební výpovědí

Nejen písničkářka, ale v poslední době také úspěšná výtvarnice, hudební dramaturgyně a organizátorka festivalu Ženfest. A matka dvou dcer s trvalou adresou v Brně. Právě zásadní impulzy tohoto charakteru výrazným způsobem promluvily i do hudební dráhy Martiny Trchové. Náznaky avizoval už krátký rozhovor, který pro náš portál Trchová spáchala v roce 2017. Tedy návrat k hraní na elektrickou kytaru a plánovaná koupě looperu, což s příchodem dětí i kovidu učinil dosavadní kapelní fungování znovu více solitérní. V tomto, více submisivním rozpoložení pomalu vznikl materiál, který se objevil na novém albu 90 % štěstí.

„Měla jsem čas si vše prožít, obtisknout do písní. 90 % štěstí je intimní album inspirované mateřstvím, ale i ztrátami v rodině a na rozdíl od předchozí desky plné hledání je více o nacházení,” popisuje Martina výraznou změnu témat v nových písničkách letošní albové novinky. Z „pražské písničkářky“, za kterou se autorka léta vydávala, náhle nezůstalo nic. Rázem v písních se „děti držej matek za sukně“ (Perlorodky) a „v houpačce dítě spí“ (Káva). Ale Martinu najdeme i na návštěvě u babičky (Babi), uprostřed přemítání o partnerských vztazích (Nové otazníky), případně si autorka jen s gustem vychutnává běžné, každodenní okamžiky (Boty). Mozaika nové desky představuje vyrovnanou písničkářku, která měla čas protřídit nejen myšlenky, ale i nahromaděné texty. Odstup od materiálu zapůsobil na desce 90 % štěstí více než blahodárně.

Co vás na desce jako muzikanty zaujme?

Poprvé se cesty Martiny Trchové a Martina Kyšperského protnuly v roce 2020, kdy natočili duet Nové otazníky pro sampler Osamělých písničkářů: Šťastné a osamělé. „Práce na něm byla pro mě tak inspirativní a zároveň tak samozřejmá, že volba jeho jako aranžéra a producenta celého alba byla pro mě zcela jasná a intuitivní,“ dodává písničkářka. Došlo tedy k poměrně ostrému odseknutí se od jazzem, šansonem a swingem nasáklého soundu, který výrazně ovlivnil dnes už předposlední desku Holobyt. Pražské doprovodné trio je minulostí, a s ním i specifický rukopis občasného spoluautora Patrika Henela.

Martin Kyšperský spolupracoval už s řadou písničkářek (Alen, Prune, Mucha, Beata Bocek). Pokaždé částečně ovlivnil jejich sound „květovaným“ soundem, nikdy ale autorky nepřeválcoval. Taktěž u Martiny není ani minutu pochyb, kdo má na 90 % štěstí hlavní slovo. Přesto už naznačené zjednodušení rukopisu a přitakání různým aranžérským postupům, včetně decentního využití elektroniky, je něco, co je zpěvákovi Květů vlastní.

I přesto, že nová deska je výrazně postavena na souhře obou muzikantů, najdeme na ní výrazné vstupy dalších hudebních osobností. Několikrát do písní zasáhne trubka v Česku usazeného švédského písničkáře Christoffera Strandha, klarinet a saxofon Broňka Šmída, cello Alžběty Rolečkové, bicí Martina Nováka nebo klávesy či balafon dalších muzikantů spojených s Květy – Aleše Pilgra a Ondřeje Kyase. Nesmíme opomenout zpěv souputnice Lucie Prune Krpalové. Barevnost je letošní desce Martiny Trchové blízká. Dokáže folkově konejšit, ale několikrát i rockově vybuchnout. Většinu času se pak náladou toulá mezi těmito dvěma mantinely. Suverénně a sebejistě.

Albem 90 % štěstí prochází pocit klidu, vyrovnání. I zprofanované sousloví „klidná síla“ na čtvrté řadové album Martiny Trchové sedí jako ulité. Proměnlivá písničkářská osobnost se teď nachází v indie folkpopovém rozpoložení a sluší jí. Tenhle studiový návrat přináší posluchačsky téměř 90 % štěstí.

Martina Trchová – 90 % štěstí

Indies Scope rec., 42:11, 2024

80 %