Metastáze radosti pár dobráků od kosti

Každý člověk má potřebu se nějakým způsobem vyjádřit a my to děláme prostřednictvím Holter. Nechceme měnit svět, ale pouze si skládáme svoje „puzzle do duše“, jak by řekla Veru. Naše tvorba opisuje naše osobnosti, a ne vždy je to krasopis, ale puzení je někdy tak silné, že to z nás prostě vyhřezne ven.

Každá píseň má svůj příběh a většinou vychází z nějaké životní situace autora, ačkoli posluchač ji většinou vnímá v úplně jiném kontextu. To nám však nevadí, protože chceme vzbudit emoce, ať už budou jakékoli. Nemáme rádi bezpohlavní a sterilní věci, vždy pro nás byla důležitá autenticita.

Jsem upřímně rád, že nikdo z nás neřeší, co je zrovna na hudebním poli „in“ a můžeme si to dělat po svém. Někdy s oblibou říkám, že jsme antitrendová kapela, protože tomu „komerčnímu štěstíčku“ nejdeme moc naproti. Když cítíme, že v rámci jedné písně např. chceme každou sloku zahrát jinak, začínat zpěv na různé doby, zkombinovat zkreslenou a o oktávu podladěnou kytaru s akustickou kytarou, vystřídat několik druhů rachoťáku, apod., tak to prostě uděláme a vůbec neřešíme, že „šablona“ úspěšných písní je přeci úplně jiná. Jsou samozřejmě i výjimky, které potvrzují pravidlo.

Nás tato žánrová nezařaditelnost baví, ačkoli jsem si už párkrát vyslechl (zejména od lidí z metalových vod), že hrajeme jednoduchej popíček. Občas se na nějakém motosrazu při klidných pasážích ozve taky „hobluj pičo“. I přesto na našem přístupu nehodláme nic měnit a jsme vděční za fanoušky, kteří s námi sdílí energii, která se v souvislosti se společně stráveným časem postupně kumuluje. Samohana je dobrá věc, ale člověk občas taky potřebuje nějakého partnera.

Vždy byl pro nás také důležitý zvuk, ačkoli je to velmi subjektivní kategorie, která se nedá změřit, zvážit a každý ji vnímá jinak. V tomto ohledu jsme věrní lipovskému „Ricku Rubinovi“, a přitom člověku jedinému svého druhu, Staňovi Valáškovi. Každý z nás vzešel z jiných hudebních kořenů a i nyní poslouchá něco jiného, proto je někdy docela dobrodružství protnout naše představy. Podle mě je v tomto ohledu tmelícím prvkem právě Staňa Valášek.

Obklopujeme se rádi lidmi, kteří nás něčím inspirují nebo si jich vážíme pro jejich dílo. Jedním z nich je např. náš dvorní fotograf Marek Musil nebo Cyberolas, který je autorem našich posledních videoklipů Sudičky a Muž ze skla. Jedná se o dvě ochutnávky z naší nové tvorby, kterou budeme postupně zveřejňovat během tohoto roku.

Rádi bychom také stihli ještě jeden výlet do studia Šopa, protože máme spoustu dalších nápadů, které bychom chtěli zaznamenat. A taky se těšíme na společné bloudění po nocích a jamování až do ranních hodin. Akorát při posledním nahrávání jsme si nechali nástroje (vyjma jedné akustické kytary) zamčené na sále, tak jsme se museli doprovázet na sklenice, židle, pet lahve, apod. Tentokrát už jsme zkušenější a doping si dáme, až ty nástroje přemístíme…

www.holter.cz