mezi patry klid: Chcem jen lepší budoucnost pro generaci Z
Nedokážou si představit, že by dělali hudbu, která zní jako něco, co už existuje. Matouš Pospíšil a Šimon Pacek se potkali na základní škole v Jablonném nad Orlicí. Už tehdy začalo jejich umělecké experimentování, které vyústilo až ve skupinu mezi patry klid. Její tvorba je žánrově neukotvená, překvapivě nevyzpytatelná a zvukově neklidná. Svědčí o tom debutová deska mezi patry klid, která vyšla na konci letošního dubna. Kde se prolíná hyperfolk trap a české písničkářství?
Co započalo mezi patry klid?
Matouš: Nikdy jsme nebyli moc dobří studenti. Na střední jsme propadali a místo plnění „povinností“ radši chodili do zkušebny dělat hudbu. Popravdě mě tahle věc dohání dodnes, ale miluju to. Projekt mezi patry klid vznikl dost přirozeně, může za to přátelství a potřeba tvořit.
Pomohlo vám vítězství ve výzvě Bastl Electronic Track v rámci ceny Vinyla?
Matouš: Určitě nám to pomohlo, řekl bych že hlavně psychicky. Když tě ocení parta zkušených muzikantů a lidí, co se orientují v současné elektronické scéně, máš z toho radost a chceš tomu dávat ještě víc energie a času.
Porotu tehdy zaujal vaše skladba Lojza Kotřábek, který se objevil i na debutovém albu. Kdo to vlastně je?
Matouš: Lojza Kotřábek je náš oblíbený český autor memes. Ještě před dvěma lety pravidelně přispíval do skupiny Gurmánská memíčkárna pro kluky a holky 8). Ale teď se po něm slehla zem, doufáme že je v pořádku. Snad si píseň někdy poslechne a udělá mu radost.
Na desce figuruje i Náměstí 5. května. Jde o zásadní místo v Jablonné nad Orlicí, nebo zkrátka jen o kulisy jedné z nových písní?
Šimon: Je to náměstí našeho hoodu. Vybaví se mi prosezené hodiny času v zasnění do zvuků.
Matouš: Malé náměstí na maloměstě, zavřená trafika, velká dřevěná lžíce, malé obchody, malé životy.
V tomhle tracku mimo jiné odkazujete na Charli XCX a její album How I’m Feeling Now. Jsou pro vás umělci okolo kolektivu PC Music hodně důležitá reference?
Matouš: Tahle scéna je nám dost blízká. Jména jako A. G. Cook, Sophie, Dylan Brady a Laura Les milujeme. Jen mě trochu mrzí, že se tenhle směr neposouvá a nová jména už teď jen tvoří podle šablony. Dříve nepředvídatelný žánr se v posledních letech stal opakem.
Šimon: V jednu chvíli byl hyper pop a PC Music velkým kreativním boostem. Tihle lidi posunuli spoustu hranic někam dál.
Je pro vás jako umělce klíčové hlavně experimentování a hledání něčeho nového?
Šimon: Určitě je to velkou součástí. Experimentování bych ale považoval za přirozené. Není třeba se na něj při tvorbě tolik soustředit, přichází samo.
Matouš: Taky myslím, že je přirozené. Já si třeba nedokážu představit, že bych dělal hudbu, nebo působil v projektu, který by zněl jako něco, co už existuje. Nevím, proč bych to dělal. Čímž nechci nikoho shazovat, je to jen o přístupu.
Na vašem debutu hostuje dvojice Laokoon. Kromě nich koncertuje i s Blue Uandi. Co vás nejvíc spojuje?
Matouš: S klukama rádi hrajeme a možná vznikne i společný projekt, uvidíme.
Baví nás hodně českých umělců, spousta z nich nás zas štve, ale jako celek vnímám současnou scénu kladně. Občas se tu objeví hudba, která se mi zařízne fakt hluboko pod kůži, naposledy se tak stalo u nenápadné kapely Dým. Hudebně, textově, bez výtky to miluju. To stejné cítím i u prvního alba kapely Orient, u debutového mixtapu dvojice Lavra nebo u posledního EP skupiny Market.
Cítíte, že právě dochází k nějaké generační výměně na české alternativní scéně?
Šimon: Scéna se pořád mění, je mi to jedno. Určitě je důležité myslet na to, aby se budoucí generace měly líp. Zároveň mi to přijde přece jasné. Možná proto se nabízí fráze „chcem jen lepší budoucnost pro generaci Z“ z našeho tracku děti a trap – myslíme si to všichni, přitom žijeme v nejistotě.
Matouš: Na alternativní scéně i v mainstreamu se to generačně mění, obzvlášť s velkou popularitou českého rapu. Cítím, že ta alternativní alespoň řeší důležitá témata. Já sleduji aktivně i českou rap game, pár jmen mě baví, ale vesměs mě to lyricky štve. Chci, aby se to změnilo. Jinak nám tu Milion+ a podobní zdegenerují nové generace svým sexistickým a kapitalistickým pohledem na svět. Prachy a děvky nadevše…
Jaké plány teď máte s albem?
Matouš: Nedávno jsme si užili křest v Bike Jesus, sešli se tam dobří lidé. V Kabinetu Múz jsme pak zandali skvělý set, tam to sedlo. Teď v květnu a červnu hrajeme na několika místech, nejvíc se těším 23. května do prostoru Punctum Krásovka, kde díky Heartnoize Promotion zahrajeme jako support newyorské kapele NuJazz. Pak chceme začít pracovat na dalším albu, už máme koncept a hromadí se stavební materiál.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.