Moog Mother 32 otevírá brány do nové dimenze

S návratem analogových syntezátorů se v novém tisíciletí začal vzrůstat zájem i o modulární syntezátory, které jsou tvořeny z jednotlivých bloků s oscilátory, filtry, obálkami i mixy atd., prostě vším, co je potřeba k vytvoření zajímavého zvuku, přičemž se bloky pracující se standardizovaným rozsahem napětí propojují kabely. Takto lze dosáhnout takřka libovolného zapojení, tedy pokud se dodrží jistá základní pravidla, nepřekročí se povolené napětí a nebudou se do jednoho vstupu cpát dva signály.

Zájem o modulární syntezátory je pochopitelný, protože nabízejí možnost vymanit se z omezeného světa firemních programů v různých syntezátorech včetně těch analogových digitálně řízených, jako je Pulse 2 nebo Mopho X4. Originální zvuky raných desek ELP nebo Tangerine Dream vznikly právě na obrovských modulárních věžích od Mooga. I tu si lze pořídit, ovšem Emerson Modular vyjde na 150 000 dolarů i s klávesami, menší Systém 55 pak na pouhých 35 000. Trochu drahé že, ale u modulárů se toho zas tak moc ušetřit nedá.

Kdo se pokusil sestavit si modulární syntezátor, zjistil, že to není nijak snadné. Opatřit si blok se samotným oscilátorem nestačí, musíme mít rack, do kterého se namontuje. A i poté bude jen vydávat tón zvolené výše a přepneme si leda průběh. Nutný je další modul s obálkami, ještě jeden s nízkofrekvenčním s oscilátorem pro modulaci, třetí s filtrem a směšovací se zesilovačem. To se docela prodraží, každý stojí několik tisíc. A budeme-li chtít používat k ovládání klávesy, tak nějaký modul pro konverzi MIDI dat na napěťové řízení…

Samozřejmě není větší radosti, než když se všechny podaří zapojit, tak že z nich získáme svůj první zvuk. Je to skoro něco jako mít poprvé sex. A co teprve, když ten zvuk je zajímavý…

Jenomže chvíli trvá, než se modulár rozchodí a zjistí se, co je opravdu potřeba pro vysněný sound. Kdo chce rovnou zvuky tvořit, pro toho tu jsou jiné možnosti – hotové sestavy modulárních syntezátorů a syntezátory semimodulární, které si zachovávají široké možnosti propojování pomocí kabelů, ale všechny potřebné komponenty jsou už v zařízení zabudovány. V posledních letech na sebe upoutala pozornost reinkarnace Korgu MS 20, který nabízí všechny potřebné základní sekce, má klávesnici, ale propojení sekcí se řeší pomocí kabelů. Ještě větší možnosti a opravdu kvalitní zvuk nabízí Moog Mother 32, kde číslo 32 odkazuje na velikost modulační matice, tedy počet vstupů a výstupů.

Mother 32 přináší vše, co experimentátor do počátku potřebuje. Oscilátor s laditelnou frekvencí nabízí pilovitý průběh a obdélníkový s proměnlivou šířkou pulsu. Další oscilátor – nízkofrekvenční - nabízí dva průběhy – trojúhelníkový a obdélníkový. Nechybí ani generátor bílého šumu, který lze přimíchávat ke zvuku oscilátoru, nebo ho nahradit vnějším zdrojem. Filtr se dá přepínat mezi horní a dolní propustí, frekvence ořezání se nastavuje v rozmezí od 20 Hz do 20kHz, a nechybí ani resonance přecházející do samoscilace.

Obálka je pravda neplnohodnotná, nastavuje se jen náběh a doběh, přičemž lze volit průběh se sustainem nebo bez něj. To v zásadě stačí, prstová ekvilibristika se u podobných nástrojů zrovna neuplatňuje, aby se volila délka sustainu.

V těle je zabudována malá jednooktávová klávesnice z gumových mini padů, na které se moc hrát nedá, hodí spíše k přehrání zvuku nebo k programování vestavěného syntezátoru, ale v nouzi se použít dá. Pomocí dvou tlačítek lze klávesnici transponovat v rozsahu plných osmi oktáv.

Osmikrokový sekvencer je docela propracovaný a nekončí jen u zadání výšky tónu z mini klávesnice, ale taky umožňuje přidat akcent či zdvojení. Sekvenci lze taky zkrátit a na rytmus použít funkci swing, která přirazí sudé kroky k lichým. Samozřejmě pro hraní je lepší připojit klávesnici, což lze jak klasicky pomocí vstupu pro napěťové řízení CV a Gate, anebo přes MIDI, neboť Mother 32 má vestavěný převodník MIDI signálu na CV.

Sedm přepínačů umožňuje se zvukem vyhrát, volit lze mezi dvěma průhyby oscilátoru i dvěma průběhy nízkofrekvenčního oscilátoru, rozhodnout, co bude modulovat oscilátor a co filtr, u kterého si dalším přepínačem volíme, zda funguje jako dolní nebo horní propusť. Potenciometry pak určují sílu modulace filtru i oscilátoru.

