Mayones Regius 7 T-GRA-B-G: bude ji slyšet

Díky Tomáši Raclavskému zná každý český djentleman ručně vyráběné polské kytary Skervesen. Těm však v posledních letech šlape na paty zajímavá konkurence. Firma Mayones, za níž teď riffují dvě pětiny britských Architects, Wes Borland, Daniel Gildenlöw z Pain of Salvation nebo Misha Mansoor z Periphery. Jejich sedmu MAYONES Regius 7 T-GRA-B-G jsem proto nemohl nepodrobit menšímu testu.

Krom toho, že je hodně posh, má tělo z bažinného jasanu s vrškem z fládrovaného javoru a perleťovým lemem i váhu. Stačí málo, aby byla slyšet úplně všude, a to i díky pětivrstvému průchozímu krku z javoru, mahagonu, a dřev ovangkol a Wenge. Polský původ kytary se zkrátka nezapře.

A propo, na zvuku s působivou dynamikou i při hodně velkých zkresleních má lví podíl dvojice pasivních snímačů Jazz 7 a JB 7. Seymour-Duncan je sice původně vyvinul pro jazzové nástroje, ale jak vidno, neztratí se ani v teritoriu aktivních monolitů od EMG nebo Fishmanových hybridů. Jinak přepínání mezi nimi je třípolohové. Rozpínání nehledejte. Poťáky mají jinou přednost: clona je o něco tužší než volume.

Krk se čtyřiadvaceti pražci pustí prsty, kamkoliv si jen zamanou. Úplně se mi nechce věřit výrobci, že ebenový hmatník má úplně stejnou menzuru i rádius jako běžná šestka Majolka. Pocitově mi krk přišel přeci jen širší. Těžko říct, nakolik je to dáno profilem. Výrobce ho pro jistotu vůbec neuvádí a kloudnou odpověď jsem nenašel ani jinde na internetu. Každopádně je přiměřeně rychlý a pohodlný. Sice ne tak jako Wizard III, ale pokud vás na kytarách z Japonska irituje právě jejich éteričnost, budete to považovat spíš za výhodu.

A protože při vzývání thallu hrají hlavní roli tlusté struny a hluboká ladění, extrémně stabilní ladicí zamykací mechaniky Hipshot Grid-Lock rozhodně bodnou. Mimo jiné také proto, že stejně jako pevná kobylka mají černý protikorozní nátěr. Dvojzvratné tremolo Mayones dodává za příplatek, nicméně dokupovat ho mi přijde trochu zbytečné. Už základní výbava nástroje je impozantní.