Masterclass s hvězdou: Gus G. nekousal a naučil

Opravdu od modřanského kytarového svátku uplynul už měsíc? Mám pocit, že jsem se s Gusem G. bavil včera. Tento šikovný kytarista do Modřan přivezl svou kytarovou kliniku a pak naší malé skupině nabídnul to, čemu se říká masterclass. Tedy hodinu času s vlastní kytarou, kde se zkušeným profíkem můžete tváří v tvář probrat, co vaše hrdlo (ruce, šlachy, srdce) ráčí. Jaké to bylo?

Bavili jsme se o tom, jak tvořit zvuk, cvičit nebo si neoddělat šlachy, ale došlo i na (možná obávanou) praktickou ukázku umění zúčastněných. Přihlásit se mohl každý, kytarový um byl ve skupině rozdělen různě, duch a ochota učit se byla tím, co naši skupinu spojilo.

Guse netřeba českým kytaristům a rockové obci představovat, budu tedy mluvit rovnou o tom, co padlo na semináři. Nejvíce mě překvapilo, jak málo jsme si povídali o konkrétních technikách. Podle Ozzyho vrchního kytaráka by totiž kytaristé spíše než šlachy měli cvičit jiné tři věci: ucho, hudební fantazii a timing.

Zazněla věta, že neexistují špatné noty, jen dobré noty na špatných místech. Základem je tedy ucho – umět zahrát to, co jsem slyšel, slyšet intervaly (zejména tercie). Tomu podle Guse moc nenahrává internet. „Když jsem se jako teenager učil mé oblíbené Ozzyho kytaristy, internet ještě neexistoval. Dokázat je zahrát jsem musel jen podle sluchu, žádný YouTube mně ještě nepomáhal. Noty sice umím, protože mám klasické vzdělání, ale lepší je rozhodně hrát po paměti a podle ucha," říkal Gus.

Podobné je to podle něj s hudební fantazií: „Zažil jsem na worshopech řadu technicky zdatných kytaristů. Zahráli perfektně hady od Steva Vaie i fofry Satrianiho, jenže nebyli schopní vnímat, co se v těch skladbách děje a vkládat do těch skladeb něco aspoň trochu vlastního a originálního.“

Pokud jde o zvuk, podle Guse je teď situace lepší než jindy: „Dobrá, je jasné, že každý na začátku nemá na to, aby si koupil kytaru, kterou mám teď v ruce. Ale firma ESP a Blackstar a spousta jiných firem, ty všechny dnes nabízejí dostupné vybavení. Za poměrně malé peníze si můžete koupit dobrou kytaru a dobrý zesilovač. A tedy, ta palčivá otázka, jestli dřív kytaru, nebo zesilovač, už muzikanty dneska nemusí tolik trápit.“

Na závěr si ještě dovolím jedno osobní pozorování a snad i pobídku. Z rozhovorů s účastníky před setkání s Gusem jsem měl několik obav. Umím dost hrát? Budu rozumět? Nebudu trapný? A výsledek? – Ničeho se bát nemusíte!

Po celou dobu masterclass, včetně závěrečného jamu, panovala přátelská atmosféra. A současně velká kolegialita. Kdo uměl anglicky lépe, pomohl – položil dotaz, přetlumočil. Žádná soutěž o nejlepšího kytaristu v místnosti neprobíhala – možná jsme všichni až velmi dobře věděli, jak na tom ve srovnání s Gusem jsme.

Takže, proč byste příště vedle své kytarové hvězdy nemohli sedět a něco se naučili vy? Nakonec i Gus se nám svěřil: „Jasně, bylo to drsný stoupnout si vedle Ozzyho a zahrát party po Zakkovi a Randym. Celý konkurz jsem si ale říkal, že i když to nevyjde, dostal jsem alespoň šanci to zkusit. A zkusil jsem to.“ Myslím, že právě na tuhle pasáž ze setkání budeme všichni vzpomínat nejvíc.