Michal Strnad sólovým debutem rehabilituje pověst domácího poprocku
Poprock – dlouhou dobu v domácí kotlině takřka zapovězený žánr nebo alespoň důvod k výraznému povytažení obočí. Je skvělé, že po polozapomenuté Bílé nemoci, Michalovi Prokopovi nebo Ivanu Hlasovi přichází taková jména jako Bratři Orffové, David Stypka nebo Michal Strnad, kteří žánru zprofanovaného stovkami podprůměrných jmen dávají znovu smysl. To je i případ debutu Michala Strnada pojmenovaného Další, který rozhodně stojí za pozornost.
Michal Strnad působí na hudební scéně dlouhou dobu. Už více než dekádu ho znají fanoušci vokálního sdružení Skety, jehož je členem, působí i jako doprovodný vokalista v kapele Báry Polákové. Ve svých šestatřiceti letech se Michal poprvé prezentuje veřejnosti studiovou nahrávkou jako sólový autor s autorským repertoárem.
Cestu k finální podobě kolekce Další naznačil autor už v dřívějším rozhovoru pro Frontman.cz. Ve zkratce: po pokusu s anglickým repertoárem přišel druhý pokus, který přinesl nové písničky s texty primárně v rodném jazyce. Úhelným kamenem alba se stala skladba Požáry, první písnička v rodném jazyce, která je zhudebněnou básní Jiřího Žáčka. Právě ona zaujala Davida Landštofa, šéfa vydavatelství Tranzistor, z předloženého materiálu nejvíce. David tak donutil Strnada zapracovat na dalších skladbách v češtině. A nutno podotknout, že nátlak nakonec přinesl dobré výsledky. Ostatně, pro porovnání si můžete několik písní z původně chystaného repertoáru poslechnout na Bandcamp profilu autora.
Důležitým momentem pro úspěch Michalovy sólovky byla zahájená spolupráce s básníkem Tomášem Tajchnerem. Ten už má za sebou řadu textařských zářezů v repertoáru Anety Langerové, The Switch nebo Tara Fuki. Po prvotním oťukávání vzniklo sedm písní, které můžeme považovat za základ recenzované desky. Je z nich čitelné, že se tu setkaly dvě v jádru podobné osobnosti. Nemají sklony k excentrismu, ale naopak disponují darem popisovat běžné momenty silnými, i když poměrně běžnými nástroji. A to jak v textové, tak v hudební složce. Ruku na srdce, koho dnes ze sedačky zvednou vztahové texty nebo obrazy popisující boj se sebou samým? Uvěřitelná civilnost, se kterou písničky tyto momenty popisují, je jednou z nejsilnějších stránek, které Další vyčleňují z hromady současné domácí tvorby.
Pokud se ještě jednou vrátíme k dva měsíce starému rozhovoru na našem webu, Michal Strnad v něm zmiňuje obdiv k Davidu Stypkovi. Podobnost s tvorbou nedávno zesnulého interpreta mne napadla nejprve po hudební stránce. David nejen že vnesl do mainstreamu uvěřitelnou výpověď, ale po letech znovu spojil pop s poctivým hudebním fortelem. Jako by se v nových písních po letech zhmotnili Buty z období jejich průlomové desky Ppoommaalluu, jen Pastrňákovu – respektive Toaderovu – poťouchlost vyměnily za Stypkovu civilnost.
Podobně působí na mnoha místech i album Michala Strnada. Desítka písniček na Další navíc nabízí další přirovnání. Navázanost Lenky Dusilové na klipovou Černou vodu vpravuje nápadu alba do náladového proudu Lenčiny poslední desky Řeka, Hranice tenký možná i způsobem frázování mohou evokovat tvorbu Jakuba Königa, a to jak v projektu Kittchen, tak možná ještě více v mnohohlavém Zvířeti jménem podzim.
Co na desce jako hudebníci oceníte?
Na začátku dnešního pojednání jsem žongloval s pojmem poprock. Osobně tak označuji hudbu, která rockovými prostředky prezentuje popové skladby. Michalův materiál má zcela jasně popové kořeny, ale spolu s další výraznou figurou, producentem Petrem Zatloukalem, jinak též kytaristou kapely Barbory Polákové, ho ohýbá různými směry. Požáry jsou postavené na nenápadném pentlení elektrických kytar, Mé nebe hoří stojí na lince akustické kytary, Hranice tenký a Černá voda má výraznou klávesovou/elektronickou složku, zatímco The Last Song importuje do písničky poměrně výrazné jazzové prvky.
Díky působení ve Sketách je jasné, že se autor může spolehnout na svůj suverénní hlas. Není divu, že skladbám vládne nejen jeho hlavní vokál, ale písničky často doplňují další nenápadné, leč funkční doprovodné vokální linky. Michal Strnad s Petrem Zatloukalem dokázali z minima vydolovat bohaté aranže, které však stejně jako texty nepůsobí nabubřele, ale zcela přirozeně.
Michal Strnad s textařskou výpomocí Tomáše Tajchnera a Jiřího Žáčka připravil materiál, který mohl velmi jednoduše zapadnout. Protagonistovi se ale spolu s jeho pomocníky podařilo onu obyčejnost povýšit na největší ctnost jeho dlouhotrvající prvotiny. Materiál desky Další si, stejně jako hudba Davida Stypky, zaslouží, aby se o něm nedozvěděli pouze hudební fajnšmekři, ale měl by se bez problému objevit i v mainstreamových médiích. Kvalitu spojenou s přístupností nabízí měrou vrchovatou.
Michal Strnad – Další
Tranzistor, 2022, 39:27
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
