Marty Friedman je zpátky, a v brutální formě

V posledních letech se nám vyrojila pěkná řádka nových kytarových hrdinů a metalovou scénu opanovaly podivné rytmické zběsilosti a instrumentální výkony se posunuly do mentálně těžko přijatelných hranic. Představte si, že by dneska nastoupil jako nová hvězda shreddingu (termín pro zběsile rychlé běhy hrané na kytaře) takový Kirk Hammet. Myslíte, že by se prosadil díky svým YouTube videíím tak, jako Tosin Abasi z Animal As a Leaders nebo Nolly z Periphery? Někdy si říkám, že mnoho hráčů prostě mělo štěstí být ve správném místě a ve správný čas. Ale dneska je rok 2014 a pokud se chcete prosadit v metalovém světě, musíte být extra technicky disponovaný. Brnkání starých klasiků už mezi emaři, djentisty a progresívními death jazzmany neobstojí.

Všimněte si také, jak všichni noví kytaroví hrdinové ovládají hudební teorii. Teď hraju E moll harmonickou, pak přejdu do Fis frygické a končím na D hindu pentatonice. Mám pocit, že tady probíhá invaze šprtů. Kde je konec kytarovým idolům 90. let? Velká jména jako Steve Vai či Joe Satriani se pořád drží, někteří si zvolili dráhu nájemních hráčů (Nuno Bettencourt), či prezentátorů na workshopech (Jeff Loomis), ale Marty Friedman se rozhodl v roce 2003 zůstat v Tokyu, kde se stal japonskou televizní hvězdou. Teď ale přišel čas na návrat tam, kam patří. Na velkou metalovou scénu. Marty zamakal a doručil brutální novou deskou Inferno, která vás nenechá na pochybách, kdo je metalovým kytarovým bohem.

Většina z nás bude Marty Friedmana znát z jeho desetiletého působení v metalové ikoně Megadeth (1990-2000). Martyho nezaměnitelná hra zanechala navždy otisk v historii kytary a alba jako Rust in Peace a Countdown to Extinction jsou základním poslechem pro všechny aspirující metalové kytaristy. Proč ale opustil svojí mega úspěšnou kariéru v Megadeth? Dave Mustaine se nám snažil namluvit, že to bylo kvůli Martyho inklinaci k popu a "měkčím" žánrům, ale pravý opak je pravdou. V rozhovoru pro Ultimate-Guitar.com z března 2007 Marty uvedl, že chtěl, aby Megadeth nabrali agresivnější hudební směr a že radši bude přímo hrát rádiový, jednoduchý pop, než popem ovlivněný metal, který hráli Megadeth na konci 90. let. Dalším důvodem byl také pocit, že v kapele už nedokáže dále rozvíjet svůj potenciál. A pak zmizel do Japonska...


Ale teď je zpátky a ve svých 51 letech na vrcholu hráčské a skladatelské formy, což poznáte po prvních vteřinách po poslechu nového alba Inferno. I přes svoje japonské eskapády, Marty přesně věděl, co chtějí jeho fanoušci (a fanoušci metalu) slyšet. "Chtějí mě slyšet hrát na hranici možností," říká. "Chtějí slyšet těžkotonážní, agresívní, inovativní a špinavou nálož metalového běsnění."

A toho se vám na albu dostává vrchovatou mírou. Bravo, Marty! O zvuk desky se postaral Chris Rakestraw (Children of Bodom, Danzig) a skvělý mix provedl Jens Bogren (Opeth). Inferno je kolekce dvanácti skladeb, které vyprodukují všem fanouškům kytary husí kůži. Marty Friedman je perfekcionista a tak strávil celých 14 měsíců ve studiu, kdy brousil každý detail - každou notu. Myslíte, že natočit 100 verzí jednoho sóla nehraničí s diagnózou?

Rytmickou sekci na desce tvoří bubeník Anup Sastry (z kapely Skyharbor) a baskytarista Toshiki Oomomo. Mezi početné hostující hudebníky zavítali Martyho přátelé Alexi Laiho z Children of Bodom, zpěvák Danko Jones, Keshav Dhar ze Skyharbor, Rodrigo y Gabriela a dokonce i saxofonista Jørgen Munkeby. Skladba Horrors vznikla ve spolupráci s Jasonem Beckerem, geniálním kytaristou, který je kvůli složitě se jmenující nemoci zcela nehybný. Marty na konci 80. let vytvořil s Beckerem hvězdné instrumentální duo Cacophony a natočili spolu dvě hudebníky velice ceněné desky.

Marty Friedman si velice cení svého nového alba a nelze, než mu dát rozhodně za pravdu. Skvělá, čerstvá, brutální síla ve světě metalu. Tenhle návrat na scénu se povedl. Díky, Marty!