Mary C: Prague Synth Library a synťáky pro všechny

V Praze se otevírá Prague Synth Library, knihovna syntezátorů, vzdělávací platforma a jedinečný komunitní projekt. Parta lidí okolo ní totiž vidí v elektronické hudbě víc, než jen čtverec a pilu – syntezátor se v jejich rukou stává mocnou zbraní k boření stereotypů a civilizačních bariér. Vítán je každý, kdo umí správně naslouchat. O smělých plánech, technologiích, genderové nerovnováze v hudebním průmyslu nebo dolování nevybroušených diamantů z útrob odstrkovaných komunit jsme si na berlínském Superboothu povídali s Mary C, neúnavnou popularizátorkou hudebního vzdělávání, která to celé vede. Pár textů připravila dříve i pro Frontmana.

Řekni nám na začátek něco o sobě. Když psal Electronic Musician o otevření pražské Synth Library, představil tě jako producentku, DJ, rozhlasovou moderátorku a kurátorku vzdělávacích aktivit. Čím vším se zabýváš?

Začínala jsem jako hudební publicistka v rozhlase, protože to médium mě vždycky přitahovalo svým zaměřením na zvuk. Tehdy jsme měli na Radiu DJ talkshow o současný kultuře, kam jsem taky vybírala hudbu, převážně mix elektroniky, hip-hopu, grimu. K tomu jsme měli i blog, kam jsem psala třeba o Claře Rockmore, jak hraje na theremin.

Vždycky mě hodně zajímaly hudební technologie a pátrání po tom, odkud ta hudba, kterou poslouchám, vychází. Samotný nástroje totiž hodně ovlivňujou hudební estetiku, trendy i žánry. Nikdy jsem nepřestala hrát na housle, občas produkuju nějaký vlastní věci, ale moje hlavní producentská činnost momentálně tkví v produkování možností v oblasti hudebního vzdělávání.

K tomu vedla cesta kudy?

Vždycky mi to přišlo strašně zanedbaný, a nejen v oblasti elektronický hudby. Stačí se podívat na univerzity, který se například na elektronickou hudbu u nás nijak zvlášť nezaměřujou. Samozřejmě existují výjimky, ale je jich málo.

Na Radiu Wave mám pořad Scéna s Mary C zaměřenej na rap. Na tom mě vždycky zajímala i instrumentální stránka, protože lidi rap moc nevnímají jako elektronickou hudbu, ačkoliv jeho kořeny sahají třeba ke Kraftwerk.

Chtěla jsem v rámci toho pořadu prezentovat i to, jak se hudba dělá, a tak vzniknul speciál Kreaton. Ke spolupráci jsem oslovila Martina Tvrdého, který mi připadal ideální, protože vychází z DIY komunity, rapoval, produkoval vlastní věci, šel do hloubky a zajímal se o politiku. Následně se ta platforma rozšířila i mimo rozhlas na různé workshopy a vyústila ve spolupráci s Goethe Institutem na programu Music Ports. Němci považují elektronickou hudbu za součást národní historie, takže jsme měli možnost pozvat spoustu zajímavých lidí právě třeba z Berlína a udělat řadu vzdělávacích akcí.

Sedíme kousek od stánku Bastl Instruments, kteří se na Music Ports prezentovali minulý rok hned po Superboothu. Vedou od založení pražské Synth Library stopy i sem?

Lidi z Bastlu si na Music Ports udělali zastávku po cestě z Berlína do Brna a vzali s sebou spoustu zajímavých lidí z týhle komunity. Tak jsem se seznámila s Alissou DeRubeis, která pracuje pro 4MS Company a zároveň je zakladatelkou Synth Library v Portlandu. Padly jsme si do noty, začaly intenzivně komunikovat a nakonec se mě Alissa zeptala, jestli bych v Praze nechtěla založit knihovnu synťáků.

„To bych teda chtěla!,“ říkám, tak jsme to začaly připravovat (smích).

Co si má člověk představit pod pojmem Synth Library?

Důležitý je říct, že by to měla bejt hlavně komunita. A taky je to samozřejmě místo pro hudební vzdělávání nebo sen hudebního geeka, kterej třeba nemá prostředky na drahý vybavení, ale chce věci zkoušet a dělat hudbu.

V Praze to bude fungovat tak, že budeme pravděpodobně otevřený dva dny v týdnu a lidi si budou moct zabookovat konkrétní časovej slot a pracovat tam buď sami nebo za podpory lektora nebo lektorky.

