Mučírna v nahrávacím studiu #3: kytary a baskytary

Ladění

Kdybych měl označit, co je nejnáročnější procedura v nahrávacím studiu s ohledem na ladění, bude to právě náběr strunných drnkacích nástrojů. Abych byl přesnější, tak těch polyfonních. Jednotlivé tóny sólové hry (což je třeba většina baskytarových partů) lze snadněji kontrolovat technikou hry a hlavně poměrně snadno postprodukčně doladit. Souzvuk více tónů souběžně (čili akordickou hru) už budete při hře dotahovat v ladění mnohem obtížněji. Jsou sice už profesionální zvukařské programy zaměřené i na tento problém, ale stále to má své značné limity.

Proč je to takový problém? Důvodů je několik:

1. stav nástroje. U nástrojů s pražci je velmi důležité, abyste do studia měli skutečně perfektně seřízený nástroj. Špatné ladění v oktávách, žalostný stav pražců, zkroucený krk a staré struny se neblaze podepíšou na ladění v polohách. Nemáte-li s tím hlubší zkušenosti, svěřte nástroj odborníkovi. Poměrně často se stává, že muzikanti přijdou natěšení do studia se svým novým vymazleným nástrojem, ale ve finále nahrávají na nějaký erární, protože ten jejich zkrátka neladí.
2. způsob ladění. Občas stačí přejet prázdné struny ladičkou a bude vše v pořádku. Ve vyšších polohách mohou ale nastat problémy. Většinou přináší lepší výsledky ladit přímo do hmatů v polohách, kde se budete nejčastěji pohybovat. Zlí jazykové například tvrdí, že se kytara v podstatě nedá dokonale naladit, a proto je to mnohdy o funkčních kompromisech. Producent Vít Maršálek k tomu dodává: „Nemá smysl zabíhat do problematiky temperovaného vs. přirozeného ladění, protože je nám to v praxi u strunných nástrojů ve studiu k ničemu. Stačí, když si problém zaokrouhlíme: u strunných pražcových nástrojů se nám občas jeden tón v souzvuku (konkrétně především tercie a sexty) nebude ladit. Je proto důležité ladit hlavou a ne rukou, tedy ideálně po doladění pomocí ladičky si pomalu rozložit několik hmatů v tónině nahrávky a drobně se doladit do kompromisu. Skvělý příklad je akord E dur: jakékoli vyšší gis než bas bude nadladěno, je tedy třeba ho podladit a vnímat jeho vztah s tónikou.“
3. technika hry. Někteří hráči jsou zvyklí hrát silou a při držení hmatů mírně tahají bříšky prstů struny do stran, čímž nevědomky zvedají výšku tónu.

Hlídat ladění vám do určité míry mohou pomoci i zvukaři v nahrávacím studiu, ale ne každý z nich je zkušený muzikant a je toho schopen. Chcete-li mít jistotu, najměte si producenta, i toto je mimo jiné jeho úkolem.

Byly ale doby, kdy se na to tolik nehledělo. Navíc technické možnosti nahrávání dříve tolik neumožňovaly opravy a střihy. Všechno stálo plnou vahou na výkonech umělců (nebo najatých záskoků z řad studiových hráčů). Plno slavných nahrávek ještě v 90. letech disponuje značně rozladěnými kytarovými party. V dnešní době jsou ale kritéria na kvalitu formy zejména v mainstreamové produkci mnohem přísnější. I ty obsahově naprosto tristní nahrávky mají dnes perfektní obleček.

Mnohdy ale děláte, co můžete a výsledek stále není zcela uspokojivý. Co s tím, pokud vyčerpáte i možnost nahrávat a střihat po kouscích s úpravami ladění podle konkrétních míst? Do jisté míry se dá i ne zcela ladící strunný part maskovat, a to například saturací (u zkreslených kytar lidský mozek odpustí mnohem víc než u čistých) nebo použitím efektů jako je chorus, reverb a některé typy delaye.

Záznam

Akustické drnkací nástroje, jako jsou kytary, ukulele, banja, mandoliny, kontrabasy a další, se většinou zaznamenávají pomocí mikrofonů. Existují sice interní snímací systémy (například  zabudované piezzo snímače), ale ty jsou určeny spíš pro živou produkci. Pro přirozený, barevný zvuk akustického nástroje nejsou úplně optimální.

Elektrické kytary se snímají buď tradičně tak, že se pomocí mikrofonů snímají reproduktory nástrojové aparatury, nebo alternativními způsoby s použitím virtuálních aparatur při připojení přímo do předzesilovače a převodníku.

Basové kytary se zaznamenávají podobně jako elektrické kytary, ale stále častěji druhým zmíněným způsobem: přímo do vstupu záznamového zařízení s následnou virtuální postprodukcí.

Akustické nástroje

Základem je kvalitní, seřízený nástroj a nové struny.

