Melanie De Biasio novou deskou citlivě zmapovala cestu za svými kořeny
V předvánoční době nabízím tip na desku, která by mohla nabídnout alternativu tisíckrát ohraným koledám a přitom navodit decentní adventní atmosféru. Zpěvačka a skladatelka Melanie de Biasio totiž po šesti letech předložila posluchačům svou další nahrávku. Dvojalbum nazvané Il viaggio je totiž, stejně jako samotný vánoční příběh Ježíšova zrození, příběhem o putování a nalézání vlastních kořenů. Sice už bez jazzových impulzů, které byly s hudbou výjimečné belgické hudebnice spojeny, na druhou stranu s o to niternější potřebou vydat skrze svou hudbu pravdivé svědectví.
Všechno špatné je k něčemu dobré, zní otřepané heslo. V případě belgické zpěvačky a skladatelky s částečně italskými kořeny to platí dvojnásob. Když jí během studií zpěvu a flétny na Královské konzervatoři v Bruselu odpadl na více než půlrok klíčový učitel zpěvu, věnovala volný čas improvizaci, která se pro ni v budoucnu stala výrazným poznávacím znamením. V roce 2004, na začátku své sólové kariéry, se pak potýkala s vážnou plicní infekcí, díky které přišla na delší dobu o dlouho šlechtěný výrazový prostředek. Naděje belgického jazzu musela znovu objevovat zpívání od nuly, často velmi fyzickým způsobem. Od té doby vědomě investovala více do šeptání a šansonového polodeklamování „hegerovského střihu“.
Na své cestě se autorka prozatím nikdy nezastavila. Po úspěchu druhé desky No Deal, kdy jí pro mezinárodní publikum objevil slavný DJ Gilles Peterson, se jí dveře hudebního světa otevřely dokořán. Jenže publikum si své nové Billie Holliday dlouho neužilo. Už v roce 2016 totiž Melanie předložila posluchačům EP Blackened Cities obsahující jedinou ambientní skladbu, a její neklidný duch, po přeci jen tradičnější kolekci Lillies, ji na letošní novince Il Viaggio znovu zavádí do nových končin.
Spojení Melanie s vlastními italskými kořeny není žádnou novinkou. Vzpomenout můžeme například na renovaci bývalého italského konzulátu v rodném Charderoi do podoby umělecká rezidence pojmenované l'Alba – tedy Domu sdílených talentů. Za to získala od italského prezidenta cenu Cavaliere Della Stella d'Italia. S novou deskou jde de Biasio více do hloubky. Primárním impulzem byla výzva festivalu Europalia 2021, jehož tehdejší téma bylo „vlak a imigrace“. Melanie vynesla ze sklepa batoh, vložila do něj mikrofon, digitální záznamník, notebooky, fotoaparát a vyrazila na cestu. Začal se rodit cestovní deník, který zachytil hned několik rovin autorčina ohledávání minulosti. První z nich bylo putování hudebnice po cestě, po které se italští předkové na konci druhé světové války vraceli do své vlasti. Druhou pak byly následně i inspirace nachytané ve vesničkách Lettomanoppello (Pescara) v centrální Itálii a následně Montereale Valcellina (Friuli) na severu země nedaleko Terstu, spojené s italskými rodinnými kořeny. V rámci projektu zpěvačka zabloudila na chvíli i do legendárního amerického Woodstocku, kde svou definitivní podobu získala dlouhá kompozice The Chaos Azure.
Album je tedy plné momentek cestování, s tím spojeného očekávání, nervozity, ale také okouzlení a vděčnosti. Po emocionální stránce zažíváme doslova jízdu na horské dráze. A je potřeba opakovaného poslechu, abychom všechny vjemy (včetně několika skladeb v italštině), které Melanie do alba Il Viaggio vložila, dokázali řádně zachytit a zpracovat.
Základem desky jsou sice hudební skici a nápady, které vznikly v hlavě cestující muzikantky, celkovou podobu dvojalba ale autorce pomáhalo dotvořit několik spolupracovníků. Jedním z nich je Pascal Paulus, producent, se kterým autorka spolupracuje od svého prvního alba. Druhým je David Baron, jehož jméno najdeme na obalu ambientního EP Blackened Cities. Ani spolupráce s básníkem a aktivistou Gilem Helmickem není pro Melanii novinkou. O to větší překvapení je, jak výrazně jiné album tento sehraný kolektiv v letošním roce vyplodil.
Co na desce jako hudebníci oceníte?
Za vše může příběh desky, který s Itálií v centru veškerého dění dodal do kompozic nové impulzy. K lítosti řady fanoušků dřívější tvorby de Biasio jsou pryč jazzové odkazy i afroamerické vlivy. Místo toho na nahrávce uslyšíme materiál tíhnoucí k neoklasice, post-rocku, lehké popové kantiléně a především ambientu. Melanie si sedá někam na půli cesty mezi Brianem Enem a pouští ošlehaným Ry Cooderem. Významnou roli na desce hrají zvukové stopy natočené při cestování nebo na zastávkách její soukromé pouti. Štěbetání ptáků, rytmické zvuky jedoucího vlaku a vzdálené odbíjení zvonů jsou první impulzy, které k vám dopraví otvírák Lay Your Ear To The Rail. Během poslechu se dočkáme i nočního štěkotu psů, skučení větru a dalších momentek, odkazujících k cestování autorky za vlastními kořeny. Field recordings pak doplňují vstupy flétny, violoncella v rukou hostujícího Rhubina Khodeliho, kláves, klavíru, elektrické kytary, akustických bicí i elektronických beatů. A samozřejmě hluboký, vemlouvavý hlas/vokál Melanie, který je citlivým průvodcem na téměř hodinu a půl dlouhé zvukové výpravě. Celý, poměrně odlišný koncept ale ve výsledku navozuje onen dobře známý pocit vznešenosti, rozlehlosti a klidu, který známe z předchozích nahrávek autorky.
Formát dvojalba má také své jasné opodstatnění. Zatímco devítka písní na prvním nosiči má, až výjimku v podobě skladby Chiesa, podobu sevřenějších písničkových útvarů, druhý kotouč obsahuje dvě plus mínus dvacetiminutové improvizace, které rozvíjí nálady prvního nosiče do širších souvislostí. Melanie Di Biasio nikdy nechrlila na posluchače hromadu nové hudby. Ozvala se ale vždy, když měla potřebu sdělit něco důležitého, pro autorku fundamentálního. Letošní novinka Il Viaggio tuto podmínku bezezbytku splňuje. Jedná se o velkolepé, klidné a vytříbené album, které potvrzuje výjimečnost Belgičanky na mezinárodní nezávislé scéně.
Melanie de Biasio – Il Viaggio
[PIAS] Le Label, 82:33, 2023
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