Bude součástí Prague Synth Library i nějaký širší program?

Plánujeme řadu workshopů, diskuzí, mentoringovej program na podporu producentek nebo třeba časopis navazující na můj zine Obrovská, kterej bude vznikat ve spolupráci s portlandskou pobočkou. Na podzim nás čeká projekt Trigger System, kde chceme skrze elektronickou hudbu probrat i politický věci. Synth Library by taky měla být hodně o diverzitě - a nejen té hudební. Chceme, aby v ní bylo hodně komunit, který nejsou třeba zas tolik vidět – ať už jsou to holky, LGBTQ nebo třeba romská komunita.

Přidáváme se taky ke Kodexu feministické umělecké instituce, kterým hodně prochází motiv péče. To je důležitý i pro nás. Přistupovat k lidem s velkým respektem, pečovat o hudebníky, poslouchat lidi, který jsou jiný než ty a zároveň pečovat o tu komunitu tak, aby byla pestrá a tvořila celej obrázek. Zajímá mě, jestli třeba něco spojuje holky, co dělaj se synťákama a jestli mají nějakou společnou potřebu a vyjadřování. Díky specializovaným workshopům s každou komunitou bych tohle všechno chtěla zjistit.

Tady na Superbooth máte workshop zaměřenej pouze na ženy a nebinární osoby. Můžeš trochu vysvětlit, proč je nutný workshopy tohohle typu dělat?

Ženy jsou všude málo vidět a poslední tři, čtyři roky to začíná být velký téma i v hudební komunitě. Nabízej se otázky, kde jsou všechny ty producentky a zvukařky, jenže to si musí člověk uvědomit, k čemu jsou holky vedený třeba ve vzdělávání. Aby byly submisivní, jemný, moc se nepředváděly a nedraly se dopředu. Technický obory nejsou stereotypně přiřazovaný ženám. Už se to trochu mění, ale nestává se často, že by se holkám říkalo, ať jdou na fyziku nebo elektrikářku. Přitom ženský nemají menší kapacitu tyhle věci dělat. Z toho pak vznikají ty genderový nerovnosti, že přijedeš na Superbooth a máš tady milion mužů a deset ženských.

Celá ta energie a způsob formování komunity jsou díky tomu úplně jiný. Dřív vědci tvrdili, že mají ženy měkkej mozek, nemají schopnost se učit a tím pádem nemusí ani do školy. V průběhu 20. století se začalo řešit, že jsou ženy taky lidi a můžou bejt vším – třeba stejně placený -, ale pořád se řeší, že ženy nemají stejná práva.

A přitom některý chtěj dělat s technologiema a fakt je to zajímá. Třeba já. V pětadvaceti letech k tomu přijdu znova a najednou zjišťuju, že jsem vlastně fyziku nikdy nedělala a nesnášela ji, protože mi přišlo, že jí nemůžu chápat. Ale přitom stačí, když je mi to nabízeno nějakým jiným způsobem a přirozeně ty věci chápu. Ta věc začíná ve školství nebo ve vzdělávání, částečně už v rodině, kde rodiče dětem předávají nějaký stereotypy. Potom to pokračuje v té komunitě, která je určitým způsobem nastavená. Každej přirozeně tíhneme k podobnejm lidem.

Některý holky mají pak díky tomu problémy v rámci týhle komunity fungovat a orientovat se. Když to vztáhneme na hudební průmysl obecně, po nějaký době to vzdají, protože je nastavenej na tak tvrdý fungování. Chlapi jsou vedený k tomu, aby mezi sebou soutěžili, aby byli tvrdý, aby vedli a byli bojovníci. Spoustě mužů ale taky není příjemný, že musí furt tlačit na pilu a všude se prsit.

Třeba tady mi to ale tak hrozný nepřijde.

I tahle komunita výrobců dokáže být v některých ohledech hodně sexistická, ale máš tu spoustu kreativních, chytrejch a citlivých lidí, kteří jsou zase jiný než manažeři v hudebním průmyslu. Například cítí, že by tahle komunita mohla bejt jiná, ne tak soutěživá, egoistická, machistická, kapitalistická a zaměřená na výkon. To nás hodně utvrzuje v tom, že směr, kterým chceme jít, což je kultivace prostředí, je platnej a je třeba.

