Mučírna v nahrávacím studiu #1: Příprava před nahráváním

Nacvičeno, dobré nástroje, jasné aranže

Je dobré si už na začátku uvědomit, že na kvalitě nahrávky, kterou si odnesete z nahrávacího studia, se ještě větší mírou než schopnosti a možnosti onoho zařízení podepíšou následující faktory: Jak hrajete, na co hrajete a jak to máte zpracované.

Řešení u prvního bodu je jasné: cvičit, cvičit a cvičit. Může se hodit i umět skladbu zahrát sólově, bez ostatních, čili znát formu i bez vnějších záchytných bodů. Je užitečné taktéž trénovat delší dobu s metronomem.

Stran druhého bodu jsou nasnadě dvě cesty. Mít kvalitní a seřízený nástroj; není-li to ve vašich momentálních možnostech, ideálně si takový nástroj půjčit. Může se stát, že časem si takový instrument i pořídíte, ale tato nahrávka už tu s vámi bude navždy a mohlo by vás mrzet, jak na ní zníte, či dokonce (ne)ladíte.

Třetí, často podceňovaný bod se týká produkce. Je skvělé mít při nahrávání po ruce producenta nebo zkušeného zvukaře, který vás bude stran aranžmá reflektovat, ale v mnoha ohledech je už na místě pozdě. Tomuto tématu se budeme věnovat ještě podrobněji ve speciálním díle. Rád bych ale už tady vyzdvihl, že při nešikovné nástrojové kompozici je velmi těžké docílit dobrého zvuku. A to nejen ve studiu, ale i na koncertě. Slyšíte se špatně ve zkušebně? Zníte jako zvuková koule? Problém může ležet i někde v této oblasti.

Jsou dvě cesty, jak přistupovat k materiálu. Jednou je snažit se co nejvěrněji přenést na nahrávku zvuk a ducha umělce tak, jak vyzní na pódiu. Druhou je pak vytvoření nového svébytného obrazu, vytáhnout to nejlepší z toho, co je k dispozici a ještě to posunout dál do nového tvaru. Oba přístupy se často kombinují a nedá se říct, že by jeden z nich byl v praxi snazší.

Existuje ještě jeden velmi důležitý faktor, který se na celém procesu významně podepisuje, a tím je čas. Ve velkých zahraničních produkcích je běžné trávit na desce klidně rok a k mixu i masteringu se opětovně s odstupem vracet.

Referenční nahrávky

To, o čem bude řeč, jsou již nahrané skladby od jiných autorů, které s vámi vkusově i žánrově ladí. Máte-li něco takového oblíbeného, co by mohlo zvukaři nebo producentovi nastínit vaši představu, pošlete jim to. Slova jsou slova a můžete si na začátku sice notovat, ale následně třeba zjistíte, že jeden mluvil o voze a druhý o koze a bude pozdě. Zkušenému profesionálovi mohou takové nahrávky posloužit, aby si vytvořil přesnější obraz vašeho cítění a kam vás bude směřovat. Je to také dobrá příležitost k diskuzi nad materiálem a mohou z ní plynout různá poučení.

Demosnímek

Obzvlášť tehdy, chystáte-li se nahrávat každý zvlášť, po sekcích, nebo jen s metronomem, hodí se něco takového mít připraveno. Stačí určitá skica písně, která poslouží při záznamu jako vodící linka pro jednotlivé muzikanty. Často se dělá až ve studiu, ale jestli máte možnost si jí připravit sami, ušetříte čas i peníze.

Co by měla splňovat? Někdy postačí i jeden nástroj a zpěv, což splní ten účel, že se hudebníci v průběhu záznamu neztratí. Je ale důležité, aby to bylo přesné. Nepřesnosti by mohly odvést pozornost interpreta a splést ho. Klidně si to zjednodušte, místo např. budoucího složitého rytmu na kytaru pro tento účel poslouží i jednoduchá kila akordů na první dobu, která jsou přesně.

