MC Matheus: Freestyly bych už s takovým pivním nasazením nezvládl

Freestyle rap battle, fenomén klání v rapové improvizovaci, neminul ani Česko. I když v posledních letech nejsou duely spontánních rýmů tak často k vidění jako před deseti lety, držitelé titulů vítězů Soubojů titánů Hip Hop kempu a dalších freestyle rap battle akcí najdeme i mezi dnešními výraznými představiteli rapu a hip hopu. Rest, Elka nebo také sokolovský patriot, rapper a jedna z tváří českého slam poetry, MC Matheuse, jenž po osmi letech vydal svou druhou sólovou desku. České texty plné slovních hříček podpírá živá kapela sestavená jen pro tento studiový počin. Na jeho albu produkovaném Adamem Urbanem se podílel i saxofonista Radimo z Champion Sound. Jak vzpomíná na éru battlů, co ho pálí v jeho textech nebo jak se vrátit po delší pauze na scénu, která se mezitím stihla změnit? 

Jak vnímáš, že se hip hopová scéna od dob Soubojů Titánů na Hip Hop Kempech změnila? Necítíš se mezi mummble rapem a jinými trendy trochu jako po datu záruky?

Tak nikdo nemládne, viď? Hip hop je tady s náma už slušnou řádku let. Hodně se za tu dobu změnil a někdy se i zase vrátil ke kořenům. Boom bap byl svýho času taky přeci new school. Vnímám to stejně jako cokoli v životě. Prostě se to vyvíjí, má to nějaký posun a dostává to do sebe různý trendy a vlivy. Hudbu je ovšem možný dělat tolika různými způsoby, používat různý metody... A když si to najde posluchače, je to v pořádku. A je to taky v pořádku, i když si to posluchačů najde málo. Je to svoboda. A když se zamyslím, jestli něco z toho období před deseti lety a dál zmizelo, tak si to taky nemyslím. Pořád je spousta umělců, co to dělají postaru nebo mnoha různýma cestama. Nevidím v tom sebemenší problém, nostalgii nebo něco smutnýho.

Jak bys popsal freestyle rap battle scénu kolem roku 2010 člověku, který se kolem toho vůbec nepohyboval a neví, co si pod tím pojmem v ČR představit?

Freestyle byl součástí hip hopový scény. Každej druhej koncert měl freemajk, na kterým si, kdo chtěl, zarepoval k publiku. Součástí větších mejdel bejvaly battly. Dobrý MCs z kapel dost často tuhle disciplínu ovládali. Byly to spojený nádoby stejně jako graffiti, breakdance, DJing. U rapu je fajn, že k tomu kromě huby nic nepotřebuješ. Když Abedovo Battlenighty vyrostly do rozměrů, že na freestajl chodilo přes tisíc lidí, mělo to i určitou prestiž. Lidi se potkávali, rapovali. Byl to jam. V zákulisí jsme kolikrát odfreesylovali hodiny času a dost se tím bavili. Možná i násobně víc než pak na pódiu. Pak tam samozřejmě chodili i kluci, co to neuměli nebo zrovna neměli svojí dobrou chvilku a strašně se ztrapnili. A to bylo taky super. Dám to, nedám to? Tři, dva, jedna, teď… Ne až zejtra, ale z fleku. Byly v tom nervy a emoce a to publikum chce. Sice to mohlo působit hodně ramenatě, ale myslím si, že se tím všichni dost bavili a ta komunita byla dost mírumilovná. A byl tam humor. Spousta srandy. Stand-up.

Ty osobně jsi pár akcí na Sokolovsku pořádal. Nelákalo tě začít budovat znovu věhlas freestyle battle arén? Tentokrát ne jako jeden z gladiátorů, ale coby pořadatel a pomoct tak další generaci vyrůst „eminemovskou cestou“?

Ani mě to nenapadlo. Elka se teď snaží ten ohníček rozfoukat a dělat větší každoroční klání, ale do druhýho ročníku mu hodila korona vidle. Rád mu s tím pomůžu, rád se toho zúčastním, ale vyběhávat všechno kolem akcí pro 400 a víc lidí nechci. Je to dřina… 

Krom hip-hopu deklamuješ své texty i coby slam poetry. Je to pro tebe velký rozdíl, když k tomu chybí beat, muzika a tak?

