Míří Steinway & Sons pod čínská křídla?

Letošní rok se v segmentu hudebních nástrojů a techniky nese ve znamení významných akvizicí. Kromě značek Ampeg a Line6, které převzal japonský koncern Yamaha, je téměř jisté, že brzy změní majitele i některé firmy patřící doposud do portfolia zadlužené společnosti Gibson Brands Inc. Podle agentury Bloomberg je v jednání také prodej legendárního výrobce špičkových pian Steinway & Sons.

O prestižní značku, jejíž koncertní křídla si dlouhodobě udržují pozici absolutní jedničky v dané nástrojové kategorii, projevila zájem státní finanční skupina China Poly Group a zdá se, že současný vlastník firmy, miliardář John Paulson, jenž stojí v čele hedgeového fondu Paulson & Co, by mohl tuto nabídku akceptovat.

Jednání jsou zatím na začátku, takže obě strany samozřejmě nekomentují průběh obchodních námluv ani přibližnou částku, za níž by byl Paulson ochoten Steinwaye prodat, ale napovědět v tomto směru může pět let stará akvizice v hodnotě 512 milionů dolarů. Za tuto sumu totiž Paulson firmu v roce 2013 získal a porazil řadu konkurenčních zájemců včetně jihokorejského gigantu Samick Musical Instruments.

Případné převzetí společnosti, jejíž cena je některými ekonomy odhadována až na 1 miliardu dolarů, ovšem nebude v tomto případě jen jednorázovou otázkou financí. Steinway je americko-německá firma a to znamená, že na podmínkách se musí shodnout také zástupci poboček obou zemí, což při současném stavu celní politiky "USA - EU - Čína" nemusí být jednoduché.

Přirozeně se objevují i názory varující před prodejem Steinwaye do čínských rukou a to především z důvodu průmyslového zneužití technologií a dalšího know how. Na rozdíl od jiných odvětví je tento faktor podle odborníků marginální, protože asijské firmy jako např. Yamaha, Roland nebo Bechstein už dlouhou dobu vyrábějí kvalitní piana a slavný Steinway & Sons není podle nich systémově relevantní.

Navíc Čína je pro společnost Steinway & Sons velmi důležitým trhem, rostoucí čínské střední a vyšší vrstvy si mohou dovolit stále více luxusních produktů, nehledě na to, že zejména klasická hudba má v těchto končinách zásadní místo v kulturním vzdělávání dětí. Čínský majitel by převzetím značky získal mimořádnou výhodu a zjednodušil by někdy zbytečně komplikovaný přístup na tamní trh, čímž by se pro Steinwaye otevřely možnosti dalšího růstu.

Naopak přesunutím výroby do Číny by si nový vlastník, aspoň podle výsledků posledního marketingového průzkumu, zřejmě příliš nepomohl - většina Číňanů nakupujících exkluzivní zboží totiž očekává, že tyto produkty budou vyráběny v originálních dílnách. V opačném případě by z jejich pohledu mohla značka ztratit renomé a punc výjimečnosti. Nicméně China Poly Group asi nebude jediným vážným zájemcem a zkušený obchodník Paulson určitě vyjednává i s jinými investory, takže o konečném vítězi této transakce není ještě definitivně rozhodnuto.

Steinway & Sons je součástí koncernu Steinway Musical Instruments, Inc., sídlícího v americkém Massachusetts, po který spadají i výrobci dechových nástrojů Bach Stradivarius, C.G. Conn (francouzské lesní rohy), Leblanc (klarinety), King (trombony), Selmer (saxofony), tradiční značka bicích nástrojů Ludwig zažívající nyní opětovný boom a online prodejce klasické hudby ArkivMusic, Inc.

Ikonickou značku založil na Manhattanu v roce 1853 německý imigrant Heinrich Engelhard Steinweg (později si změnil jméno na Henry E. Steinway) a v současné době má společnost dvě centrály - továrna stojící v newyorském Queensu vyrábí piana a pianina většinou pro americký trh a dílny v německém Hamburku zásobují zbytek světa.

Z obou továren míří do distribuce jen asi 3 000 pian a cca 600 klavírů ročně. K nejznámějším modelům patří piano Grand D-274, jehož první verze pochází už z roku 1884. Vlajkovou loď Steinwaye můžeme najít v mnoha prestižních koncertních sálech, řadě nahrávacích studií a na nesčetném počtu nahrávek počínaje klasikou, přes jazz, blues, pop, new age atd.

Pořízení tohoto výjimečného nástroje představuje nemalou investici - ceny hraného a nepříliš udržovaného základního Modelu-D startují okolo hranice 20 000 dolarů, standardní cenovka se u nových nástrojů pohybuje v relaci cca 150 000 dolarů, ale výjimkou nejsou ani dvojnásobně dražší kousky. Prozatímním rekordmanem je varianta D-274 Alma Tadema, postavená mezi lety 1883 až 1887, která byla v roce 1997 vydražena v londýnské aukční síni Christie's za 1.2 milionu dolarů.