Měli byste znát BPM skladby a vodící linka by měla být zarovnaná přesně na začátek první doby clicku, aby si jí zvukař snadno nasadil do projektu. Nebo ještě lépe, s nahraným předklepem. Váš metronom jinak ale neexportujte, ten vám tam přidá studiový technik a bude tak mít pod kontrolou jeho hlasitost při poslechu.

Můžete ale udělat i komplexnější předprodukční nahrávku, čili úplné demo s načrtnutou veškerou aranží. Touto formou zas snadno můžete seznámit zvukaře nebo producenta o vašem záměru a bude čas všechno v klidu prodiskutovat a hledat vhodné cesty.

Nahrávat s metronomem, nebo bez?

Tomuto tématu, které je obsáhlejší, se budeme věnovat v příštím dílu zaměřeném na nahrávání bubnů.

Nahrávat po stopách, nebo dohromady?

Je dobré se už dopředu rozhodnout, zda budete chtít natáčet všichni najednou, či separé po jednotlivých partech, nebo kombinace, např. nahrávat po sekcích. Obě tyto varianty mají svá pro a proti.

Nahrávání ve studiu živě

Výhodou nahrávání všech či několika hudebníků naráz bude jistě to, že jste na tuto podobu hraní zvyklí. Můžete na sebe lépe reagovat a docílit přirozenější dynamiky skladby. Bude také snazší dosáhnout toho, aby vaše skladby měly atmosféru a energii a zněly tak, jak to znáte ze svých koncertů. Lépe se propojíte mezi sebou, některé nepřesnosti se mohou lépe maskovat a výsledný dojem se tak „dožene“ právě onou syrovostí a neučesaností nahrávky.

Nevýhodou jsou naopak možné přeslechy, které vznikají tím, že do mikrofonů snímající váš nástroj mohou prolézat i zvuky, které produkuje váš kolega (samozřejmě ne všechno se musí snímat mikrofonní cestou a ne všechny zdroje zvuku musí být v jedné místnosti). Tento problém je tak spojený s menšími možnostmi dodatečného zpracování zvuku a oprav. Tím pádem je téměř nemožné dosáhnout stejně čistého, brilantního a kvalitního zvuku jako při postupném záznamu. Možnost střihu a klonování partů je také značně omezena. Můžete se také dostat do situace, kdy skladbu budete přehrávat znovu a znovu, neboť pokaždé udělá chybu někdo jiný a bude nutné pokusy stále opakovat. Není proto praktické, v tomto případě obzvlášť, podceňovat přípravu. 

Je to vhodná cesta pro perfektně sehranou kapelu s dotaženou a usazenou aranží. Na druhou stranu, jestli máte jako celek nepřekonatelný problém s rytmickou přesností, bude vaše nahrávka v tomto případě znít kompaktněji při společném hraní, než se postupně snažit natrefovat do nepřesných předchůdců.

Velmi také záleží na žánru, kterým se zabýváte. Kupříkladu jazzová hudba takový živý postup nahrávání přímo vyžaduje, je velmi dynamická, plná improvizace a postavená na vzájemné symbióze. Naopak v popu se často volí druhý postup, pro jeho níže uvedené výhody a dnešní velké nároky na preciznost. Často se sahá po kompromisním řešení, kdy se např. základ kapely nahraje jako celek a poté se po stopách dotáčí zpěvy a sólové party.

Nahrávání ve studiu po nástrojích

Výhodami nahrávání ve studiu po jednotlivých partech jsou především nepřeberné možnosti dodatečných úprav. Lze poměrně snadno střihat, opravovat, klonovat, zdvojovat (zejména točíme-li s metronomem), dolaďovat a tak dále. Výsledek bude proto čistší a přesnější.

Každý z vás bude mít čas nahrát v klidu jen svůj nástroj a zároveň i prostor pro eventuální změny v aranži a  na další dotáčky. Lépe se vám bude hlídat konkrétní ladění v jednotlivých úsecích. Nebudete se také tolik bát improvizovat, pouštět se na neprozkoumanou půdu a náhodně se můžou objevit zajímavá místa. Může to být velké dobrodružství.

