Mick Jagger, Mike Bloomfield a Jim Marshall: legendární jubilanti týdne

Mick Jagger: nejslavnější obrovská pusa na světě

I když by se slušelo začít nejstarším oslavencem, vezmeme to pěkně popořadě. 26.července roku 1943 se nedaleko Kentu ve velké Británii narodil do učitelské rodiny budoucí nespoutaný živel, fenomenální muzikant a průkopník blues na evropském kontinetu Mick Jagger, jenž s Brianem Jonesem a Keithem Richardsem založil The Rolling Stones. Bylo mu pouhých sedm let, když se na Wentworth Primary School seznámil s Keithem Richardsem, který zakrátko odešel na jinou školu. Jejich cesty se znovu protnuly o deset let později při náhodném setkání na nádraží v Dartfordu.

V osmnácti letech Mick Jagger zdárně složil maturitu a chystal se na vysokoškolská studia v oboru ekonomie s vážným úmyslem stát se v budoucnu politikem – což ovšem roku 1963 vzdal ve prospěch slibné hudební kariéry. Historicky první vystoupení Rolling Stones se odehrálo 12. července roku 1962 v Londýnském Marquee Clubu. Večer plný bluesových coverů z dílny Muddyho Waterse, podle jehož skladby vznikl i název skupiny, může být plným právem považován za vznik nádherného šílenství a divokého dobrodružství hudebního fenoménu Rolling Stones, který neskutečně trvá dodnes.

Jako dítě si pamatuji (to se psal rok 1986), když můj tatínek z jedné ostravské sběratelské a hudební burzy dotáhl elpíčko Let It Bleed z roku 1969. Po krátkém ekonomickém zděšení mojí maminky („Za co budeme proboha měsíc žít?“) nastalo v obýváku skromného finského domku v hornickém městečku na ostravsku obrovské nadšení z nádherné muziky, na kterou byl bolševik krátký. Když o čtyři roky později Stouni vystoupili na Strahově, bylo jasné, že pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Pro mne osobně Stouni byli a jsou symbolem nádherné a opojné svobody a lásky k muzice. Sire Micku, všechno nejlepší!

Mike Bloomfield: ten, který rozuměl blues

Jen o pouhé dva dny mladší než Mick Jagger je Mike Bloomfield. Chlapec z bohaté židovské rodiny ze Chicaga se už v necelých patnácti letech oddával bluesové kytaře a i když se mohl coby bohatý dědic společnosti Bloomfield Industries válet na plážích s buchtama, zvolil si cestu jednoho z nejpilnějších a nejvypracovanějších bluesových kytaristů dvacátého století. Jeho životní cesta byla sice krátká, jelikož v osmatřiceti letech tragicky zemřel na předávkování kokainem, ale také neuvěřitelně pestrá, co se týče spoluprací s giganty americké hudby. Za všechny lze uvést například fenomenálního chicagského foukačkáře a spolutvůrce „blue eyed soulu“ Paula Butterfielda.

Nebo vzpomeňme spolupráci s geniálním Johnym Winterem a proslulým hudebním kumštýřem Alem Kooperem.

Mike Bloomfield, umělec s hlubokým citem a humanista s osobitou pokorou, jednou řekl: „Jestliže černoši v USA trpí navenek, tak my Židé trpíme uvnitř. A utrpení je vzájemným opěrným bodem blues.“ Miku, Mazel tov!

Jim Marshall: tatínek hlasitého zvuku

V sobotu uplyne sto let od narození průkopníka kytarového zesilovače Jima Marshalla. Narodil se 29. července roku 1923 v západní části Londýna do rodiny boxerů a muzikantů. V dětství mu lékaři našli tubrkulózu kostí, kvůli čemuž strávil řadu let po špitálech a přišel o klasické vzdělání, což se mu později paradoxně hodilo v neortodoxním přístupu v podnikání a inovátorství. Profesí elektrikář-technik a vášní hudebník, navíc osvobozen od tehdejší drsné a nebezpečné vojenské služby, se mohl naplno věnovat tomu, co pokládal v hudbě za nesmírně důležité – a to být slyšen.

Coby zpívající bubeník si setrojil vlastní PA, aby přes bicí soupravu byl slyšet jeho hlas. V době druhé světové války, kdy zoufale chyběly pohonné hmoty, bylo možné v ulicích Londýna spatřit Jima, kterak úpí na kole, za nímž se na přívěsu tyčí bubny a zvukový aparát vlastní výroby. Obdivovatel legendárního bubeníka Gena Krupky se po konci války stal nedílnou součástí anglické hudební scény, mezi jehož žáky patřil například Mitch Mitchell, později člen legendární skupiny Jimmi Hendrix Experience. Díky svému vynikajícímu přístupu k žákům se Marshall brzy stal jedním z nejvíce vyhledávaných učitelů, což mu vydělalo dostatek finančních protředků pro jeho podnikatelský záměr.

Roku 1960 se Jim Marshall stal majitelem hudebnin v Hanwellu v Londýně. Nejprve prodával zejména bicí soupravy a doplňky, ale později se začal věnovat kytarám. Prý to byl Pete Townshend z kultovních The Who, kdo Marshalla ukecal, aby se začal věnovat výrobě pořádně hlasitých zesilovačů. A tak roku 1962 založil tento bývalý učitel bubeníků s Dudley Cravenem Marshall Amplification. Jejich první produkt byl zesilovač Marshall JTM 45.

Eric Clapton a další vynikající kytaristé začali Jimma Marshalla adorovat a milovat coby vynálezce pořádného rockového nářezu, jehož symbolem se stal kultovní „Marshall Stack“.

Není divu, že roku 1984 obdržel Jim Marshall z rukou královny Alžběty II. prestižní podnikatelské ocenění „Queen's Award for Export“. A jelikož to byl rovněž humanista, který se angažoval v charitě, byl ve svých necelých osmdesáti letech vyznamenán OBE, řádem Britského impéria. Když Jim Marshall 5. dubna roku 2012 odešel na věčnost, složili mu hold takoví mistři jako Paul MCartney nebo Slash. Všechno nejlepší k výročí, Father of LOUD!