Márton Náray (SoundCzech): Kapelám pomáháme dostat se na správné místo

Možná to vypadá zvláštně, že českou hudební kancelář vede chlapík původem z Maďarska. Ale vzhledem k jeho zkušenostem a přehledu by skutečně bylo těžké vybrat kandidáta, který by byl lépe připraven na náročný úkol rozjet širokou paletu aktivit, které spadají do portfolia SoundCzechu. Márton Náray si tu cestu vyšlapal během let, kdy pracoval na všech možných postech v rámci hudebního světa. A tyhle zkušenosti od roku 2017 dává k dispozici i českým muzikantům a dalším v hudební branži.

Řekni mi o své profesní historii. Byl jsi u spuštění české hudební kanceláře SoundCzech?

Celý můj život je o muzice. Pracoval jsem v klubech, DIY venues, hudebninách, v čemkoliv, co se točilo kolem muziky. Později jsem pracoval pro maďarskou hudební kancelář a kolem roku 2006 jsme v Budapešti přivítali českou delegaci, se kterou jsme probírali, jak založit českou kancelář. Pochopitelně v té době mě ani nenapadlo, že bych měl Maďarsko opustit, ale o pět let později jsem se přestěhoval do Čech a hudební kancelář byla stále předmětem diskuze. Samozřejmě se to za tu dobu hodně posunulo. SoundCzech vznikl v rámci IDU – Institutu umění – Divadelního ústavu, jeho ředitelka, Pavla Petrová, odvedla skvělou práci. Podařilo se jí udělat z podpory hudebního exportu součást národní kulturní politiky. A když později přišel čas zahájit činnost kanceláře, přihlásil jsem se do výběrového řízení na post ředitele.

Díval jsem se na portfolio kapel, se kterými SoundCzech spolupracuje. Je velmi široké. Je nějaký specifický styl, který nereprezentujete?

Jsem rád, že je vidět, jak je naše spolupráce rozvětvená mezi hudební styly. Jsem přesvědčený, že hudební kanceláře by se neměly soustředit na specifický hudební styl, jejich aktivity by měly být o pomoci, vzdělávání a předávání informací. Kanceláře jako je SoundCzech mají „promazávat stroj“, jak trefně poznamenal kolega.
Většina hudebních kanceláří nespolupracuje s tělesy klasické hudby, protože klasika má vlastní nástroje podpory. Navíc když se podíváš na orchestr a porovnáš jejich potřeby s našimi možnostmi, na spolupráci s jedním orchestrem bychom spotřebovali náš roční budget! (smích) Ale částečně samozřejmě pracujeme i s klasickou hudbou.

Všiml sis nějakých specifik české hudební scény? Například v porovnání se scénou maďarskou?

Maďarsko má bohatou tradici lidové hudby, která v Česku není tak silná. Naproti tomu je tu velmi silná a živá scéna jazzová a klasická. K tomu je česká scéna výrazně punkrockovější než ta maďarská, to je žánr, který je tu hodně silný. Hodně kapel tu hraje muziku, která je… depresivní ne, ale… melancholická, to je dobré slovo. Je tu spousta skvělých muzikantů a skvělých kapel. Myslím, že důvodem, proč se o spoustě z nich víc neví, je protože se málo propagují. Mentalita „netlačit se tolik“ ale není pouze českým specifikem.

Zmínil jsi jeden z úkolů SoundCzechu, a to selfpromotion, nebo ještě přesněji propagaci sebe sama. Zaznamenal jsi v tomto ohledu nějaké změny za dobu, co pracuješ v SoundCzechu?

Vidím určitou pozitivní změnu, ale zatím je ještě moc brzy na nějakou revoluci. Bude to trvat několik let, než vyroste celá generace muzikantů, kteří budou sebevědomí a nebudou se bát zeptat o radu nebo pomoc. Prozatím vidím, že stoupá zájem o to, co děláme. Když jsme začínali s workshopy, v publiku byli zpravidla „obvyklí podezřelí“ – skupinka těch samých dvanácti až osmnácti lidí. Dneska jich je tam padesát. Také mentorský projekt, který jsme letos rozjeli, slaví úspěch – máme více než 120 přihlášených, z toho polovina se přihlásila vůbec poprvé. To je pro nás ohromně pozitivní. Jestli muzikanti používají například více technologických možností, to nevím, ale myslím, že situace, v jaké teď jsme, je nutí, aby pracovali ve všech možných oblastech, nejen na hudbě samotné.

To se přeci v té návštěvnosti workshopů projevit musí, že?

