Mikko Joensuu i na nové, progresivně písničkové desce hledá smysl života
Odskočme si po delší době z anglosaského hudebního rybníku, neboť i v ostatních částech světa vychází hudba, která stojí za pozornost. Začátkem roku se po letech přihlásil s novou deskou filosoficky zahloubaný, brilantní Fin, multinstrumentalista Mikko Joensuu, aby přednesl své niterné přemítání o smyslu života na melodicky rafinované, přesto jednoduše přístupné písničkové desce Long Ark. V následujících řádcích se pokusím vysvětlit, proč by jeho kolekce měla zaujmout více než domácí, skandinávské publikum.
Kdo je vlastně Mikko Joensuu? Letos 36letý skladatel, spisovatel a hudebník se narodil a vyrůstal na venkově v provincii Pohjanmaa na pobřeží Botnického zálivu. Studia ho přivedla do Helsinek, kde žije a tvoří dodnes. V roce 2007 založil se svým bratrem Markusem indie rockovou partu Joensuu 1685, která zaujala svým sofistikovaným mixem psychedelického rocku, shoegaze a space rocku. Vedle hraní v kapele ale Mikko začal dávat pomalu ve studiu dohromady svůj sólový materiál, který nakonec napučel do podoby albové trilogie nazvané Amen. V ní reflektoval svůj boj s depresí i komplikovaný vztah ke křesťanskému pojetí víry, v němž byl vychováván. Po návratu ke kapelnímu fungování se k další sólové výpovědi dostal až po šesti letech. Album Long Ark má znovu ambiciózní podobu více než osmdesátiminutové písňové fresky.
Mikko Joensuu strávil na přípravě kolekce alb Amen celou dekádu. Masivní trilogie, oceněná cenou Teosto (finskou obdobou českých cen Anděl), byla tak masivním a komplexním projektem, že sotva kdo očekával od umělce ihned nový materiál. Na další sólovku jsme museli čekat šest let, i když během té doby s kapelou Joensuu 1685 vydal druhé album a vydal se na koncertní turné. Joensuu se trilogií prohlásil za ateistu, přesto i na novince jeho texty, často v biblických metaforách, stále pojednávají o věčných otázkách, jako je život a smrt, pád a milost. Hned úvodní The Beast And Me je autorův dialog s ďáblem. Podobným tématem, tentokrát bojem s různými tvory žijícími uvnitř člověka, kteří zoufale touží být objeveni, se věnuje skladba Giith. I meditativní Take Us To The Chapel pokračuje ve zpracování duchovních témat. Zkrátka pokud víra byla podstatnou část života součástí vašeho světa, touha po duchovnu a transcendentnu se z vás z hodiny na hodinu nevypaří, i když může změnit svou podobu. Intimní pozadí má i skladba Friend In The Valley, která jako první singl vyšla 17. listopadu, tedy v den narozenin Mikka Joensuu. Píseň je hluboce osobním dialogem s maminkou, která umřela, když bylo autorovi sedm let.
Co vás na desce jako muzikanty zaujme?
Jakmile na veřejnost prosákly informace o připravovaném novém sólovém materiálu Joensuu, dalo se předpokládat, že Mikka bude pokračovat tam, kde na posledním albu trilogie skončil, tedy s výrazným využitím elektroniky v jinak niterné, v základu akustické tvorbě. O to větší překvapení bylo, že už předskakující singly se spíše blížily prvnímu, tedy akustickému, jemně gospelem ovlivněnému folkovému dílu trilogie. Stejně jako Amen I obsahuje i Dlouhá archa (jak bychom mohli název novinky přeložit do češtiny) komorní folk, který se ale nebrání vstupům dalších elementů včetně doprovodných vokálů, dechů a smyčců. Jakoby se milovaný Scott Walker v produkci Lee Hazlewooda potkal ve studiu Lambchop, Spiritualized a Father John Mistym.
Sám autor, který se doprovází na klavír a kytaru, neopouští výrazně epický, jemně melancholický výraz. V tom album Long Ark, které nabízí deset nových skladeb o celkové stopáži 82 minut, od svých předchůdců neliší. V čem je deska jiná, je v propracovanosti aranží, kdy jistou schematičnost dokážou, často v pravou chvíli, nabourat vstupy samplů, steel kytary nebo saxofonu. I když hned tři položky atakují desetiminutovou stopáž, Mikka se nikdy nenechá zviklat k samolibému sólování. Jedná se vlastně o zázrak, že baladicky pojatá deska nezačne dříve nebo později posluchače nudit.
Přiznám se, že jsem se na novou desku Mikka Joensuu těšil i bál zároveň. Jeho poslední díl trilogie Amen byl pro mne osobně nejlepší dlouhohrající deskou roku 2017 a bylo jasné, že vysoko nasazená laťka se bude velmi těžko přeskakovat. Také zmizel onen „wow“ efekt něčeho naprosto nečekaného, který byl s trilogií spjat. I přes tuto těžkou výchozí situaci mne album nezklamalo. Stále se jedná o svrchovaně sofistikovanou hudbu, která je komplexní a jednoduše přístupná zároveň. Navíc s tak niternou osobní výpovědí, která povyšuje hudbu vysoko nad běžnou spotřební nebo zábavní tvorbu. Teď už jen nějak zařídit, abych se mohl ocitnout 25. února v Helsinkách na křtu desky, kterou autor představí publiku s 15člennou doprovodnou kapelou.
Mikko Joensuu – Long Ark
Is This Art!/Playground Music, 81:39, 2024
90 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
