Moje grooveboxy: Critter & Guitari Organelle M

Začalo to tweakováním zvuku R5 od Rolandu na začátku devadesátek, pokračovalo kapesní QY-70 a následně aplikacemi Bhajis Loops na Palmu a Caustic 3 na Androidu. Dnes používám 5 hardwarových grooveboxů a pár hraček, které vám postupně představím.

Pojďte pane, budeme se hrát…

Zapomeňte na všechno, co jsem doteď napsal o grooveboxech a pojďte si hrát, experimentovat a objevovat. Nástroj, který vám dnes představím, se jmenuje Organelle M a patří do skupiny kreativních zařízení, pro která se těžko vymýšlí srozumitelná definice. Zjednodušeně řečeno jde o syntezátor, sampler a efektovou jednotku v jednom. To, co z něj dělá unikátní nástroj, je otevřenost celého systému, do kterého může přispívat jakýkoliv jeho uživatel. Od výrobce tedy dostanete perfektně vyladěný kus hardwaru, který můžete naplnit nekonečným počtem všemožných patchů s možností naprogramovat si svoje vlastní. 

Klapky z javoru, srdce z křemíku

Nejprve se pojďme seznámit. Organelle M běží na Linuxu, uvnitř těla mu tepe čtyřjádrový procesor, který využívá 1GB RAM a 8GB paměťovou microSD kartu, která z poloviny slouží systému a z druhé jako úložiště pro vaše zvuky a patche. Na čelní straně se kromě OLED displeje a šesti ovládacích knobů nachází ještě 25 kulatých tlačítek vyrobených z javoru, které suplují klávesy. To nejdůležitější se ale nachází na boku a zadní straně nástroje. Kromě klasických vstupů, výstupů a MIDI zdířek, zde najdete dva USB vstupy a HDMI, které můžete využít pro připojení klávesnice, WIFI modulu a monitoru. A proč to?

Protože Organelle M je de facto hudební počítač, který můžete nejen obsluhovat přes výše zmíněná rozhraní, ale hlavně slouží k tvorbě vlastních patchů, tedy nástrojů a efektů, kterými si ho můžete přizpůsobit k obrazu svému. Navíc nemusíte ovládat žádný programovací jazyk, jak by s mohlo zdát. Celý systém totiž běží na otevřeném a volně dostupném vizuálním jazyku nazvaným Pure Data, který si postupně razí cestu do řady dalších multimediálních zařízení.

Abstrakce povýšená na umění

Člověk by se mohl všech těch množností až zaleknout, to ale není potřeba. Organelle M prostě pouze píchnete do sítě, nebo do něj šoupnete 4 tužkovky, a můžete hrát. Záleží jen na vaší fantazii, k čemu všechny ty možnosti využijete. Uvnitř nástroje najdete sadu předpřipravených patchů, takže se do toho můžete hned pustit.

Nejsnazší je asi začít zkoumáním složky Synthesizers, kde se nachází celá řada opravdu zajímavých a originálních zvuků. Pokud bych je měl k něčemu aspoň trochu přirovnat, pak by to byla syntéza, kterou znáte z OP-1 od Teenage Engineering. U každého zvuku si můžete pohrát se všemi dostupnými parametry a přizpůsobit si ho k obrazu svému. Všechny potřebné informace se vám zobrazí na černobílém displeji, nastavení parametrů provádíte dedikovanými knoby. Některé komplikované zvuky mají dokonce i několik podsložek nastavení a řada z nich i svou vizuální podobu, která vám pomáhá s lepší orientací v úpravách, které zrovna provádíte.

Tlačítko se stavovou diodou, které se nachází vlevo od klaviatury, nabývá s každým jednotlivým patchem jiných vlastností. Někde slouží jako přepínač mezi různými křivkami (Waterfall Up), jinde zase jako SHIFT tlačítko pro přidané funkce (Steppy Delay) a u některých zvuků přímo spouští vnitřní sekvencer, nebo looper apod. Nutno podotknout, že tady záleží na programátorovi, jak s tímto tlačítkem naloží, pokaždé se tak může chovat úplně jinak.

Ještě se orientujete? Tak to trochu zahustíme. Kromě syntetických zvuků všech barev se zde nacházejí ještě složky s efekty, samplery, utilitami a tzv. hybridy, které jsou většinou složené z několika jednotlivých patchů. Ke zvuku syntezátoru tak můžete přidat např. reverb a sekvencer. Hybridních patchů je zde několik, avšak pouze jeden z nich je vysloveně králem!

Dámy a pánové, přichází Orac!

Důkazem otevřenosti celého systému je vznik multipatche nazvaného Orac, který z vašeho Organelle udělá originální groovebox. Orac totiž dokáže spojovat jednotlivé patche do funkčních celků, které vám nejlépe vyhovují, jako byste používali hned několik instancí zařízení najednou. Nejčastěji budete nejspíš volit kombinace sampler/syntezátor, efekt a sekvencer. Prvků ale můžete řetězit nebo zapojit daleko víc. Opět zde záleží hlavně na vaší potřebě a představivosti.

Pro koho vlastně je?

To je otázka. Osobně bych asi Organelle M doporučoval vyzkoušet všem hudebním kutilům, kteří rádi experimentují, nebojí se nových postupů a netouží strávit zbytek života zkoušením a zapojováním desítek různých nástrojů a efektů, tady to mají pod jednou střechou. Nástroj ale lze používat i samostatně pro jeden určený účel, například jako syntezátor, nebo efektovou jednotku. Mohu i doporučit propojení přes MIDI s mašinou, která ovládá všechny vaše hračky, nebo jako potravu pro sampler, který nakrmíte originálními loopy pro pozdější úpravu.

Mně se na Organelle M nejvíc líbí blbůstky typu syntezátoru Dust, který simuluje bílý šum a přidává do něj praskání – ideální při uspávání dětí. Dále musím vyzdvihnout to ohromné množství patchů, které si můžete opatřit buď na patchstorage.com (Organelle, Orac), nebo přímo na stránkách výrobce (Critter & Guitari).

Příště se podívám na zoubek OP-1, který brzy oslaví 10 let od svého uvedení, a zkusím shrnout důvody, proč byste se ho neměli bát pořídit i dnes, přestože jeho cena vyletěla poměrně vysoko.