Moravská agrometalová tragédie

Radim Pařízek v Citronu zůstal sám jako kůl v plotě, zkusil schéma pražského muzikálu roubovat na český hevík a přepočítal se. Fanoušci Master of Rock a Ostravy v plamenech totiž projekt Bohemian Metal Rhapsody poslali i s ním do horoucích pekel.

„To, aby to DVD radši rozdávali zdarma ke vstupenkám na Citrony. Tohle si snad nikdo normální nemůže koupit.“ (uživatel Lubomír Vlček)

S verzí Kde domov můj od Metalindy jsem v míru. Proč brát na ni ohledy a nezaranžovat ji jinak jen proto, že z ní (a ne Svatováclavského chorálu) je státní hymna? Navíc k přiznaně sentimentální odrhovačce, kterou obrozenci Škroup a Tyl dojímali maloměstské vlastence, jižanský rock vlastně sedí. A že ji zahráli Slováci bez špetky fantazie? Tatíček Masaryk byl taky Slovák, i když jenom po otci, a ani původní verze písně po hudební stránce není žádný skvost. Kromě toho toutéž municí se střílelo i za Dunajem z Gabčíkova. Zneklidňující je vlastně jen občas maniakální výraz zpěváka Andyho Hudáka.

„Velký špatný“ jsem viděl až při sledování debutového DVD Bohemian Metal Rhapsody moravského mediálního podnikatele a bubeníka z Citronu Radima Pařízka. Ten jednoho donutí přehodnotit postoj k životu. Nápad, aby se držel názvu a Queeny opravdu předělal, mi přišel najednou docela fajn. Taky jsem přestal chápat, co je tak strašného na hardrockových šlágrech Petra Šišky (Legendy se vrací, též bývalý moderátor Cen Anděl).

Bez tvůrčího těžiště klasických Citronů, s nímž se ve zlém rozešel kvůli autorským právům a které pak natruc založilo Limetal (true story), totiž shořel jak papírový čert. Přitom se projekt v kontextu českého rurálního metalu napohled tvářil příliš velký na to, aby padl; Lucka Bílá, Toužimský z Arakainu, Izzy, Tanja, Pepa Michálek (Forrest Jump), smyčcové kvarteto a Valkýry v nejnovějších róbách z Metalshopu a Nosferatu.

Jak ale vyšlo DVD z loňské Ostravy v plamenech, k už nasnímaným ohňům na pódiu přibyl flame na internetu – hlavně od těch, kteří show viděli živě a (na rozdíl od sponzorů) ohrnuli nos nad lehce poupravenou muzikálovou návnadou.

Ne snad že by tak vadila absence Lucky Bílé. Na plakátovém papíře i tak zbylo dost oborových celebrit. Pohříchu ale měli silnější vazbu na samotného Pařízka než Mastery, zejména jeho ex Tanja, a její doprovodná kapela, v níž basuje Radim Pařízek ml. . Senior sice vyvažoval a úspory na lineupu vrazil do masivní reklamní kampaně. Brzy však úplně popřel svoje vlastní slova: „No show, no money. Musíte mít produkt, který lidi zaujme a na který je potom dostanete. Pokud tedy máte to správné cítění a umíte vystihnout, co dotyčný člověk chce a potřebuje.“

Moravská Avantasia se zvrtla v křeč. Nikým neusměrňovaná skvadra „polobrit“ (termín Rudy z Ostravy) nepřekvapivě moc nespolupracovala. Třešničkou na dortu od pejska a kočičky i posledním hřebem do projektové rakve ale spíš než Kutheilův rap „seru na metal“ nebo schvalování domácího násilí, potažmo incestu („Nechci se na nic ptát / Proč bych měl, když jsi moje? / Když mám chuť drancovat / a bejt až po krk v tobě / Ne, žádný otázky / Já narodil se v tobě / to všechno, cos měla / je moje, a i tebe dám sobě“, obojí v tracku Nejsme vyhořelí) byl z hlediska marketingu ještě vážnější výpadek autocenzury:

„Pojď, přistup blíž, uvidíš / to se ti bude líbit / štěstí má tisíc tváří / nikdo ti nedá víc, než ti můžu slíbit / nikdo víc tě nerozzáří“ (Bohemian Metal Rhapsody, Vše ti můžu slíbit)

Přehánění je esence metalu, ale stejně bych si vsadil, že Pařízkovi zlomilo vaz právě bluffování a arogance vůči cílové skupině. Třicet let uleželý perestrojkový nevkus, patnáct let překonaný zvuk, sprosťárny nebo muzikál přestrojený za metalovou operu jsou to nejmenší. Bohemian Metal Rhapsody je především nafouknuté nic, což rychle rozpoznali i rockoví fotři, kteří se spíš nechají opít slivovicí než notně zvětralou citronádou. V jádru je to vlastně docela dobrá zpráva.