Milan Matoušek: Kytara je pracant, nemá zahálet v kytarovém pralese

Znát Milana „Mejlu“ Matouška můžete jako kytaristu hrajícího po boku Xindla X. Kromě toho ovšem působí také v Pink Floyd Acoustic Duu, zahlédnout s kytarou jste ho mohli i na nedávném křtu Ondřeje Škocha, věnuje se výuce a v neposlední řadě také vlastní autorské tvorbě. Milanův singl Vypůjčené životy nyní boduje v hitparádě Česká dvanáctka. Ze setkání s ním jsem si odnesl, i když on sám to neřekl, že částí dobrého muzikanta je především pokora a skromnost. Teď v neděli 26. května na pražské Dobešce pokřtí svou novou desku Dolů.

Milane, jak se vlastně tvoje nová deska liší od těch předchozích?

Moje první sólová deska Silou vší původně vznikla jako deska mých písniček s kytarou. Aranže mi pomohl dát dohromady Radim Genčev. S ním dělám dodnes a z hostů na první desce se stala kapela desky Dolů. Na této desce jsme už rovnou pracovali jako na uceleném albu, kde všechny písničky jsou dělané pro kapelu plus hosty.

Deska působí uceleně, hrajete jako kapela. Kde se to podle tebe překlopilo z projektu s hosty do klasické kapely?

No, nemám to většinou tak, že bychom ve zkušebně jamovali a vymýšleli. Natočím demáč a Radim Genčev udělá aranž. Ale kolikrát na zkouškách, anebo i na koncertech, přijde invence. Deska Dolů vznikla tak, že 90 procent písniček jsme už otestovali na koncertech. Takže jsme to už měli ozkoušené z koncertů a kapela se díky tomu také částečně podílela i na aranžích.

Máte bezprostředně před křtem na Dobešce, co tam chystáš?

Mám za sebou už pár písniček, včetně moji prvotiny s kapelou SPAM. Takže to pojmu retrospektivně. Novou desku přehrajeme celou. Dobeška je myslím adekvátní prostor, navíc jsem do tamního parku na studiích chodil běhat – tak to tam mám rád. V době studií na Ježkárně jsem tam taky poslechl i pár absolventských koncertů.

Pomohlo ti studium?

Jasně. Potkáš lidi, profesory, komunity. Všichni někde hrajou, jamuje se. Poprvé jsem se tam dostal k jazzovým standardům, i když říkám, že jazz hraju spíš v sebeobraně. (smích) A dobrý jsou noty, prostě mi to pomáhá – i když to není úplně moje parketa. Záskoky na parníku, za týden letíme... i to proběhlo. A na tohle tě konzervatoř připraví.

Když si k sobě vybíráš lidi, hledíš na jejich vzdělání?

U mne převládá lidská stránka. To je hlavní. Teď mám nejlepší kapelu, co jsem kdy měl. Dost jsme si sedli.

Jak dlouho jsi desku skládal?

Tak tři roky, z toho dva točil. Bylo hodně práce jinde. Ale přineslo to svoje ovoce v tom, že jsme třeba i nakonec něco přetočili. A navzdory zásadě nepřetáčet to prostě dopadlo lépe.

Jak se přepínáš z frontmana na sidemana?

Já to nepřepínám. Vždycky jsem dělal svoji muziku a zároveň někde hrál. Tak to mám asi automatický. Když nad tím teď přemýšlím, role frontmana je v něčem nevděčnější. Neseš odpovědnost za kapelu a organizaci. Není to lehký. A když pak s někým hraju jako sideman, tak si to uvědomuji – že ten „přede mnou“ to má těžší.

Co musíš umět, abys byl dobrej sideman? Proč si Xindl X vybral tebe?

Požádal jsem ho o křest alba Silou vší. Vzal to zodpovědně, hodně se mnou písničky probíral a pak jsme spolu o hudbě mluvili i během tvorby další desky. Když pak obměňoval kapelu, zavolal mi. Vážím si toho, ale musel by ses na přesnější věci zeptat jeho. Samozřejmě cvičím a pracuju na sobě. A jako každý kytarista o sobě pravidelně pochybuju.

Cvičíš?

