Mistr a Šarlotka

Doživotní Zlatý Slavík po letech vydal zbrusu nový singl Srdce nehasnou s textem Richarda Krajča. Na pováženou je také účast Gottovy třináctileté dcery Charlotty.

Abrahamovi bylo sto let, když se mu syn Izák narodil. Tu Sára řekla: „Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší.“ (Genesis kapitola 21, verše 5 a 6)

Kulturní divizi Agrofertu se rozbil Krajčův generátor náhodných veršů a ten teď vyjadřuje skutečné myšlenky. Situace je o to vážnější, že cituje Řezníka, kterého Kostelecké uzeniny nezaměstnávají ani agenturně, a vynechává i záložní áčkový agregát. Přístroj se může kdykoliv vymknout kontrole.

„Mám vizi, že zemře Gott / jsem barbar jak Vizigót / házím Molotov na dízy / a ovace za to sklízím“ (Mortal Cabinet, Baterie kurev)

„A teď už cítím, jak sprintuje čas / ještě než usnu, chci slyšet tvůj hlas / ať zůstane věčných i těch pár chvil / když zpívalas ze všech svých sil“ (Richard Krajčo, Srdce nehasnou)

Konstruktér Richard Krajčo sice opatrně naznačoval, že „je to výzva, které se trochu bojí, poněvadž pro nikoho jiného zatím neskládal“ – a výzva, jak ví každý zaměstnanec, je manažerský termín pro prů_er. Správní rada ale jeho obavy vzala pouze na vědomí. Karlu Gottovi se přece písnička líbila. V referencích dokonce výslovně uvedl, že „nese v sobě emoční hloubku a energii rozpravy mezi otcem a jeho dospívající dcerou. Richard naprosto přesně vystihl sílu myšlenky předat v písni mé dceři pohled na životní situace, které ji mohou také potkat.“ Že klientovi straší ve věži, protože věří na zednářská spiknutí, dceři v pubertě dává do života zbytečné rady a v duetu ji pomalu nepustí ke slovu, třebaže ji pořád chválí? Že Dominiku ani Lucii tak příšerně nerozmazloval? No a? Co jste dokázal vy, že kritizujete? A vůbec – tady se hodnoty nezpochybňují, ale vytvářejí!

Tolik na Mistrovu obhajobu. Jinak než řemeslnými kvalitami a pracovními příležitostmi, například pro talentovaného producenta Lukáše Chromka, se skladba Srdce nehasnou ani hájit nedá. Gottovu podobenku bychom totiž našli někde pod Frankem Sinatrou v anglickém naučném slovníku, heslo „crooner“. Tedy onen romantický tenor, který se k swingování o lásce a bohatým smyčcovým aranžmá hodí stejně skvěle jako k prodeji čehokoliv: budování míru a socialismu, víry v Boha i konspiračních teorií; Anticharty, fialových sak i Havla. Jen s drogami na rozdíl od dealera Sinatry (snad) neměl nic společného. Karel Kryl pochopil záhy, že Gott si zkratku OF vyložil jako Očekávám Funkci, proto také jejich duetu později litoval.

Jestli se jednou bude stydět také dnes třináctiletá Charlotte Ella, se teprve uvidí. Každopádně ji pyšný tatínek po vzoru krále Šlágrů Marcela Zmožka vmanévroval do nezáviděníhodné role zpívající ždímačky slz. Odpustil jí jen playback a áčkové kombo „Tak ráda vás mám / tak ráda vás mám / do všech světových stran / volám ráda vás mám“, které doslovností usmrcuje vše živé v dosahu.

Může být za duetem Karla a Charlotty Gottových chladnokrevný kalkul? Nebo v Charlottě její otec opravdu vidí druhou Nancy Sinatra a ne normální holku, kterou ve skutečnosti je? Každopádně Gott tímto duetem svou nejmilejší dceru po Abrahámově vzoru neobětoval Hospodinu, nýbrž konzumu. Což mně bez ohledu na to, jakým způsobem nás tento singl a zejména Charlottina úloha v něm zasáhne, přijde přinejmenším smutné.