To hlavní je však vpravo, 32 zdířek pro propojování výstupů a vstupů jednotlivých modulů. Vytáhnout se dá výstup napěťově řízeného zesilovače, filtru, oba průběhy oscilátoru, takže je lze smísit, oba průběhy nízkofrekvenčního oscilátoru i šum. Vstupy jsou do směšovače, pro vnější zvukový signál nahrazující šum, pro řízení frekvence ořezání na filtru i pro řízení velikosti rezonance. Další slouží pro frekvenční modulaci oscilátoru, pro nastavení frekvence LFO i pro velikost modulace…

Z popisu je jasné, že možnosti jsou opravu široké, jenže šedivá je však teorie a zelený strom života a dokud člověk nemá nástroj v ruce, nemůže říci, jak hraje. Schémata tříoscilátorového moogu nebo TB 303 jsou obecně známá, přesto však klony mají většinou k originálu pěkně daleko. Takže jsem otevřel krabici s Mother 32.

Hned je vidět, že výrobce nešetřil a dává najevo, že jde o výjimečný nástroj, zdroj je samozřejmostí stejně jako propojovací kablíky, i když by jich pravda mohlo být víc. Návod je vytištěný na recyklovaném papíru, který je ale dost silný a velikost písma nevyžaduje použití lupy. Žádná podstatná informace nechybí, nic však není zbytečně rozmazáváno. A v závěru jsou i schémata nastavení pro ty, kterým se nepodaří z nástroje hned vyloudit uspokojivý zvuk. Navíc je tam list s ovládacími prvky a plakát.

Samotný nástroj neoslní designem, ale to se modulárů a semimodulárů ani nečeká. Jednotlivé sekce jsou však logicky řazeny, přepínače se nacházejí tam, kde by je člověk čekal a knoby jsou dostatečně velké. Samozřejmě klávesnička umístěná rozumně dole je malinká, ale nepředpokládá se, že by se přes ni hrálo, na stojanu už čeká Minibrute, dvě oktávy by měly stačit a jeho klávesnice je celkem slušná. Navíc jsou tam výstupy na ovládání nástrojů pomocí napětí.

Jen patchbay se ukázala trochu malá, zaplnit více zdířek vedle sebe je docela problém a pak už není vidět, co je do které přivedeno. Teď se ukázalo, jak rozumné je přiložení schématu s ovládacími prvky.

Po chvíli otáčení potenciometry se mi podaří nastavit první použitelný zvuk, příjemně tučný, filtr je opravdu dobrý. Sound je přesně takový, jaký očekáváte od analogové syntezátoru, plný a jasný. Žádný ubručený uprskaný Minibrute nebo zahuhlaná Waldorf Rocket. Mother 32 patří do jiné ligy. Ono tu taky nic není ovládáno digitálně, ale čistě napěťově.

Chvíli si zvukem si s ním hraju a zkouším ho různě modulovat, až začne být skutečně zajímavý, bublání vždy po chvíli zmizí. Nakonec mi to nedá a vrhnu se na sekvencer, i když ho ještě nemám plně nastudovaný, a za chvíli mám první motiv, se kterým si dál hraji. Jasně, pokud si člověk zapojení a nastavení nenamaluje, už ho nezopakuje. Druhou možností si je motiv nahrát.

Ale první dvě hodiny utečou jako nic a je mi jasné, že tenhle nástroj opravdu stojí zato. Nabízí slušné možnosti, dobře se ovládá a má úplně jiný zvuk, než zmiňovaný minibrute či reissue MS-20. Halt Moog. V dalších dnech těch zvuků vytvořím ještě pár, přičemž všechny se hodně liší od těch, co dělám normálně, a pak začnu trochu experimentovat, kdy použiju sekvencer i k ovládání Korgu Arp, což jde lépe než s beatstepem. Oscilátory obou nástrojů nakonec různě kombinuju a vznikají skutečně zajímavé zvuky zvláště, když se využije kruhový modulátor na Korg Arpu.

Samozřejmě, že možnosti Mother 32 jsou omezené, chtělo by to víc oscilátorů, plnohodnotnou obálku, nebo raději dvě – jednu na zvuk a druhou na nízkofrekvenční oscilátor. Ale to už není problém. Základ už je k dispozici v ultimativní kvalitě, není ho vzhledem ke kvalitě měnit, jen ho je potřeba doplnit nebo rozšířit o další moduly, což není nijak těžké.

Mother 32 je sice stolní zařízení, ale nají se z něho odšroubovat bočnice a namontovat ho do case na eurorackové moduly. To jsem samozřejmě nezkoušel, ale má ho známý a ten řekl, že to není problém, zabojuje se jediný konektor a vše funguje bez problémů.

Mother 32 je výjimečný nástroj, který lze použít jednak jako jednoduchý stolní syntezátorový modul se sekvencerem – takto poslouží, když se k němu připojí klávesnice, a druhak jako plnohodnotný euromodul, kde dobře poslouží jako kvalitní základ nebo součást nějakého většího moduláru. Vzhledem ke kvalitě ho nebude potřeba měnit za lepší, což dělá cenu ještě příznivější.

Jasně, pár drobných nedostatků by se ještě našlo, jak mne upozornil jeho majitel, který ho má déle. Nastavení MIDI kanálu není intuitivní, ale taky to není věc, co by se dělala každý den. Interní sekvencer je nutné taky ručně vypínat nebo obcházet. Na druhou stranu nezaznamenal žádné problémy se stabilitou a s ní spojeným rozlaďováním.

Po dlouhé době nástroj, u něhož mi bylo opravdu líto, že ho vracím.

klady

bohaté modulační možnosti
vyvedení velkého množství signálů na propojovací panel
kvalita zvuku
možnost montáže do euroracku
vestavěný pokročilý sekvencer s pamětí
mini pady nahrazující klávesnici

zápory

jen jeden oscilátor
neúplná obálka ASD
příliš nahuštěná patchbay a příliš malé pady