Máme rezervní raději všechno, od strun až po členy kapely

„Kluci, jak to vymyslíme tentokrát? Chtělo by to něco zajímavýho, ať pořád neděláme to samý.“ Poměrně častá věta, která zazněla už nesčetněkrát před pořádáním koncertu. U nás naposled před několika měsíci, když jsme začali plánovat hlavní podzimní koncert J!Scream pro domácí publikum.

Ono publikum je docela zajímavá sorta lidí. Na jednu stranu hrozně jednoduchá, a přece tak komplikovaná. Publikum má rádo pohodlí, osvědčené skladby, kluby a stejně chce být překvapeno něčím novým, nějakým zážitkem, který se mu udrží v hlavě i další den v práci na poradě u šéfa. A tak nastává většinou několik měsíců příprav na ten kulturní zážitek, který nás, hudebníky, tak nabíjí a motivuje.

Kde a kdy?

Obecně vzato, klubová sezóna sklízí úrodu na podzim. Najít volný pátek v oblíbeném klubu je úkol přetěžký a žádá si vyřízení s pořádným předstihem. Pokud volíte nový neznámý klub, je taky dobré si ho předem prověřit, nejlépe návštěvou koncertu. Jeho výběr by měl probíhat v souladu s očekávanou návštěvou a výdaji za pronájem. Pět set lidí se do kavárny s kapacitou padesát míst opravdu nevejde, ani po domluvě s majitelem.

My jsme tentokrát zvolili Café V lese. Ještě jsme tam nehráli, takže v sekci zajímavosti nám přibude jeden zářez. Výborně, klub máme rezervován na 25. října, ale teď koho s sebou? Tady kreativita konečně začala dostávat křídla. Vybrat další domácí kapelu? Nebo vzít někoho mimo? Výměna se nám určitě hodí. A co to rovnou hledat mimo hranice?

Domácí kapela může zaručit víc lidí na koncertě a vyplatí se pro pořádání většího koncertu. Kapely z jiného města sice moc dalších diváků nepřitáhne, ale pokud si chceme zahrát i mimo svoje město, tohle se nabízí jako nejlepší varianta pro výměnný koncert. Tak či tak, každá volba bude mít svoje výhody i nevýhody. Pro nás byla volba vyřešená od začátku – díky grantu od SoundCzech jsme museli hledat interpreta v zahraničí. Po kratším hledání jsme objevili slovenskou kapelu The Youniverse, která ochotně souhlasila a rovnou zajistila výměnu v Trenčíně. Kapela, check. Tvařme se, že už nám zbývá poslední věc, a to dostat na akci posluchače.

Hej lidi, přijďte na koncert!

To snad ani nemá cenu říkat, lidi jsou přece automaticky uneseni nápadem udělat koncert třeba ve středu v poledne na vesnické slavnosti v Horních Kozomlatech. Ano, řeč je o tom akceptovat fakt, že lidi mají o něco menší zájem o kapelu než vy samotní. Ale postupně a popořádku. Nejprve to chce založit facebookovou událost. A plakát akce je snad stejně důležitý jako akce samotná, neboť je to ta první věc, kterou fanoušek uvidí. Proto jsme si sehnali člověka, který nám zkrátka udělal kvalitní plakát. K tomu náleží text popisu události, který musí mít hlavu, patu a všechny důležité odkazy.

Praxe říká, že facebook není všechno, dokonce ani zdaleka všechno, a tak osobní pozvánka umí dělat divy. Tudíž každý z nás občas musí podstoupit riziko blokace na sociálních službách, já konkrétně messenger od facebooku. Holt v dnešní době sociálních sítí má každý člověk X způsobů, jak strávit tento konkrétní večer, takže to chce trochu kreativity při oslovování potenciálních návštěvníků. Nabízí se propagační videa, fotky, speciální akce pro návštěvníky koncertu, zkrátka tady se meze nekladou. Pokud oslovujete miliardu kamarádů se značným předstihem, je to velice chvályhodné. A nezoufejte, když vám zatím nic nebudou potvrzovat. Lidi mají tu úžasnou vlastnost rozhodovat se až na poslední chvíli.

Pepo, tys nedomluvil zvukaře?

Máme interprety, místo, lidi, tak co samotné provedení akce? Připravili jsme se do puntíku a nastává tedy den D. D proto, protože slovo doprčic (slušnější verze) si říkám před večerním či spíš ranním ulehnutím do postele minimálně stokrát. Řeč je o těch malých drobnostech, které se opomenou a zjistí se v tu nejnevhodnější dobu. Jako třeba přijít krásně načas do klubu a zjistit, že o žádném zvukaři nebyla řeč a že Petr s dneškem nepočítá. Při domlouvání klubu na to dáváme bacha.

Máme vlastní stageplán a technický rider, který jsme předem zaslali zvukaři. Ne každý klub je automaticky vybaven mikrofony Neumann pro třicetičlenný ansámbl nebo přenosným klavírem. Přijede hostující kapela a najednou zjistíte, že si nic nepřivezli a že máte zapůjčit veškerou aparaturu. Technická specifikace samozřejmě neplatí jen pro naši kapelu, ale i pro všechny hosty. Chceme předejít všem nedorozuměním.

Zákon schválnosti zařídí pochopitelně prasklou G-strunu, všechny paličky a zpěvákovi pochopitelně den předem na kamarádově oslavě narozenin odejde hlas. Tudíž máme rezervní všechno, od strun přes prodlužovačky až po členy kapely. Toto berte samozřejmě nadneseně, přesto z toho plyne vzít s sebou o pár věcí navíc, obzvláště ty, které jsou náchylné k selhání.

Zakládáme si na dochvilnosti. Předem stanovený harmonogram dodržujeme i v případě, když se rozhodneme třeba Františkovi věnovat ještě sedmý přídavek. Koncert není třídenní festival a má jenom krátké časové trvání.

A máme to za sebou

Koncert jsme odehráli a protože jsme pečlivě cvičili, předvedli jsme parádní výkon a diváci uznale aplaudovali. Oslava proběhla taky a je na čase odvézt věci domů. Zjištění, že nikdo z nás najednou nemůže řídit je značně nepříjemné, nicméně dohodu, kdo bude dnes večer řídit, beru jako samozřejmost. No jo, jenže ačkoliv jsme plánovali přezouvat na zimní až za další měsíc, naše auto mělo zřejmě jiný názor a jednu botu si už obout nechalo. Zjistit si předem, kde budete parkovat, doporučuju. Je to sice banalita, ale jsou města a konkrétní kluby, u kterých to může být dost velký problém. A následné odtažení auta vám pokazí celý večer.

Ale co, jsme lidi, chyby děláme a budeme dělat. Hlavně, že se z nich propříště poučíme. Jako například to bubenické sólo na 20 minut. Teď už víme, že stačí maximálně na 3 minuty. Nebo si i to odpustíme?