Mike Patton: génius znovu zaseknul svůj Tomahawk, vrhnul jich nespočet

Mezi rockovými fanoušky se jen stěží najde někdo, kdo by neslyšel o kapele Faith No More. Vždyť v dobách největší slávy téhle kapely zněly hity jako Epic, A Small Victory či Midlife Crisis éterem prakticky neustále. Ovšem již méně je takových, kteří znají i další hudební působení jejího frontmana. Říkají vám něco jména jako Fantomas, Mr. Bungle či Tomahawk?

S poslední zmíněnou formací Mike Patton po osmi letech právě dnes vypouští nové album Tonic Immobility. Pojďme si při této příležitosti přiblížit i jeho ostatní hudební aktivity.

Mike Patton, vlastím jménem Michael Allan Patton, se pro hudbu nadchnul už v mládí. Jeho první, tehdy ještě školní kapelou byla death metalová kapela s lehce kontroverzním názvem Turd (neboli Hovno). Ostatně sklony ke kontroverzi vydržely Mikeovi až do dnešních dnů. Na střední škole pak vznikla kapela Mr. Bungle, která s různými přestávkami funguje dodnes.

Již ve svých 20 letech měl Mike neuvěřitelný hlasový fond, jeho rozsah je neuvěřitelných šest (někde se dokonce uvádí šest a půl) oktáv. Není tedy divu, že si jej v roce 1988, po rozchodu se zpěvákem Chuckem Mosleym a na základě poslechu demonahrávky Mr. Bungle, vyhlédla kapela Faith No More k dokončení již roztočeného alba The Real Thing. A díky megaúspěšnému singlu Epic se kapela stala prakticky přes noc slavnou.

Mike Patton si ovšem i při kolotoči nahrávání a koncertních šňůr s Faith No More stále nacházel čas i na Mr. Bungle. Úspěch s Faith No More mu pomohl získat smlouvu i pro Mr. Bungle a kapela v roce 1991 vydala první oficiální nahrávku Mr. Bungle. Další nahrávku Disco Volante vydala kapela v roce 1995 a album se neslo v ryze experimentálním duchu. O čtyři roky později vyšlo na dlouhou dobu poslední album Kalifornia. Poté na dvacet let kapela prakticky přestala fungovat, ačkoliv oficiální ukončení činnosti kapela oznámila až v roce 2004. K opětovnému shledání části původní kapely, doplněné o bubeníka Davea Lombarda (Slayer) a kytaristu Scotta Iana (Anthrax) došlo až v roce 2019, kdy se kapela rozhodla znovu natočit a vydat první demo The Raging Wrath Of The Easter Bunny, původně vydané v roce 1986.

V mezičase se samozřejmě Patton věnoval zejména Faith No More, se kterými v roce 1992 vydal komerčně velmi úspěšné album Angel Dust, které kapelu doslova katapultovalo mezi hvězdy hudebního nebe a zajistilo jim vyprodaná světová turné. Následující alba měla komerčně ovšem spíše sestupnou tendenci a v roce 1998 oznámil Patton svůj odchod z Faith No More, který zdůvodnil právě upadající kvalitou alb a činnosti kapely. K reunionu došlo až v roce 2009, kdy po dlouhých měsících spekulací kapela oznámila návrat v sestavě odpovídající albu Album of the Year, tedy bez charismatického, nicméně problémového Jima Martina za kytarou, kterého nejprve nahradil Dean Menta a posléze jej vystřídal Jon Hudson. Kapela se vydala na úspěšné reunionové turné a v roce 2015 vydala album Sol Invictus.

Činorodý Patton ovšem potřeboval svou neutuchající energii vložit i do dalších projektů – a tak v roce 1996 a 1997 vydal dvojici sólových alb Adult Themes for Voice a Pranzo Oltranzista. Zejména první album Adult Themes for Voice vzbudilo rozporuplnou pozornost, neboť je složené pouze z vokální zvuků, skřeků a hrdelních projevů. Kritiky na album se velmi lišily – od nadšení, až po naprosté znechucení. Svůj vokál propůjčil rovněž experimentální kapele Hemophiliac, se kterou natočil v letech 2002 až 2004 dvě alba.