Bez beatu jsem takovej nervóznější. Ten instrumentál tě trošku vede za ručičku. Ale třeba ve freestyle battlu jsme taky jeli minutový accapely. Je to hodně podobný. U freestylu si ale můžeš víc dovolit, být hrubší. To publikum na Slamech je víc intelektuálnější. Minimálně teda v konzumaci obsahu. Jinak lidi jsou všude asi stejný.

Kdo tě dostal ke slam poetry? Tipnu se, že hlavní verbíř tohoto žánru a kolega Sokolovák, Filip Koryta aka Dr. Filipitch, že jo?

Je to tak. Jelo to všude kolem mě. Můj bývalý spolubydlící Keny, kamarád Fógl, kámoš Tukan. Všechno Sokolováci. A pak mi jednou říká Filip. Ty hele Matyáši, vždyť ty jsi vlastně slammer. A já to zkusil.

Letos jsi vydal album Domeček z karet. Při jeho poslechu se nedokážu ubránit troše nostalgie, která je z něj cítit. Chybí ti doby, kdy byl hip-hop jiný? Doby, kdy měly freestyle battly, kterých ses opakovaně zúčastnil, mnohem častější místo v programech klubů?

Tak určitě to byla fajn doba. Byli jsme o mnoho let mladší, vydrželi jsme neskutečný tahy a ty freestyly byly zatraceně náročný večírky. Teď už bych to s takovým pivním nasazením nezvládl. Spíš mi mrzí, že po nás nepřišla další generace freestyle MCs a pořadatelů, která by tu freestyle scénu udržela. Mě jako účastníkovi klání to zas tak nechybí. Nemyslím si, že je deska nostalgická. Řekl bych, že je to aktuální odraz posledních tří let. Toho, co jsem prožil, jak vidím svět a tak. Já to píšu takhle, spoustu lidí to dělá jinak. Myslím si, že je teď ta doba hezky barevná a lidi si můžou vybírat.

Tu nostalgii mi asi jen tak nevymluvíš. Album jste s Adamem Urbanem dotáčeli v chatce, kam jsi zamlada jezdil. Krátce na to, co jste Domeček z karet dodělali, byla chatka stržena. Zvolili jste lokalitu na produkci záměrně, jako rozloučení s místem? Nebo z jiného důvodu?

Jasný. Když jdeš běhat nebo na procházku se psem, tak chodíš na místa, který máš rád. My jsme to nechtěli nahrávat u Adama Urbana ve studiu ve sklepě. Tam se nahrávali nástroje. Na nahrávání vokálů jsme jeli na tři dny na chajdu k rybníku, kam jezdím od mala s kamarádama na pivo. Chajda se strhla, teď stavíme novou a zase tam jezdit budeme. Ale jako název nám to přišlo fajn. Ale název odráží spíš stav společnosti a světa. Chtěli jsme nějak vyjádřit tu křehkost. Stejně jako na první sólovce Před prvním infarktem. Mně nebylo tehdy moc dobře, ale taky se svět řítil do stejnýho nebezpečí jako se řítí vždycky v historii. Název desky je i podruhý odkaz na planetu a životní prostředí.

Producent Domečku z karet Adam Urban (známý také jako Renk) má na svém kontě kritiky kladně přijímané sólové album Ab Origine, které pulzuje spojením moderního jazzu a hip hopu. Nepřemýšleli jste nad podobnou progresivnější variantou tracků jako je tomu právě u Ab Origine?

Ono to je docela blízko. Tady hraje ale rap hlavní roli. V mym podání to není ale hudební nástroj, kterej se noří a vynořuje do zbytku muziky. Chtěli jsme tu muziku udělat jednodušší, míň komplikovanou a nějak to přizpůsobit, aby si s mým projevem rozuměla. Žádný divoký eskapády, žádný hudební předvádění. Doprovod rapu.

