Michael Schack: rozhovor s revolučním dj-bubeníkem

Michael Schack je belgický bubeník, kterému se podařilo velmi zajímavým a vkusným způsobem propojit dva původně nesourodé hudební principy. Sám Michael se označuje jako #DJDrummer. Jeho hlavní doménou je totiž kombinování hry na bicí s DJingem, čímž vytváří nadupanou a atraktivní show. Bavili jsme se o občas neprávem podceňované hře na elektronické bicí, o kombinování bubnů s elektronickými samply i o tom, co předvede v rámci své show a workshopu na hudebním veletrhu Music Festiwall 7. – 9. září v Praze.

Pojďme rovnou začít malou ukázkou Michaela Schacka v akci:

Pamatuješ si na moment, kdy jsi poprvé viděl nebo slyšel bubeníka a řekl sis: „Já chci bubnovat.“ Bylo to tak, nebo tě k tomu někdo donutil?

Pamatuju. Bylo mi asi sedm, když jsem byl se svou mámou poprvé na koncertu. Vzpomínám si, jak mě ten bubeník svou hrou naprosto ohromil. Díky tomu jsem si dal za cíl, že jednou budu hrát stejně tak dobře jako on. Moji rodiče to viděli a za pár měsíců jsem od nich dostal snare bubínek. Jsem jim velmi vděčný za to, že mě s tím nechali experimentovat. Později, po mnoha letních brigádách, jsem si našetřil na celou bicí soupravu s lepšími bubny i činely.

Jsi hodně spojovaný s elektronickými bicími. Jak sis k nim našel cestu?

Do svých 20 let jsem hrál na akustické bicí. Pak jsem si pořídil svůj první eletronický drumpad – Dr. Pad od Bosse s integrovaným handclapem a efektovými zvuky bicích. To byl můj první krok k hybridnímu bubnování. V roce 1992 jsem v Belgii bubnoval s bluesfunkovou kapelou, kde jsem si trochu udělal jméno, a na to mi volali z kanceláře Rolandu Benelux, že by byli rádi, kdybych otestoval jejich nové elektronické bicí TD-7, ještě než je dají do prodeje. Dovolili mi si je vzít domů a pořádně je vyzkoušet. Za pár týdnů jsem hrál ve svém prvním promo videu pro Roland v Holandsku.

Co bys řekl „puristickým“ bubeníkům, kteří nepovažují elektronický zvuk za opravdový, nebo ten nástroj považují za méněcenný oproti akustickým bicím?

Vždycky se jich ptám, jestli považují elektrickou kytaru za „opravdovou“ kytaru, nebo ne. A pokud si myslí, že akustická i elektrická kytara jsou opravdové, tak se jich ptám, proč by to tak nemohlo být i s bicími. Většinou si pak uvědomí, že jsou konfrontovaní s vlastním konzervatismem.

Kdy tě napadlo kombinovat bicí se samply elektronických nástrojů?

Několik let předtím, než jsem testoval Roland TD-7, jsem si koupil synťák od Yamahy se zabudovaným sekvencerem. Začal jsem vytvářet vlastní hudbu, paterny a hlavně basové linky, které jsem si pouštěl, když jsem cvičil. Moc mě bavilo do toho bubnovat. Týden na to, co jsem se stal firemním hráčem Rolandu, jsem si koupil velký sampler Roland S-750, který jsem s sebou bral na koncerty. Tahat tuhle mašinku bylo docela fyzicky náročné, ale na pódiu to s ní bylo podle mě o mnoho lepší.

Tvoje show je vlastně kombinace bubnování a DJingu. Můžeš popsat svůj kreativní proces od hledání samplů po hotovou drumming show?

Musím poděkovat SP-202, což je kompaktní DJ sampler od Rolandu z roku 2000. Připojil jsem k němu MIDI trigger pad a stal se bubeníkem, co hraje naživo přes looper. To bylo nedlouho předtím, než jsem začal dělat naživo i beaty a moje show začala být 100% živá. Nasamploval jsem celou svoji CD kolekci a udělal jsem CD se samply, které vydaly různé labely atd. Dnes poslouchám Spotify, funguji na několika podcastech od nahrávacích labelů a tímto způsobem objevuji novou hudbu nebo DJje, kteří opravdu přijdou s něčím zajímavým. Potom jsem také začal pracovat na sobě a vytahovat ze šuplíků svoje nápady. Je to nepřetržitý proces; přicházím na spoustu nápadů, které nakonec smíchám se známými zpěvovými linkami nebo riffy. Hodně to dělám metodou pokus-omyl, ale díky zabukovaným akcím a deadlinům, které na sebe uvaluju, probíhá metoda pokus-omyl i živě na pódiích. Když vidím, že lidi na něco reagují pozitivně, tak to zařadím do svého setu.

Spojovat bubnování s DJingem je unikátní hudební počin. Kde bereš pro tak originální hudební styl inspiraci?