Rozhodně. I když si myslím, že už se musí projevovat určitá digitální nevolnost... Já ji rozhodně cítím. Aktuální doba klade čím dál větší nároky na nás na všechny. Pro nás byl tento rok o hledání nového způsobu, jak české hudbě pomoci. S rozpočtem, který máme, nemůžeme pomáhat napřímo, ale můžeme pomoci hledat nové zdroje financování. Loni z jednoho průzkumu vyplynulo, že prodej vydané hudby tvoří jen 5 procent všech příjmů českých umělců. Prodej tvé hudby by tě přeci měl alespoň částečně uživit. Vím, že Německo není vždycky správný příklad, ale prodaná hudba tvoří u tamních umělců zhruba třetinu celkových příjmů. V době, kdy je živé hraní u ledu, to je přeci zásadní rozdíl.

Máš naprostou pravdu. Myslíš, že i tento důraz na živou muziku vyvolá „hlad“ po koncertech, až to situace umožní, po takové dlouhé pauze?

Já v to doufám! Bez muziky není život! Současnost je pro českou scénu kritická, protože jestli teď zkolabují malé kluby, mladé kapely nebudou mít kde hrát. Ten dopad, který to s sebou ponese, možná nebude citelný hned, ale za pět let to bude velký problém.

Je nějaký způsob, jakým třeba i SoundCzech může podpořit tu infrastrukturu – kluby, zvukaře, promotéry?

Odpovím jinak. Loni jsme měli první meeting českých hudebních platforem. Cílem bylo se podívat na filmové granty. I když je nelze zkopírovat a aplikovat v hudební sféře, už jen fakt, že něco funguje strukturovaně pro celé odvětví, je skvělá inspirace. SoundCzech se zabývá věcmi, které jiné hudební kanceláře v zahraničí neřeší, protože tam fungují různé asociace a formy podpory. Organizace jako SoundCzech se tak mohou lépe soustředit jen na umělce samotné, jak jim pomoct s jejich hudbou do zahraničí. Chci říct, že celá hudební sféra musí fungovat v každé své jednotlivosti.

(Přehlednou mapu hudebního průmyslu, kterou zmínil i Márton, zpracovala iniciativa #zaživouhudbu. Najdete ji zde: http://www.zazivouhudbu.cz/mapa-hudebniho-prumyslu/.)

Kontaktoval vás někdo skrze vyjednávání s vládou o podporování kulturní infrastruktury?

Nejsme politická organizace, ale stejně často vystupujeme jako mediátor mezi hudební scénou a politiky. Vysvětlujeme, že financování umění není podpora. Není to almužna, ale investice, protože když dáte prostředky do umění a jeho rozvoje, znamená to ve výsledku, že se jich víc vrátí. Více dejte, více dostanete. Je to investice, která se vrátí jak ve financích, tak v kultuře.
V Čechách fungují cca čtyři stovky hudebních klubů. Jejich provozovatelé to nedělají kvůli penězům – většina z nich jeden den peníze tratí a druhý den si je vydělá zpátky. Dělají to proto, že to milují, vím to, protože jsem sám v Maďarsku provozoval klub, kde to fungovalo stejně. A vím, že musí existovat něco, čím tato místa podpoříme. Například ve Slovinsku, když kluby a sály podporují lokální kulturu, to znamená, že uspořádají nějaký počet akcí každý rok, nemusí platit některé daně. Neříkám, že to je nutně cesta, ale je to příklad.

Máš nějaká očekávání od příštího roku?

Nemyslím, že se toho v prvním pololetí 2021 moc odehraje. Možná nějaké menší akce, ale nemyslím, že se něco pořádně začne dít dříve než v druhém pololetí.

Jaké jsou potom cíle SoundCzechu?

Zmínil jsem vydávání hudby. Další výzvou je třeba pomoci muzikantům proniknout do světa filmu, televize, reklam, nebo třeba her. Nejsme hudební management, nebudeme tam s umělci, když přijde na podepisování smlouvy, ale můžeme je nasměrovat, informovat nebo dostat ke správným lidem.

A co streaming?

V poslední době ale došlo k úžasnému pokroku a virtuální realita je v mnoha ohledech opravdu blízko, organizují se digitální eventy a koncerty. Momentálně asi neexistuje lepší náhrada za živé akce. Nicméně věřím, že se v budoucnu se živá hudba zase vrátí. Nedovedu si představit život bez koncertů.

Více o aktivitách SoundCzech se dozvíte na https://www.soundczech.cz/