Melancholie Leeb0rn na nové desce získala výrazně barevnější podobu

Bohatou historii olomoucké kapely shrnuli členové loni v létě na svém facebookovému profilu: „Začalo to Nerez revivalem, pokračovalo art folkovým triem Svervou se zpěvačkou Renátou Mrózkovou, která se teď věnuje muzikálu v Brně. Brzy na to jsme potkali Anežku Stecovou a Lukáše Bartulce a založili Holy Kiwi, kapelu s velkým potenciálem a žádnými koncerty. Anežka dnes hraje na varhany v kostele. Po rozpadu této olomoucké ABBY jsme chvíli zkoušeli s Alešem Macenauerem (ještě předtím, než začal tvořit v češtině a stal se z něj Zapomělsem). Následovala krátká epizoda kapely, která měla dokonce název a jeden koncert: Unseeable. Bylo to trio se zpěvačkou a klavíristkou Veronikou Novákovou (aka Venika Hartlyn). Na chvíli se přidal i muzikolog Jan Bhu Borek, se kterým jsme se pokoušeli hrát jeho obsáhlé progresivní balady. Pak Honzu s Lukášem napadlo se k sobě vrátit. Neznali lepšího bubeníka než Dominiku, a tak vzniklo Lee. Nahráli jsme dvě EP. Těsně před odchodem milovaného Lukáše nás doplnil svým kytarovým řevem Roman Býma, který opravil kytary i dodávku. Pak jsme zkusili sestavu se Zuzkou Neubauerovou, která později založila floating backwards. Poté jsme objevili Kláru Švachovou a zamilovali se do jejího citu pro housle. Klára ale odběhla k muzikoterapii. Honzovo odvěké dilema mezi kytarou a baskytarou na chvíli vyřešil Martin Navrátil, nejdivočejší basový zjev v historii Leeb0rn. Po tom všem se jako duo chystáme vydat první dlouhohrající album.“ To nakonec vypustila dvojice v únoru a dostalo název Hauau.

Od folku přes progresivní odskoky až po současné, žánrově nezařaditelné písničkaření. Tak bychom mohli v krátkosti shrnout dekádu fungování personálně proměnlivého sdružení. A právě ona žánrová všežravost, kterou můžeme dobře pozorovat i na předchozích EPčkách The Pulley System (2019) a Reach One's Destination (2021), je dobrým základem dlouhohrajícího debutu. Debutu, který charakterizuje hudbu Dominiky a Honzy jako přemýšlivou, možná původně vycházející z kytarově hlučného shoegazeu, přitom od začátku jasně překračující hranice hned několika směry. I z toho titulu Leeb0rn sami svou hudbu označují jako „sungaze“ a ještě před dvěma roky, kdy skupina fungovala ve čtyřčlenném složení, to byla nálepka vcelku přiléhavá. Nová deska, kterou dvojice natočila svépomocí doma, za pomoci většího množství zapojení elektroniky, automatického bubeníka nebo samplů, vybízí k hledání nového, přiléhavějšího označení.

Zjemnění soundu na Hauau napomohlo i zapojení zvuku autoharfy, na kterou hraje Dominika. Místo kytarového vícespřeží se často setkáváme s více „rovnoprávnějším“ spojením řady elementů ve výsledném mixu, který byl svěřen hudebnímu experimentátoru Honzovi Šamánkovi (v0nt, Talk=Trouble ad.). Kapela v rozhovoru pro časopis Full Moon mluví o tom, jak se nebojí bizarních, ne zrovna hezkých zvuků. V hudbě Leeb0rn je to na první poslech nejvíce patrné u občasného zkreslení vokálů. Ovšem úplně jiným způsobem než se prezentují současní protagonisté hyperpopu, spíše jemně hardcoreově přibroušeným (viz Exchange).

Co vás na desce zaujme jako muzikanty?

Kapela si v mediálních výstupech libuje, jak po textové stránce ztratila ostych mluvit o osobnějších věcech (viz titulní skladba), osobně mám ale radost, jak hudba dvojice rozkvetla po hudební stránce. Jednou v klávesové melancholii pluje na podobné vlně jako na nové desce pražská Dukla (Flatland), podruhé se blíží zamyšlenému rukopisu Václava Havelky a jeho nejnovější inkarnace Please The Trees (Shi(f)twork), jindy Leeb0rn připomenou folkovější kořeny (Little Big Boy). Do toho duo k tomu všemu přidá kabaretní No Babies, postavenou na klavírní lince, nebo folklórní intro a outro ve Flatland jako metaforu vlastní, čti hanácké, povahy.

Leeb0rn měli dostatek času v mediálním přítmí brousit svůj rukopis. Experimentovat s hromadou žánrových ingrediencí a díky Honzově schopnosti zvládnout studiový proces ve vlastní zkušebně (a citlivému mixu Honzy Šamánka), během roku přijít se suverénní barevnou nahrávkou, která té zdánlivě nesourodé směsi nápadů dala jednotící podobu. Můžeme se teď dohadovat, zda rozhodnutí vydávat a propagovat svou hudbu po vlastní linii nezbrzdilo další naději olomoucké nezávislé líhně v rychlejším rozletu. Každopádně letošní album Hauau je výraznou nahrávkou domácí scény, která, doufejme, vejde zcela zaslouženě do širšího povědomí.

Leeb0rn – Hauau

vlastní náklad; 40:25, 2024

80 %