Úplně kdekoliv: během řízení auta; na koncertech; když poslouchám sety DJs hrajících na festivalech, kde vystupuji; když poslouchám podcasty nebo upravuji playlist na Spotify. Navnímám to a pak to přizpůsobím svému stylu nebo se pokusím to začlenit mezi věci, které produkuji.

Jakou výbavu používáš na koncertech?

Když hraju „hybridně“, tak používám akustické bicí a hardware Tama Starclassic, činely Meinl a paličky Vic Firth. Vždycky si ale s sebou beru Roland SPD-SX nebo jiný sampling pad. Poslední dobou to také kombinuji s novým TM-6PRO modulem. Vždycky jsem byl fanouškem Tamy, i když jsem hrál na svou oblíbenou soupravu Ludwig VistaLite, ale Tama hardware je prostě nejlepší. Takže když došlo k větší spolupráci Rolandu a Tamy, vrhnul jsem se jim do náručí. To samé se stalo u Meinlu, když přišli s činely Byzance. Do těch jsem se úplně zamiloval. Příběhem s Rolandem je trochu jiný, ale velmi silný: Stal jsem se firemním hráčem a postupem času jsem se stále více zapojoval do vývoje V-drums, sampling padů a hybridních modulů. Minimálně jednou ročně jsem létal do Japonska na intenzivní týden, kde jsme se věnovali testování, diskutování nových nápadů, dolaďování finálních zvuků, designování produktů, takže Roland V-drums jsou pro mě srdcovka a myslím si, že bych je v tracku dokázal poznat.

V září budeš vystupovat na Music Festiwallu v Praze a hudebníci se také můžou těšit na tvůj workshop s názvem „Push your drumming“. Můžeš nám prozradit víc, o čem ten workshop bude?

Často mi přišlo, že jsou bubenické workshopy zaměřené příliš jednostranně: bubeník hraje, ale nepředá publiku nic, co by si každý z nich mohl vyzkoušet okamžitě, jakmile přijde domů. Na svém #PushYourDrumming workshopu chci lidi motivovat, aby použili to, co už mají, jako počítač a nějaká oblíbená cédéčka, a zařadili tyto věci při svém každodenním bubnování. Proto taky nabízím ke stažení specifický obsah z mých show, nebo si tento materiál ke cvičení můžou odnést na flashdisku. Na svém workshopu dělám víc, než je jen odpovídání na otázky. Nabízím úplné a naprosto interaktivní nahlédnutí do mé bubenické kuchyně a všechen materiál dám lidem přímo do ruky ve formě flashky. V tom obsahu jsou zvuky a nastavení pro V-drums, úžasné PlayAlong tracky, cvičení v notách, které si můžete vytisknout, videa, kde ukazuju, jak to všechno hrát, linky na specifický obsah na webu. Nechci, aby lidi přišli na show, užili si to a pak zapomněli na 90 % toho, co jsem jim ukazoval. Chci, aby si doma sedli za bicí a tam zkoušeli, co jsem předváděl na workshopu. Díky zpětné vazbě, kterou od lidí dostávám na facebookové stránce, vím, že to funguje a že je tento přístup nutí na sobě makat. Stávají se lepšími bubeníky a na mé workshopy chodí opakovaně. Každý rok, nebo dokonce po několika měsících obnovuji svůj repertoár, takže nikdo, kdo přijde na #PushYourDrumming show znovu, nezažívá „dejà vu“.

Co považuješ za svůj největší hudební úspěch?

Určitě show s Milk Inc a Netskym, kde jsem bubnoval na V-drums; to, co dělám nyní jako #DJDrummer; a taky to, když se mi podaří roztancovat lidi na mé elektronické beaty tak, jak by se to nepodařilo nikomu s akustickým setem.

Kdybys měl jít hodně do hloubky, co pro tebe bubnování znamená?

Naprostá radost ze souladu pohybu a hudby, čemuž většina lidí říká tanec. Já vlastně vůbec netancuju, ale když hraju na bicí, tak jsem ten největší tanečník. Uvnitř (smích). Takže bubnování pro mě znamená pohyb hudby ve své nejčistší podobě. Proč by lidé měli hrát na hudební nástroje? Myslíš si, že je hudba důležitá a pokud ano, tak proč? Nemusíš mít ambici být dobrým hráčem, ale když pochopíš nebo alespoň procítíš, jaký vliv na zvuk nástroje má pohyb ruky nebo nohy, budeš hudbu vnímat hlouběji. Stejné je to s vokály. Hudba má tři dimenze: je to zvuk, je to dech a je také vizuální. Vlastně si užívám hudbu, i když vidím lidi hrát jen tak mimo klub. A přiznejme si, když se vám líbí určitá písnička, kterou někde slyšíte, hned se začnete smát, že? Možná je to velmi nesmělý úsměv někdy v hloubi vás, ale i to se počítá.

Nepletou si tě lidé s Mobym?

To se stává většinou na letištích. Nicméně Moby si teď nechal narůst vousy, takže je ten rozdíl zřejmý. Navíc já působím daleko mladším dojmem (smích).