Mezinárodní náboj a špičkové výkony: Pardubice hostily Kytarovou arénu SAI

Multižánrová soutěž SAI, dnes tedy Kytarová aréna akustická, dává prostor hráčům všemožných žánrů (mimo klasiky) veřejně se prezentovat, porovnat s konkurencí, navázat nová přátelství či spolupráci (dodnes jsem například v kontaktu s italským virtuozem Kevinem Marchi – 2. místo 2019) a v neposlední řadě vyhrát fantastické ceny. Letos to byla třeba špičková akustická kytara od světoznámé firmy BSG nebo vouchery a muzikantské doplňky od Kytary.cz.

Soutěží, jež je známá také úzkou spoluprací s respektovaným festivalem Kytara napříč žánry, který nám dlouhá léta vozí až pod nos esa akustické kytary (za všechny snad stačí zmínit Tommyho Emmanuela), za dobu její existence prošla už doslova plejáda kytaristů a kytaristek, z nichž mnozí zanechávají hluboké hudební stopy nejen na akustické scéně: Karlijn Langendijk, Jan Žamboch, Adam Malík, Lukáš Sommer, Adam Morkus, Tomáš J. Holý, Adam Pavlíček, Ondra Kozák a další. Nejspíš už jste na jejich jména narazili, a pokud ne, rozhodně je doporučuji vaší pozornosti. A letos rozhodně přibyla další jména!

Přihlášení se konalo formou zaslaného videa, a jak už znám z minulých ročníků, neveřejné semifinálové kolo proběhlo trochu jinak, než bylo plánováno v propozicích. Je to dobrý trénink vystupování z komfortní zóny a reakcí na nenadálé situace. Letos jsme namísto striktně jedné nebo dvou skladeb dostali totiž limit časový, se kterým každý mohl naložit dle libosti. 

Cirkulaci soutěžících organizoval s neustálým úsměvem Antonín Pevala (vítěz 2014) a protože skoro všichni hráli buď úplně unplugged, nebo jenom lehce přizvučení klipsnovým mikrofonem DPA přes výborné kombo Acus, tak semifinále odsýpalo velice svižně. Po těžkém rozhodování, kdy se začaly poprvé ozývat komentáře o vysoké úrovni soutěže, pak porota vybrala pět adeptů do už veřejného finále. Zaplněné auditorium si užilo špičkových výkonů v různých stylových souvislostech a všichni už se těšili na rozuzlení.

Chvíle napětí před oficiálním vyhlášením výsledků vhodně vyplnila interaktivní výstava exkluzivních nástrojů BSG s fundovaným komentářem zakladatele firmy Jana Šťovíčka, kteroužto všichni přítomní muzikanti včetně hvězd závěrečného koncertu s radostí využili.

A pak už přišel čas na ceremoniál. Poděkování a drobné ceny dostali všichni účastníci, znovu zazněla slova o letošní vynikající úrovni a nakonec nepřekvapivě první místo, cenu diváků a kytaru BSG v hodnotě 100 tisíc Kč získal Jiazhuo Liu (Čína), který všechny přesvědčil naprosto komplexním výkonem, zdaleka nejen technickým, ale zároveň i muzikálním.

Druhé místo z předchozího ročníku obhájila domácí expresivně dynamická Markéta Hejdová a třetí místo ulovil Stefano Giordani (Itálie) neboli „italský predátor“, jak ho překřtila porota. Tomu se tahle válečnická přezdívka zalíbila natolik, že ji hodlá ve svojí kariéře používat i nadále.

Pak už nastal čas na závěrečný koncert virtuozního dua Piotr Domagala (Polsko) a Martin Wesely (Rakousko), čímž tento skvělý a pozitivní večer plný kvalitní hudby dostal ideální tečku.

Co si o Kytarové aréně myslí její aktéři?

Protože se v Pardubicích sešla velice zajímavá a inspirativní společnost, rozhodl jsem se všechny aktéry trošku vyzpovídat.

Mark Zemlianskyi (Ukrajina) 
Vtipně jsme přecházeli z angličtiny a němčiny do češtiny, podobně jako Mark při hraní přecházel z klasiky do popu nebo jazzu: „O kytarové aréně jsem se dověděl na Facebooku a po mnoha úspěších v soutěžích klasické kytary jsem se rozhodnul zkusit poprvé stylově něco jiného. A bylo to správné rozhodnutí, je tady velká konkurence a moc jsem si to užil.“

Margareta Lakner (Maďarsko) 
Další zástupkyně s klasickým backgroundem, jejíž druhá skladba mi mohutnou naléhavostí připomněla atmosféru soundtracku k filmu Barbar Conan: „Je tu skvělá atmosféra a moc jsem si to užila, i když se soutěžemi nemám zas tolik zkušeností. Vycházím tu samozřejmě z klasiky, ale s moderními postupy jako třeba jiné ladění, což u klasické kytary s nylonovými strunami není příliš běžné.“