Těsně před odchodem z Faith No More v roce 1998 dal Patton spolu s kytaristou Buzzem Osbornem (The Melvins), s basistou Trevorem Dunnem (Mr. Bungle) a bubeníkem Davem Lombardem dohromady projekt Fantomas. Sám Patton původně s bicí stoličkou počítal pro Igora Cavaleru ze Sepultury, ten ovšem nabídku odmítl. O kapelu byl mezi labely velký zájem, založený hlavně na úspěchu Pattona s Faith No More. Tento zájem však rychle upadal, když se k zástupcům labelů dostaly první nahrávky. A tak si nakonec většinu alb vydal Patton sám, na vlastním labelu Ipecac. Po čtyřech albech věnovaných avantgardnímu metalu se v roce 2009 Patton nechal slyšet, že následující album bude ryze elektronické. Album však dodnes nevyšlo a zatím došlo jen na vydání starších živých záznamů a nejrůznějších boxsetů.

Krátký čas poté, co vznikl projekt Fantomas, Patton v roce 1999 založil kapelu Tomahawk. Její jádro opět tvořili Mikeovi staří přátelé. Kytarista Duane Denison (The Jesus Lizard), bubeník John Stanier (Helmet) a baskytarista Kevin Rutmanis (Melvins). V roce 2001 natočila skupina své debutové album Tomahawk a vydala se na celosvětové turné. Do roku 2014 přidala do své diskografie další tři alba, která se nesou v duchu alternativního rocku či metalu s mnoha přesahy do dalších stylů a všechna vyšla na Pattonově labelu Ipecac. V únoru roku 2020 Duane Denison oznámil, že kapela Tomahawk začala pracovat na novém materiálu a v lednu 2021 byl vydán pilotní singl Business Casual. A teď, 26. 3. 2021, je konečně venku i celá deska!

Jméno Mika Pattona můžeme samozřejmě nalézt i na řadě dalších alb a projektů, neboť jeho umělecký přetlak je enormní. Za zmínku stojí ještě určitě i jeho projekt Peeping Tom z roku 2000, který se nese ve znamení víceméně popové hudby. Jediné album vyšlo v roce 2006 opět na Pattonově labelu Ipecac a přineslo řadu nečekaných hostů, jako např. Norah Jones, Massive Attack, Kool Keith aj. A opomenout bychom neměli ani hardcoreovou kapelu Dead Cross, se kterou začal Mike spolupracovat v roce 2016 a se kterou natočil eponymní debutové album a následné EP. V roce 2020 Mike dále vydal druhé album Necroscape s formací Tetema, která v sobě opět mísí zdánlivě neslučitelné prvky mnoha stylů. Kdo zná Pattona, ten ví, co od něj může čekat a přijde si na své.

Záběr Mika Pattona je skutečně široký. Nikdy se nenechal spoutat do jedné škatulky. Ostatně jak sám kdysi prohlásil: „Miluji hudbu. Proč se omezovat?“ Kromě hudby samotné se Mike rovněž angažuje i ve světě filmovém. Kromě toho, že vytvořil řadu soundtracků, sám ztvárnil i několik filmových rolí. Výraznou proměnou prochází často i jeho image. Dlouhé vlasy z počátku jeho působení u Faith No More vystřídaly vlasy krátké, ozdobené kšiltovkou, bradku vyměnil za hustý knír, s nástupem milénia proběhla přeměna v elegána vystupujícího v obleku s uhlazeným účesem a upraveným knírem. Kromě všeho výše uvedeného je Mike vášnivým sběratelem LP desek, miluje jídlo a vaření a je nadšenec do fotbalu a baseballu.

Četli jste článek 10 nejšílenějších kreací Mika Pattona? Jak se vám líbí nová deska Tomahawk? Které Pattonovy projekty a proč máte nejraději? Podělte se o tom s námi v komentářích.