Díky zmiňovaným možnostem můžete dosáhnout profesionálně precizního výsledku, který byste jinak naživo předvedli jen s velkými obtížemi, nebo vůbec. Zajímavým kladem je i to, že jestli nejste časově omezeni, není v tomto případě nutná neustálá přítomnost všech hudebníků u natáčení.

Tento způsob natáčení je nutností, nemáte-li ještě materiál plně nazkoušený, nebo kompletní – např. nahrávka, na které hraje plno hostujících hudebníků a nejedná se o ustálenou vystupující formaci. Pro mnohé může být ale nepříjemný nezvyk hrát odděleně. Někdy tak bývá těžší zachovat ve vaší hudbě to, co vás výrazově činí autentickým. Hrajete-li spolu, probíhá mezi vámi alchymie. Výsledek odděleného hraní může působit někdy trochu sterilně a hledají se pak jiné cesty jak ducha vašich skladeb akcentovat postprodukčně, a to zejména při mixu.

Kolik času si vyhradit na nahrávací studio?

Zažil jsem kapely, které natočily úžasné album za den, ale také komplikovanější projekty, kde se hudebníci k dílu vraceli postupně třeba půl roku. Je to samozřejmě velmi individuální a záleží na tom, jak dobře umíte hrát a jak moc to máte hotové a zažité. Roli hraje i propracovanost kompozice a zda se chystáte na nějaké dotáčky, nebo hostující hráče. Počítejte ale s tím, že krom hledání optimálního zvuku a nahrávání samotného spolkne několik hodin na skladbu i mix, mastering a eventuálně opravy, má-li to opravdu za něco stát.

Čím důslednější bude vaše příprava před natáčením a váš výkon, tím méně času postprodukce bude. Pokud jste časově/finančně limitováni, je nejlepší určit si, které skladby chcete mít primárně zaznamenané a které jsou nejvíc reprezentativní. Mix a master je možné provést dodatečně s odstupem, je to dokonce i lepší. A je běžné dělat ho i na dálku – zasíláním náslechů interpretům k vyjádření.
 
Obecně platí, že je lépe toho udělat méně, ale kvalitně. V praxi vám na každém hudebním počinu často s odstupem něco vadí a říkáte si, že byste to dnes udělali jinak (fanoušci by vám za to ovšem nepoděkovali). Je proto dobré pracovat v klidu, bez stresu a počítat s tím, že každý detail, nad kterým teď mávnete rukou, může za půl roku způsobit to, že svoji nahrávku budete nenávidět.

Zpravidla doporučuji vyhradit si s rezervou jeden den na skladbu, bude-li vás hodně a budete nahrávat postupně. V jednodušších případech zvládnete za ten den i tři nebo čtyři. Budete-li nahrávat najednou, bude déle trvat technická stavba a zvuková zkouška (klidně půl dne) a dál už to bude záviset jen na vás, jak rychle a dobře to budete sypat.

Jaké nahrávací studio zvolit?

Jedním z faktorů vašeho výběru by měla být velikost studia. Jestli máte větší soubor, např. jazzový bigband a chcete nahrávat souběžně, budete potřebovat větší sál. Jste-li naopak písničkář, nebo méně početná kapela, může vám spíš vyhovovat menší studio s intimnější atmosférou. Pro někoho může být i nepříjemný dozor za sklem režie a jednotlivá studia se v této koncepci dost liší.

Hrát svojí roli bude i lokalita. Chcete-li dojíždět, mohou být neustálé dlouhé přejezdy vyčerpávající, pokud se ovšem plánujete ubytovat, má to svoje výhody. Odtrženi od každodenních povinností budete víc soustředění na svoje dílo, lépe se stmelíte a ponoříte do procesu. Zjistěte si také dopředu možnost parkování a stravování, každá budoucí komplikace vám bude zbytečně brát energii.

Podstatné je také prostředí. Nahrávací studia bez oken, nebo kobky obložené molitanovými jehlánky (které navíc vykazují tzv. mrtvou, čili nevhodnou akustiku) nemusí být každému při delším pobytu moc příjemná. Tam, kde budete trávit více času, byste se měli cítit jako doma.