Ne vždycky je čas na klasickou hodinu dvě denně. Když se dělá na přípravě sezóny, pracuju na tom intenzivně. Teď mi hodně dává učení na Mezinárodní konzervatoři. Kluci nosí sami věci, který se chtějí naučit. A já si říkám, to přinesli dobrou věc – a třeba se něco z toho naučím taky. Podíváš se pod pokličku, co se tam děje a tím se vlastně učíš. To mě bavilo už na škole. Poslední dobou pak mám novou vášeň – looper. Ale je to přísný a trochu na nervy, ale baví mě to dost a do budoucna bych s tím chtěl mezi lidi. Hodně mě inspiroval třeba Honza Ponocný a jeho Circus Ponorka. Jeho koncerty jsou skvělé.

Viděl jsem, že docela obratně střídáš akustiku a elektriku. Co je ti bližší?

V hudbě jsem měl různá životní období. Zuška, folk, punk, dua a tria, rock potom KJJ. Mám rád různé zvuky, tak to rád střídám. Nemám problém ani s hraním trsátkem na klasiku. (smích) Ale 90 procent skládám normálně na western akustiku s kovovýma strunama. Takže je mi to asi bližší. Ale jsou dny, kdy je to jenom o elektrice.

Jak vymýšlíš party?

Jak kdy, mám docela rád, když dostanu nějaké zadání, se kterým můžu pracovat. Třeba Ondřej (Xindl X) to umí hezky. Řekne představu, někdy i zahraje a pak se na tom pracuje. Některé party také v kapele „podědíš“, což je dobrá škola. Do jedné písně jsem stahoval party po banju – to byla dobrá výzva.

A když stahuješ ty party druhých, analyzuješ to?

Ani moc ne. Nijak soustavně. Ale takový ty momenty, kdy si říkáš, tohle je hezky vymyšlený a podíváš se, jak to funguje, to mám rád. Někdy taky part někoho jinýho úplně nesedí, tak je třeba se hecnout. Zatím jsem zvládnul všechno, co jsem potřeboval. (smích)

A jak s vybavením?

S novou deskou jsem to trochu pročistil.(smích) Ale od všeho, co potřebuju, mám dobrou kytaru. Gibson LP Custom 89 je teď moje vlajková loď. V kombinaci s Fender Vibroluxem. Akustiky mám BSG, western a nylon. Krásný nástroje Honza Šťovíček fakt umí. Tu nylonku mám rád, prosadí se i s kapelou a přitom na pódiu nezlobí. Snímače na akustikách mám L.R. Baggs (typ si přesně nepamatuji). Hraji přes L.R. Baggs DI Venue. Rád bych si v budoucnu zase zpět pořídil Telecastera. Měl jsem Fendera Deluxe. Stejně tak se rád vracím ke stratu. Na demáče mám takový nástroje řekněme trochu nižší třídy, ale dobrý – třeba Fender banjo, Squier Precision Bass. Vyzkouším, jak to funguje, ale pak to samozřejmě udělá někdo, kdo to umí. A na hezký nástroj. Nikdy jsem nejel v extra drahých nástrojích. Kytara je pracant, nemá zahálet v nějakém kytarovém pralese. Vždycky jsem si kupoval to, na co jsem měl. A hlavně to, co jsem potřeboval.
Stejně to mám i s pedalboardem. Nejvíc jsem teď řešil zkreslení, přeci jenom hraju na Vibrolux, který má v podstatě jen čistý zvuk. Momentálně mám BB preamp od Xoticu, to mě baví moc. Dále hodně používám Tone Wheel od Salvation Mode. Třetí krabička je White Face Trip od Lee Hooker, který kupodivu zajímavě funguje i s akustikou. Občas sáhnu pro RC Booster, ten funguje také i na akustiku. Delay mám TCE Nova Repeater, nově teď Strymon DIG – ten je skvělý.

Poslední otázka – co po křtu?

Zatím nebyl čas to promýšlet. Rád bych hodně hrál, ale teď je hodně práce jinde. Takže možná na podzim, možná po Vánocích, bych rád projel nějaké kluby po ČR, když to bude možné. Buď s celou kapelou nebo v duu s violoncellistou Michalem Turkem. Uvidíme, jak to půjde – za deskou si stojím, tak se těším, že to vyjde.