Mrazivé emoce strojů

Poslední dobou se čím dál častěji někde dočtu o experimentech s roboty uzpůsobenými k hraní na hudební nástroje. Tradičně se pod jakýmkoliv videem nebo článkem s takovouto tématikou strhne masivní vlna výkřiků o nenahraditelnosti lidského citu a následná ještě větší vlna hádek. Přece jen, jsme na internetu a hádky patři naprosto ke všemu. Místo řešení už milionkrát řešeného (lidské ucho vyžaduje jemné nepřesnosti, aby mu to, co slyší, bylo milé), bych se rád na celé téma podíval úplně jinou optikou. Podívejme se na fakt, že je daná skladba hrána strojem místo člověka jako na součást sdělení.

Obrovská část hudebníků zapomíná na prostý fakt, že hudba je forma umění. To neznamená jen takové to elitářská "musí se to umět" nebo "nedokáže to každý", ale v prvé řadě to značí, že se jedná o médium k přenosu myšlenek a pocitů. Hudba není jen o tom, aby něco znělo dobře, ale také o tom, aby to v posluchači (adresátu sdělení) vyvolalo pocit, který v něm hudebník vyvolat chtěl. Soudím, že právě tato schopnost vyvolat v někom jiném pocit, který si zamanu, je hlavní znak umění obecně.

Když si vezmu takovou tu směsku hořkých pocitů o vykořeněném člověku stojícím na okraji nové éry, kde už pro něj není místo (pardon za tu formulaci - kdybych uměl lépe vyjadřovat pocity slovy, nebýval bych se musel učit hrát na tu kytaru), a chtěl to sdělit hudbou, co by to mohlo podtrhnout víc než vědomí, že tu hudbu hrají stroje? Právě tento kontext tomu dodává takovou sílu, až z toho mrazí. Nejen hřejivost a lidskost je pocit, který může chtít umělec přenést, ale i chlad a nelidskost. Není pak sestrojení robotů ke hře na hudební nástroje ten nejvýstižnější způsob přenosu? Samozřejmě, i lidem to jde výborně, zkusme příkladmo sáhnout po desce Far From Refuge od God Is An Astronaut.

Vlastně se tím už skoro dostáváme na kraj koncepčního umění. Pisoár na pánských záchodech patrně v nikom nic nevyvolá. Ten stejný pisoár na zdi galerie může v návštěvnících vernisáže vyvolat naopak pocitů nespočet. Robot lakující karoserie od auta je dle mého tím pisoárem na záchodech, kdežto robot hrající nějakou skladbu může být mušlí galerijní.

Jen malé prohlášení nakonec: Nikdy jsem nestudoval uměnovědná studia, ani se nepídil po učebnicových definicích v tomto oboru. Pokud jsem vám špatně použil nějaké termíny, nebo popřel nějaké teze, dopředu se omlouvám, a prosím o neukamenování. Článek nechápejte jako pokus o nalezení nějaké finální a jediné pravdy, ale spíš jako námět k prvotnímu zamyšlení.

Tagy: