Mirka Novak na své prvotině maluje svým hlasem fantastické zvukové krajiny

Sušicko-plzeňská zpěvačka Mirka Novak je přírodní talent, který si razí cestu hudební scénou velmi impulzivním způsobem. Před desíti roky bez jediného kontaktu vyrazila buskovat do Spojených států, z čehož se vyvinula pravidelná sezónní hudební dobrodružství, díky kterým se Mirka seznámila a zahrála si mimo jiné s jazzovými a soulovými hudebníky jako pianistou Marcuse Millera Federicem G. Peňou, basistou Betty Carter Tarusem Mateenym či Davem Manleyem, kytaristou zpěvačky Jill Scott. Na domácí scéně vystupuje se soulovou skupinou Dozen Street, pro níž skládá písně, nebo jako jedna ze čtyř zpěvaček v rámci HlasKontraBas Oktetu. Už před kovidovou pauzou u Mirky sílily tendence věnovat se sólové tvorbě za mohutné pomoci smyčkovací stanice. Covid, který nás všechny uvázal na delší dobu doma, tyto původně pouze oddychové snahy pouze podpořil. A tak vzniklo Malbum, sólová dlouhohrající prvotina zpěvačky.

„Původně jsem si písně skládala pro sebe, jen jsem se potřebovala zklidnit a něco najít. Jak se mi Malbum formovalo pod rukama, čím dál víc mi docházelo, že tohle jsem já. A že to musí ven,” popisuje v promo materiálech vznik alba Novak. „Výmývání hlavy“, jak autorka nazvala proces tvorby v rozhovoru pro Radio Proglas. V patnáctiskladbové kolekci najdeme poraženecké nálady po partnerském rozchodu, nemožnost koncertovat, ale také okamžiky ztišení a radostné euforie. Na jejím vzniku mělo podíl i několik spolupracovníků – mezi jinými i další hlasová hvězda, rodinná kamarádka Ridina Ahmedová, mistr světa v loopingu, beatboxer Endru, nebo Zdeněk Bína z minus123minut, jehož hlasové bezeslovné exhibice jsou nedílnou součástí tváře kapely. I když album nepracuje s texty, promlouvá k posluchači různorodým jazykem. Mirka, aniž by patrně tušila, naskočila na vlnu vokálního reunionu. Oproti futuristickému experimentu v podání Lyry Pramuk, Julianny Barwick nebo Holly Herndonnim Mirka ovšem vychází z tradičnějších kořenů jazzu, minimalismu nebo soulu, což ale nedělá z kolekce podřadnější zážitek.

Co na desce oceníte jako muzkanti?

Poslední výraznou personou, která měla velký vliv na podobě desky, je zvukař a producent Martin Pícha. V jeho studiu vznikaly na základě domácích dem nové hlasové smyčky. On i autorka pracovali na desce jako malíři. Bez existence pevného textu kladli do počítače vrstvu po vrstvě, jako malbu. Není náhoda, že podobné tahy štětcem zdobí i obal samotné desky a Malba se propašovala i do názvu dlouhohrající prvotiny.

Mirka Novak není jediný domácí čistě vokální umělec. Všem zřejmě naskočí jako první na mysl  4TET Jiřího Korna. Jenže podobně jako toto kvarteto, i u většiny jiných vokálních exhibic se jedná spíše o převedení tradičních písniček do á capella podoby. Výsledná intuitivní autorská tvorba Novak se spíše blíží impulzivnímu rukopisu Ivy Bittové, kapelního potenciálu sextetu Skety, na desce hostující Ridiny Ahmedové, nebo dokonce jemnějším odstínům výrazu Jany Koubkové.

Živelná podstata Mirky Novak se obtiskla do desky poctivým způsobem. A nesvázala ji ani smyčková podstata prezentovaného materiálu. Díky tomu není možné se během reprodukce kolekce nazvané Malbum ani chvíli nudit. Naopak prolínání jazzových, beatboxových (skvělé využití beatboxera Endrua v Pteonouena he), soulových, ale i v náznaku folklórních nebo exoticky world music vlivů (nejvíce u Sandesh s náznakem použití alikvotního zpěvu) je na albové prvotině Mirky Novak přirozené. Doufám, že debut je odrazovým můstkem Mirky Novak k její širší popularitě. Dalších osobností typu Lenky Dusilové nebo Beaty Hlavenkové není nikdy dost. Naopak, naše domácí scéna je potřebuje jako sůl.

‎Mirka Novak – Malbum

Hevhetia, 2022, 46:24

90 %