Workshop pro holky a nebinární osoby je svým způsobem taky poselství, způsob, jak zpropagovat to téma – že je důležitý nabízet holkám tu příležitost extra, protože zatím jsou misky vah opravdu hodně nevyvážený a spousta holek potřebuje hodně podpořit. Třeba formou bezpečnýho prostředí, kde se nebudou bát na cokoliv zeptat. Spousta z těch holek není tak zkušená, ale není to jenom o tom. Jde i o to, jak se ty věci v kruhu komunikujou a jak je lektor nebo lektorka předává – to často dokáže spoustu lidí odradit. Takže je to o vytvoření bezpečnýho kroužku, kde to naladění pomůže těm lidem v učení a v tom, aby se zorientovali.

Zní to skvěle. Ale co mám dělat jako bílej muž po třicítce, abych se něčeho podobnýho mohl zúčastnit?

Přesně k tomu budeš mít příležitost v Synth Library, kde ty věci budou i smíchaný. Workshopy pro holky budou tvořit jenom jednu část, ale zároveň budeš moct jít na workshop, kterej povede třeba Nikol Štrobachová z Bastlu. Už jsme jeden takovej měli a bylo to perfektní. Půl napůl holky a kluci a strašně příjemný prostředí, kde se i chlap může bláznivě radovat. Jinde by měl třeba pocit, že musí hrát, jak je cool a všemu samozřejmě rozumí, ale tohle bylo skoro jako bychom se vrátili do dětskýho světa, kde si můžeš hrát, je to bezpečný a nic není chyba. Tohle přívětivý prostředí by mělo být v Synth Library pro všechny.

Není to tak, že bychom řekli militantně, je to všechno jenom pro holky. Budeme se snažit se to otevřít všem, aby se chlapi, ženský, nebinární, gayové a kodokoliv obohacovali navzájem a aby se respektovali. Ale k tomu je třeba ze začátku říct, uvědomujeme si, že ženský jsou trochu marginalizovaný, nebo že romská komunita je marginalizovaná a že třeba postupem času, když jí dáme hlas, tak z ní nakonec vyjdou lektoři, kteří budou učit nás ten způsob, jakým to vidí.

Kdo na Synth Library všechno participuje?

Celý to vedu a zastřešuju já, další důležitou osobností je Nikol Štrobachová z Bastl Instruments a Pink Noise nebo skupina hudebnic napojených na skupinu kolem zinu Obrovská. Mezi holkama je těžší najít profesionálky, protože třeba ještě nic nevydaly a v televizi a magazínech na ně taky nenarazíš.

Ale kolem Synth Library budou i chlapi, například Martin Tvrdý nebo Martin Ožvold, který jsou součástí kolektivu ZVUK. Doufám, že se připojí i kluci z Bastlu, například HRTL. Půjde o širší kolektiv a kdokoliv by se chtěl zapojit, má příležitost.

Už se rýsuje, čím bude Synth Library vybavená?

Máme tam hodně modulů od Mutable Instruments, samozřejmě 4MS nebo synťáky od Mooga. To je pro mě velká věc, že se takováhle firma o tyhle věci zajímá. Dík za to patří především Alisse, která už je na celou komunitu napojená a působí mj. jako lektorka na Moog Festivalu. Bastl Instruments nám poskytli několik celejch Rumburaků, jsou tam věci od Hexinverter, moduly od Mordax nebo třeba Field Kit od Koma Electronics. Dále tam máme věci od lotyšských Erica Synths, kteří nám dali i racky nebo batohy a na poště už čeká taky balík 0-Coast od Make Noise.

Řekneš nám taky, co máš doma v osobní sbírce?

Věci z mojí osobní sbírky tam budou pravděpodobně taky (smích). Od patnácti let pořád sbírám, takže jsem třeba za pakatel koupila Roland TR-707, jelikož vycházím z hip-hopu, tak mám taky samplery, třeba Akai MPC 2000, Roland SP-404 nebo Boss SP-303. Takže nás čeká shánění starejch paměťovejch karet a pravděpodobně budeme muset koupit i počítač na diskety. Ze sbírky Martina Tvrdého tam bude například Korg MS-20 a budeme usilovat i o nějaký DJ vybavení. Pokud by nám chtěl někdo něco dát, budeme jedině rádi.

Prague Synth Library se otvírá 9. května 2018 v rámci Metamachine festu. Info sledujte na facebooku.