Mike Shinoda natočil poutavý beatový jam se svými fanoušky

Po debutém sólovém albu Post Traumatic, kdy se kapelník Linkin Park vyrovnával s odchodem Chestera Bennigtona, se Mike Shinoda vrhl do bizarního projektu, v němž hlavně fanoušci hrají hlavní roli. Desítky stop a poslaných nápadů byly rozdmýchávány pouhým proudem vědomí a neskutečně rozmanitá deska je tak na světě.

Album Dropped Frames, Vol. 1 se připravovalo několik měsíců. Mike byl uzavřený ve studiu, rozvíjel svoje nápady, přitom mu ale sekundovali fanoušci a diváci na streamovacím kanálu Twitch nebo YouTube Live. Vzniklo tak nepřeberně materiálu a žánrových odboček, který rapper ani nedokázal zpracovat. Některé z nich se na desce objevily a přípona Vol. naznačuje, že se nejedná vůbec o poslední zářez, který pojede v podobném duchu.

„Samotný stream tvoří největší zážitek. Na začátku mám jen malou představu o tom, kam se prvotní motiv posune. To, co vyjde, je produktem nápadů mých diváků a já se snažím zachytit okamžik nevysvětlitelného kouzla, který se vznáší mezi nimi,“ přiblížil projekt Shinoda.

Příkladem takové písničky může být hned otvírák Open Door, který nejvíce připomíná domovské Linkin Park. Stovky vokálních partů byly Mikeovi poslány a výsledek má neskutečně pozitivně charakter včetně charismatického rapu a zapamatovatelného refrénu. Zkreslené beaty, temně těkající jako bušení srdce, provází většinu instrumentálních tracků. Podprahový šepot a slabé výkřiky s trumpetovým intrem v El Ray Demonio se kroutí pod klamavě jednoduchými bicími, které ale neuvěřitelně drží pohromadě. Strašidelná smyčka v Super Galaxtica má prazáklad ze sekvencí vytvořených starým Nintendo Game Boyem. Naopak japonské flétny v magické skladbě Osiris jemně plynou a končí v breakbeatovém outru. Instrumentální skladby se od sebe diametrálně liší, přesto dohromady tvoří autentickou uměleckou výpověď.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Z Dropped Frames je především cítit, že se Shinoda musel ve studiu úžasně bavit. Směs beatového jamu vznikl na základě pouhé kreativity v domácím studiu. Neortodoxní přístup k elektronice založený jen na proudu vědomí má krásně žertovnou povahu. Přesto se jedná o kvalitní sbírku instrumentálních písní.

Mike Shinoda – Dropped Frames, Vol. 1

Kenji Kobayashi Productions 34:27

70 %