Mezi hudebními hosty alba Domeček z karet je i saxofonista a producent Radimo (kapelník Champion sound, doprovodné kapely Prago Union). Jak dlouho se znáte? A jak jste se poznali?

Jednou jsem dělal Prago union v Sokolově v Alfě. Myslím, že tehdy spolu spolupracovali čerstvě. Přijel, hrál na flétnu, zároveň pouštěl podmazy a bylo to moc krásný. Profík jak víno. A pak jsme dali večírek až do rána. Hrozně milej kluk. Na desku ho ale uvrtal Adam. Vše hudební na desce má na starosti on.

S Prago Union jsi i několikrát vystoupil na jednom pódiu (ať už jako host nebo předskokan). V jednom z rozhovorů jsi byl dokonce nazván Lil' Kato. Jaké máš vztahy s kapelou?

Prago jsem měl vždycky moc rád. Kdykoli hráli někde blízko nebo to šlo spojit s mejdlem ve městě, kde jsem měl přátelé a možnost přespání, rád jsem vyrazil. Přes Footbag, kapely Projekt-Ill, Gambrz reprs, jsem znal DJ Mara. Vždycky jsem mu zavolal, abych nemusel někde daleko platit vstup. Klasická přisírka. Deph je fajn chlapík. On co si tak vzpomínám, tak mě registroval jako součást uskupení Led’n’Ice. I jako DJ Kato to prej chtěl hrát, ale zvuk byl prej strašnej. Pár let před tím udělal i beat do nějaký soutěže a já do jeho podmazu vyhrál s trackem Ztracení dálnice, kterej nakonec skončil, už ale s Kalimovo beatem, na naší desce. Česká republika je malá a hip hopová komunita jakbysmet. Všichni sme se potkávali, bavili se, hulili a popíjeli spolu. Affro z Bbaráku, jedna z nejzásadnějších postav hip hopu v Česku, dělal Pragu manažera. Nás tehdy brával na Souboje Titánů na hlavní stage v prime timu na Hip Hop Kemp. Ono je to všechno takový propojený.

Zmínil jsi projekt Led’n’Ice. O co šlo?

Jeden z nejlepších českejch freestylerů eLKa a nejlepší českej freestyler Matheus měli spolu s nejlepším českým boom bap producentem a Djem battlů, Kalimem, kapelu. Pořád ji máme, ale spí. Největší zázrak je, že jsme se tehdy neupili. Byli jsme jako zvířata. Rádi na ty divoký roky vzpomínáme. Před třema rokama jsme s eLKou udělali druhou placku a celej náklad prodali. Chyběl nám tam Kalim. Měl moc práce. Ale jednou se ještě spojíme. Ten projekt je prostě jinej. Všichni kolem nás repovali o sobě a my si najednou vymýšleli příběhy o JZD, traktorech a pěstování salátu. Mockrát sme písničku nedohráli s původním textem. Ono dva freestyleři na majku a pivem v žaludku... Neskutečná zábava...

V jednom z rozhovorů jsi zmínil zdravotní problémy, které tě na chvíli vyřadili z hudební produkce. Nevadí, že se ptám?

Nevadí. Já debil pojmenoval desku Před prvním infarktem. 2013. A bum, 2015 si Matheus 129 ve dvaceti devíti doma umře na infarkt. Velký štěstí, že moje holka, která usnula vedle na gauči, zázrakem přišla do ložnice. Musela mi dávat masáž srdce, a jelikož jsem měl fibrilaci komor, bez výboje od profíků z rychlý bych tu už nebyl. Tři roky jsem chodil k doktorům, že není něco v cajku. A jelikož jsem byl mladej, sice obézní, ale ve formě, tak tomu moc pozornosti nevěnovali. Roztáhli mi cévu a je to paráda. Můžu zase běhat, jezdit na kole, chodit túry a jsem zas jak dvacetiletej. Pecka. Každá sekunda je dárek, tak už chci dělat jen věci, za kterejma si stojím a cítím je na sto procent. Zbytek nedělám. Nemá to smysl.