Mogwai oslavili dvojité výročí deskou, z tvorby Skotů bere to nejlepší

Čtvrtstoletí fungování slaví postrocková stálice Mogwai vydáním své desáté řadové desky. Už z toho titulu se vyplatí obrátit svou pozornost směrem ke čtveřici z Glasgow, i když možná nejste zanícení fanoušci melancholicky vedených rockových instrumentálek. A kvartet se vám odmění albem As The Love Continues, které můžeme brát jako povedený žánrový průřez dosavadní kariérou kapely.

Kde jsou ty doby, kdy „mladý team“, jak tehdy neznámí Mogwai nazvali svou debutovou desku, učil hudební svět znát kouzlo postrocku. Žánru částečně odtažitého, na druhou stranu dostatečně svébytného, aby mohl nerušeně fungovat i poté, co z něho mainstreamový hudební tisk sloupl trendy nálepku. A právě skotská čtveřice, vedle Explosion In The Sky, Caspian nebo  Godspeed You! Black Emperor, jasně dokazuje, že si postrock vytvořil během let dostatečně široký manipulační prostor, a také loajální posluchačskou základnu, k dalšímu smysluplnému fungování.

Těžko odhadovat, jak by probíhaly dvojité oslavy Mogwai bez jakýchkoliv koronavirových restrikcí. Jisté ovšem je, že omezený manipulační prostor, který současný hudební svět má, využil kvartet v maximální možné míře. Už od října vypouštěl z připravovaného alba jednotlivé ukázky a natočil koncert v domácím, myšleno glasgowském klubu Tramway, během kterého pak týden před vydáním novinky přehrál celý materiál kolekce As The Love Continues naživo. Navíc zaujal zajímavými hosty, které si na novinku přizval – Atticusem Rossem z Nine Inch Nails nebo avantgardním dechařem Colinem Stetsonem, kteří přilákali k připravované novince další posluchače.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Plány s novou deskou měli Mogwai velké. Nahrát ji v Tarbox Road Studios v New Yorku pod vedením Davea Fridmanna z Mercury Rev, se kterým kapela spolupracovala už na minulé řadovce Every Country’s Sun. Jenže zákeřný virus zaúřadoval, a tak členové kapely měli až do léta dostatek času připravovat nový materiál odděleně doma. Separátní nápady pak, po částečném rozvolnění situace začátkem srpna, kapela zhmotnila společně ve Vada Studios v britském Alcesteru. Navíc s Davem Fridmannem jako producentem, který byl s kapelou online v kontaktu přes Zoom. I další kooperace proběhly na dálku. Atticus Ross pro skladbu Midnight Flit zaranžoval smyčcový doprovod. Ten nahrál orchestr v Budapešti, který Atticus řídil z Los Angeles. Takových kooperací najdeme na desce ještě více.

Album v To The Bin My Friend, Tonight We Vacate Earth otevírá náměsíčný monolog, který ve spánku zachytil záznamník Benjamina Johna Powera z Fuck Buttons a Blanck Mass a čtveřice vyráží na posluchače se všemi trumfy: rockovým základem, elektronickou nástavbou a především melodicky klenutou melodikou, kterou Fridmann roztahuje do obřímých rozměrů. Zatímco některé předchozí desky se nesly v podtržení určitých znaků rukopisu Mogwai (vzpomeňme na nečekaně elektronické album Rave Tapes z roku 2014), letošní novinka tak jednoznačně nepůsobí. Naopak se snaží být v rámci možností co nejbarevnější. Dry Fantasy je maximálně atmosférický kus, Ceiling Granny zní jak zapomenutá instrumentálka Smashing Pumpkins, v Midnight Flit hrají prim už avizované smyčce, zpívaný singl Ritchie Sacramento částečně připomene kapelu pana producenta. V žádné z jedenácti položek ale kapela neztratí svou tvář, a tak více než hodina se Skoty proběhne nečekaně rychle. Řada recenzentů ve svých recenzích konstatuje, že As The Love Continues je jedním z vrcholů čtvrtstoletí dlouhé kariéry kapely. Já se k adorující skupině nadšeně připojuji.

Mogwai – As The Love Continues

Rock Action/PIAS, 2021, 61:24

postrock

80 %