Ověřte si specializaci a také vkus zvukaře. Mělo by to korespondovat s tím, co děláte. Pracovník nahrávacího studia může být sice skvělý profesionál, ale když s ním nebude váš žánr rezonovat, nebude přístup ani výsledky tak kreativní a přiléhavé, jako s někým, kdo má pro vaší produkci vyvinutý cit.

Nejste-li si zcela jistí sami sebou, zjistěte si, zda je zvukař nebo producent schopný hlídat vaše výkony a správně vás vést. Míra péče v tomto směru se v branži dost liší, stejně jako ochota editací a oprav.

Ve vašem výběru budou samozřejmě hrát dominantní roli cena a reference. Zde jste odkázáni na vlastní průzkum, eventuálně doporučení. Poohlédněte se po nahrávacích studiích v cenové relaci a lokalitě, která pro vás bude schůdná a posléze si poslechněte jejich výstupy a nechte je na vás působit. Kvalita a výše cenové sazby jsou často spojené nádoby, ale není tomu tak vždy. Cenová politika nahrávacích studií má mnoho faktorů a na odvedené práci se kromě zkušeností, akustiky prostor a vybavení projeví zejména péče, ochota, čas a cit.

Jak bylo zmíněno v úvodu tohoto článku, největší roli ve zvuku stále hraje kapela samotná. Rozhodujte se tedy u referenčních poslechů spíš podle zpracování ne těch špičkových, ale těch méně zkušených kapel. Je známá věc, že udělat skvělý zvuk „špatné“ kapele je ta úplně nejtěžší disciplína. A nejvíc se to na tom pozná.

Nebát se a nespěchat

V nahrávacím studiu je největším nepřítelem dobrého výsledku spěch, neboť budete-li propadat stresu, budete mít tendenci dělat kompromisy, které vás budou později mrzet. To je stotisíckrát ověřená zkušenost. Jak již bylo řečeno, za největšími deskami populárních kapel jsou i měsíce strávené v nahrávacím studiu. Na druhou stranu poslech běžného posluchače tak kritický nebývá, ten se většinou řídí svými pocity a vnímá hudby jako celek. Přes to všechno a možná právě proto by mělo být nahrávání ve studiu především radostné, svobodné a pohodové.

Berte to jako určitý psychosociální či psychospirituální tvůrčí rituál, nikoliv jako artistický výkon k naplnění nějakých očekávání. Je sice důležité být dobře připravený, ale to, že něco nepůjde hned je normální i u zkušených profesionálů a není tedy k věci brát to příliš úzkostlivě a nějak se předem mučit. Vždycky se dá najít nějaké řešení a také se vždy najde.

Pokud svou tvorbu děláte srdcem a naplno, vnímavější posluchači to vycítí a nakonec ocení. Nejúspěšnější interpreti světa nebyli často ti nejdokonalejší, ale ti nejvíce oddaní své věci.

Proces nahrávání je především tvůrčí hra. Před očima vám poroste vaše dítě a to, jak budete naladěni se stejně jako u rodičů skutečných dětí projeví na tom, jaký váš potomek bude.

Klidně si vezměte s sebou iniciační předměty, kterými se rádi obklopujete, vyžádejte si světlo, které je vám nejpříjemnější, poslechněte si před tím hudbu, která vás dobře naladí, běžte se projít, proběhnout, máte-li chuť. Všechno, co vám pomůže, je dobré.

Bylo by dobré také jasně vnímat, co chcete svým dílem říct, jak má vaše hudba znít a za tím si stát. Nenechte se proto oslnit nekonečnými možnostmi nahrávacího studia, především efekty a dotáčkami natolik, aby se vám stalo, že to přeženete a ve vaší hudbě nakonec ani nepoznáte sami sebe. Účelné méně je většinou více než bezúčelná kvantita.

Skladbě Selfie jsme se věnovali při tvorbě prvního dílu našeho seriálu. Takhle dopadla...