Kochta (Česká republika)
Zkušený „kouzelník“, který překvapil porotu kontrastem mezi až dadaistickou přihláškou a technickým fingerstylem naživo: „Akustice se takhle věnuju asi rok, nakopl mě workshop Honzy Žambocha, hrozně mě nadchlo, jak se lze doprovodit sám a dělat spoustu muziky i bez kapely. Tak se učím, učím a učím a moc mě potěšilo, že mě porota vybrala a mohl jsem si tady zahrát.“

Stefano Giordani (Itálie) 
„Il predatore“, který má na kytaře dvě spodní struny vyměněné za struny z akustické basy (tedy o oktávu níž), což samozřejmě dělá velmi zajímavý a plný sound: „Studuju u Petra Saidla v Drážďanech a ten mě upozornil na tuhle soutěž. Pro mě je to úplná premiéra, nikdy jsem se žádné soutěže nezúčastnil a teď jsem ostatními inspirovaný a dobře rozcvičený, takže můžu ve finále předvést svoji muziku.“

Jaco Liu (Čína) 
Tichý skromný kluk, který všechny oslnil komplexností projevu, na internetu ho lépe najdete s „poangličtěným“ jménem a používá gear (i mně neznámých) čínských značek: „Moc se mi tady líbí a rád jsem tady zahrál svoji hudbu. Hraju na kytaru s kovovými strunami a aby to správně vyznělo, potřebuji k tomu i základní efekty (preamp, delay, reverb) a mám velkou radost z kytary BSG.“

Markéta Hejdová (Česká republika) 
Společně s ní a její rodinou jsme zavzpomínali na ročník 2019, kterého se zúčastnila jako divačka a kromě pozdějšího sbírání soutěžních trofejí vystupuje také se svojí autorskou hudbou jako folková písničkářka: „Je to hrozně rychlý, ale docela jsem si to užila, i když samozřejmě člověk vždycky hraje líp doma v obýváku. Taky vystupuju s vlastníma písničkama, na což jsem si pořídila flamencovou elektroakustiku Furch, takže teď už nemusím na neklasickém pódiu hlídat dva mikrofony a můžu se soustředit jenom na zpěvový.“

Antonín Pevala
Užíval si svou roli tentokrát na straně organizátorů: „Od začátků jsem si kromě klasiky vždycky hrával i písničky, co se mi líbily, jako třeba Blue Effect. Teď učím improvizaci, nebát se zahrát tón i bez not, potom zapojit nějakou teorii a na závěr spojit tu hlavu se srdcem, aby student mohl skrz nástroj intuitivně v podstatě zpívat.“

Jakub Nový (SAI) 
Předseda Svazu autorů a interpretů nebo programový ředitel Prague Music Week, trpělivě pracující na osvětě hudebníků: „Jsem velmi spokojený, protože celková úroveň soutěže jde pořád nahoru. Všichni semifinalisté se mi líbili, bylo to pestré a rozmanité, každého zvlášť bych si rád poslechl na samostatném koncertě.“

Milan Bátor 
Kolega doktor, kytarista, pedagog, publicista, zkušený porotce mnoha soutěží nebo youtuber známý svými úpravami písní Vlasty Redla, Davida Stypky a Beatles: „Kytarová aréna je skvělá věc velké žánrové rozmanitostí a fascinuje mě, jak si to soutěžící užívají, což se jinde moc nevidí. A přitom hrajou opravdu těžké věci, a přesto jsou tam ty emoce i krásný prožitek.“

Petr Saidl
Předseda poroty, uznávaný pedagog, držitel řady ocenění z mezinárodních soutěží, sólista i člen mnoha souborů, hráč na osmistrunnou kytaru: „Letos mám pocit, že tu máme nejvyšší úroveň, co tu ve všech ročnících byla. Tato akce se snaží pokrýt mezeru na soutěžním poli, protože těch zaměřených na klasiku je poměrně dost, ale řekněme těch s modernějším přístupem je minimum. Máme tu také mnoho zahraničních účastníků – z Číny, Maďarska, Ukrajiny nebo Itálie, což samozřejmě zvyšuje prestiž soutěže. Já osobně jsem velmi spokojen.“

Aleš Petržela
Kytarista, lektor, spisovatel výukových bestsellerů, folkový písničkář, laureát i porotce Porty a hlavní organizátor Kytarové arény: „Převzal jsem štafetu po Standovi Barkovi a jeho dlouholeté Kytaře napříč žánry, který stál u zrodu této unikátní multižánrové soutěže a zůstává čestným předsedou. Jako člen rady SAI jsem propojil jeho myšlenky a svůj starší projekt Kytarové arény, která je už tak nejenom akustická, ale i elektrická. V Pardubicích jsem poprvé a spadla mi brada z úrovně soutěže, nádherných prostorů, šlapající organizace i bonusového dárku v podobě závěrečného koncertu polsko rakouského virtuózního dua. Takže to není jenom pouhá soutěž, ale i krásný kulturní večer.“

A stejně jako Milan Bátor doporučuje Kytarovou arénu všem nejen kvůli oceněním, ale také kvůli novým zážitkům, srovnání a hlavně perfektní motivaci do dalšího hraní nebo skládání, nebojte se to příště zkusit i vy! Přihlašování do jarní Kytarové arény elektrické vypukne co nevidět!