Me And That Man: temná americana, která by probudila k životu i mrtvého

Projekt Me And That Man, který upoutal pozornost temným countryovým debutem Songs of Love and Death, se hlásí po třech letech o slovo dalším pokračováním, tentokráte nazvaným New Man, New Songs, Same Shit, Vol.1. Opět se jedná o svědomitou jízdu plnou rockových riffů, bluesrockové pochmurnosti a folkové romantiky, kterou lídr Nergal (Behemoth) a kytarista John Porter taví do pozoruhodné dekadentní intimity.

Desku zdobí armáda hostů převážně z metalového světa, tím víc se ale jedná o zážitek nevšedního kalibru. Už úvodní vypalovačka Run With The Devil za účasti Jørgena Munkebyho z norských Shining NO signalizuje, že deska bude o poznání rockovější, svým zápalem ale zůstane opět věrná Nergalově lyrice. Burning Churches pokračuje v démonických bluesrockových riffech, velkorysých sborech, přitom vzdává hold Nicku Caveovi nebo Johnnymu Cashovi.

Matt Heafy (Trivium), Corey Taylor (Slipknot / Stone Sour), Johanna Sadonis a Nicke Andersson (Lucifer) se dokonale poddali koncepční myšlence, malují o poznaní barevnější tahy štětcem, než jak jsme slyšeli na debutu, přesto není pochyb o tom, že pohřební melancholické kusy tu hrají stále prim. Americana se tu kloubí s polským mořským bahništěm, bluesová sóla vypráví příběhy gotického strašidelna, lyrika tu ukazuje Nergalovu odvrácenou tvář, nejvíce v polsky nazpívané Meswo.

Me And That Man se naštěstí napodruhé neutopili ve vlastní šťávě. Neopakují se, přičemž ambiciózní sebranka hostů tu zbytečně neprodává lacině svoje ega.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Pánové Nergal a John Porter ukazují, jak se dá blues, rock, country nebo gospel dělat o poznání temněji, přičemž by jejich službami nepohrdnul ani samotný Tarantino. Neuvěřitelnou souhru hostů doprovázejí nádherná kytarová sóla, mohutné sbory nebo i westernové houslové sólo. To vše vás donutí si spontánně desku pustit párkrát dokola.

Me And That Man – New Man, New Songs, Same Shit, Vol. 1

Napalm Records, 40 min.

70 %