MissinCat: Sólista nese celou tíhu sám

Osmatřicetiletá Caterina Barbieri, skrývající se za přezdívkou MissinCat, se brzy objeví poprvé v Čechách, kde odehraje koncert 5. května v pražském Café V lese. Předskakovala Amy Winehouse i The XX, pohybuje se mezi rodnou Itálií a Berlínem, kde se usadila. Tato talentovaná zpěvačka, skladatelka a multiinstrumentalistka má na kontě tři alba a na letošek chystá nové EP předznamenané singlem Made Of Stone. Jak vnímá ženy v hudebním průmyslu? A jaké jsou výhody sólo vystupování?

Co tě přivedlo k muzice? Často v rozhovorech zmiňuješ babičku...

Vyrůstala jsem v intelektuální rodině. Všude byly knihy, moji rodiče jsou oba žurnalisté, takže se vše točilo kolem vybrané mluvy a psaní. Maminka také s námi dětmi ráda zpívala, ale doma jsme neměli žádné nástroje. Nicméně babička bydlela pět minut od nás a měla krásné černé křídlo Bechstein. Nadevše jsem ho milovala, stejně jako mou babičku, která trpělivě snášela všechny ty dosti svérázné zvuky, které jsem po léta vyluzovala. Pořád si vybavuji, jak u toho nástroje sedím a zapomínám na celý svět. Hudba byla mou vášní. Zbožňovala jsem zpěv a brzy jsem začala sama skládat – nemohu zapomenout na první pokusy s hudební produkcí se dvěma kazetami v kazeťáku.

Od dětství jsi tedy toužila po hudební kariéře? Bylo to tvé vysněné povolání?

Maminka mi jednou vyprávěla, že jsem ve školce řekla učitelce – až vyrostu, chci být zpěvačka. Znovu mi to nedávno připomněla a dost jsme se tomu nasmály.

Jaká nahrávka tě v počátcích ovlivnila?

Myslím si, že Velvet Underground a Nico, perfektní popové písně s punkovým přístupem. Milovala jsem je a stále na nich ujíždím. Dalšími oblíbenci jsou Nina Simone, Lou Reed, Leonard Cohen a další.

Jsi multiinstrumentalistkou, na kolik nástrojů to vlastně hraješ?

Miluju psaní a aranžování hudby, nebojím se popadnout jakýkoliv nástroj a začít na něj hrát. Tak jsem se ostatně na většinu z nich naučila. Ale řekla bych, že se nejlépe cítím s kytarou nebo klávesami.

Když už tedy nějaký ten nástroj vezmeš do ruky, nakolik řešíš jeho kvality? Zastáváš názor, že je to všechno o samotném hráči, nebo musí mít do sebe i něco samotný nástroj?

Zajímá mě jen zvuková kvalita – pokud znějí staré Casio klávesy z blešáku tak, jak pro píseň potřebuji, koupím je. Ale samozřejmě mám ráda také vysokou úroveň zvuku, třeba můj kytarový zesilovač Vox nebo pěkně kulatě znějící Moog syntezátor.

Vystupuješ sólo nebo výjimečně také s bubeníkem. Jaké jsou výhody a nevýhody sólisty pro tebe osobně?

Nejlepší na tom je, že množství kompromisů, které musíte udělat, je poměrně malé a můžete tak plně projevit sami sebe. Ta horší stránka je, že na sobě nesete tíhu všeho – v oblasti zodpovědnosti, rozhodování i kiksů – může to být těžké!

Dnes bydlíš v Berlíně, ale pocházíš z Milána. Jaký byl přechod mezi odlišnými kulturami?

Ó ano, Berlín byl pro mě zcela novou scénou! Bylo to vzrušující. V Miláně jsem se měla skvěle, ale cítila jsem, že už tamější scénu znám až moc dobře, tak jsem potřebovala nějakou dramatickou změnu. Berlín měl rozhodně vliv i na mou tvorbu, přidal do ní zcela nový náboj.

Předskakovala jsi slavným jménům – Amy Winehouse nebo The XX... Cítila jsi na sebe tlak, nebo sis to byla schopná jen tak užít?

Na koncertě Amy to byla moje první šňůra jako zpěvačka. Byla jsem proto velmi nervózní, až když jsem vyšla na pódium, uklidnila jsem se až se zvukem mé vlastní hudby! Poté už to bylo jednodušší... S XX už jsem si užívala i jejich koncert a bavilo mě být na jevišti.

Myslíš si, že je hudební průmysl pro ženy těžší?

Abych citovala Jamese Browna: "It is a damn men´s world”. Na světě je mnoho skvělých ženských umělkyň, věci se ale mění pomalu. Lidé už začínají mluvit o tom, že je na festivalech příliš málo ženských umělkyň ve festivalových programech a že se společnost pořád snaží natlačit ženy do zastaralých sexistických klišé. Mým mottem je – tvrdě pracuj, ukaž, že jsi v pohodě, nezávislá a víš, co chceš. A buď sama sebou! Buď ženská, jemná a citlivá, buď cool, silná a chytrá.

Jak vlastně vzniklo tvé umělecké jméno?

Tomu už je dávno, stalo se tak během popíjení kávy s kamarádem. Prostě nám to dobře znělo!

Od roku 2007, kdy jsi se prezentovala na MySpace, se svět internetu a hudby online dost dramaticky proměnil. Hudebník nejen, že musí dobře hrát, ale také by měl být vidět na sociálních sítích. Jak se s tím vypořádáváš ty?

Mám vždy smíšené pocity, na jednu stranu si to do jisté míry užívám, ale potřebuji také vlastní soukromí. Raději jsem trochu odměřená, ale stejně mě baví být s fanoušky v kontaktu.

Plány a sny do budoucna?

Na cestě jsou dva nové projekty... a přání? Ráda bych pokračovala v objevování nového zvuku, vzdělávala se, nabírala zkušenosti a hlavně se nikdy nenudila!

www.missincat.com