Metallica stále dobře ví, jak napsat groovy riff
Posuzovat novou desku jen podle předem vydaných singlů by bylo krátkozraké. Na jedenácté řadové desce nazvané 72 Seasons omračuje Metallica dokonalým muzicírováním, údernou rychlostí i ranou nostalgií po thrash metalu z 80. let.
Před patnácti lety na albu Death Magnetic Metallica poznala, že již nemá smysl hrát si na hrdiny progresivního rocku, jako tomu bylo v případě komerčních počinů černé desky, Load a Reload. Sanfranciská legenda zvolila jinou cestu. Začala brousit do absolutní dokonalosti svůj odkaz, který stále definuje celý svět hard & heavy.
Jak dobře aktualizovat svůj starý sound předvedla formace u předešlé desky Hardwired... to Self-Destruct. Solidní návrat k agresivním počátkům hraje velkou roli i u nových písní. Punkmetalovou dravost debutu Kill 'Em All tu nejvíce připomíná hlavní singl Lux Æterna, rychlá skladba se zapamatovatelným refrénem a atakujícím sólem. Kapela tu jasně dává najevo svůj koncept krutého a nelítostného životního zrání, jimž si prošel předák James Hetfield. Texty se totiž z valné většiny zabývají zpověďmi a úzkostmi teenagerů; 72 sezón je zkrátka oněch prvních osmnáct let života, které nás všechny formují a konfrontují se společností. Není divu, že po lyrické stránce se frontman pere hlavně s vlastní temnotou, jak se dalo očekávat.
První skladby 72 Seasons, Shadow Follow a Screaming Suicide jsou skutečně metalově neúprosné. Přesné tikající bicí Larse Ulricha, rychlotonážní kytarové riffy i hbitá a epická sóla Kirka Hammetta jsou všudypřítomné.
Tentokrát nezklidní 77 minut stopáže alba žádná balada nebo pokračování skladby Unforgiven. Doom metal v Crown Of Barbed Wire, NWOBHM atmosféra v Lux Æterna nebo progrockové vlivy v Room Of Mirrors mají nečekaný moment překvapení, stejně jako tomu bylo v případě žánrových rošád v éře alb Load a Reload. Závěrečná Inamorata trvající okolo jedenáct minut zakončuje zadumaný jam, v němž těžkopádné riffy a Hammettovo vypravěčské sólo nastiňuje další etapu hudebního směřování Metallicy do budoucna.
Co oceníte na desce jako muzikanti?
72 Seasons nakonec ilustruje celou hudební pouť mladých teenagerů před čtyřiceti lety, kteří svým debutem Kill 'Em All všem nakopali prdel. Katarzní a vzrušující energie plyne snad z každé písně, až po okraj nabité radostí z vlastní kreativity. Nevadí, že chybí balady nebo tajemné epické trháhy jako Orion či Call of Khtulu. Stále tu je ikonický hlas Jamese Hetfielda, precizně nahrané rytmické party Larse Ulricha a Roberta Trujilla či stále kreativní wah wah sóla Kirka Hammetta.
Zuřivé rytmické sekání osminek v kytarách opět charakteristicky exploduje chromaticky posouvaným power akordem až do otevřené dlaně, nakonec končí jako vždy kulometným riffováním až do samého závěru skladby. Hetfield je stále praotcem downpickingu, navíc i na 72 Seasons je slyšet, že miluje synkopy a práci s akordy.
Metallica – 72 Seasons
Blackened Recordings, 01:17:00
thrash metal
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