• Při nahrávání akustických nástrojů je potřeba si dávat pozor na různé cizopasné ruchy. Zejména je-li užito citlivějších kondenzátorových mikrofonů, může to být problém. Může jít třeba o podupávání, funění, vrzání židle, ťukání trsátkem či nehty, knoflíkem rukávu košile nebo taky náramkem o ozvučnou desku. Příliš hlasitý posun prstů po vinutých strunách nebo přeslech ze sluchátek může také škodit. Když položíte akord nebo tón, který má přeznívat do ticha, je také potřeba ho nechat doznít až do úplného vyhasnutí a zachovat přitom absolutní ticho. Nehýbat se, nefunět a tak dále.
• Čím blíž budou mikrofony umístěny k nástroji, tím bude zvuk detailnější, plnější a konkrétnější, také ale náchylnější na některé zmiňované ruchy. V některých případech může být takto také příliš ostrý a nepříjemný (například u houslí).
• Budete-li snímat z větší vzdálenosti, bude zvuk přirozenější – takový, jak jste ho většinou zvyklí vnímat, pokud jste poblíž hráče. O to větší součástí zvuku ale budou i odrazy a rezonance místnosti a o to lepší akustické podmínky budete potřebovat.
• Zkušený studiový zvukař většinou dopředu ví, jakou funkci bude nástroj mít v rámci celkového mixu a podle toho volí způsob náběru, typ a umístění mikrofonů.
• Vyzkoušejte si různé techniky hry a jejich vliv na kýžený zvuk. Volba trsátko vs prsty, typ trsátka, hraní blíž u struníku vs u krku, nebo sílu úderu.
• Jestliže točíte po nástrojích, nebuďte líní nahrát několik rezervních variant, můžou se později hodit. Můžete dodatečně odhalit poškození nějakého místa ruchem/lupancem nebo se možná rozhodnete pro zdvojení partu kvůli stereo šíři.

Elektrické kytary

Na zvuk elektrické kytary má vliv celý dlouhý řetězec: Hráč, nástroj, kabeláž, efekty, zesilovač, reprobedna (dost podhodnocované), mikrofony a jejich umístění, případně akustika. Je tedy jasné, že žádný z těchto střípků celkové mozaiky není dobré podcenit.

• Nejste-li si jistí kvalitou části vaší výbavy, nebojte se kontaktovat dopředu studio a zjistit, co mají k dispozici. Vaše nahrávka tu s vámi bude už napořád, zatímco nástroj nebo aparaturu si za pár let třeba pořídíte lepší a bude vás mrzet, že jste při nahrávání činili tolik kompromisů. Nebojte se si cokoliv z toho vypůjčit, byť za poplatek. Investované peníze se vám vrátí například i tím, že o to snažší a tedy levnější bude následný mix.
• Snažte se při nahrávání vyjmout ze signálové cesty všechno, co v konkrétní skladbě nepoužijete. Čili pokud máte nadupaný pedalboard, ale v dané písni používáte jen dvě krabičky, všechno ostatní vypojte. I když jsou efekty true bypass, stále ušetříte signálu cestu přes konektory a kabelové propojky.
• Saturační a modulační efekty má smysl v řetězci ponechat, obzvlášť pokud jsou charakteristické pro váš zvuk a byla by škoda je synteticky reprodukovat. Prostorové a dynamické efekty je ale mnohdy lepší použít až postprodukčně (samozřejmě máte-li něco speciálního, co navíc ovlivňuje feeling vaší hry, je to věc jiná). Je to z toho důvodu, že zvukaři mají na výběr celou paletu těchto efektů, a to mnohdy v lepší kvalitě a s možností jejich různého chování v stereo-obraze. Je tu i předpoklad, že zvukaři budou tyto efekty umět lépe nastavit (zejména kompresory). Mají i možnost kreslit parametry efektů v čase a přizpůsobovat ho tak místním potřebám. Další věc je, že prostorové a dynamické rozvrstvení partů v nahrávce se často rozhoduje až v rámci mixu s ohledem na vzájemné vztahy jeho složek a použití těchto efektů z vašeho řetězce je pak už nevratné.
• Častou nevědomou chybou je příliš gainu u zkreslených zvuků kytar ve studiu, což je navíc nevratné (dokreslit dodatečně naopak lze). Je potřeba si uvědomit, že čím větší máte zkreslení, tím méně je zvuk ostrý, nemá hranu (transienty) a zahlcuje se sám do sebe. Je ve výsledku tupější a „zamatlanější“. O to hůř se pak bude chovat pod kompresorem/limiterem. Mírné zkreslení často dosáhne mnohem drsnějšího a bohatšího vyznění.
• Vyzkoušejte různé varianty reprobeden, zesilovačů, efektů, nástrojů, máte-li možnost. Nespokojte se s ničím, dokud nebudete mít pocit, že jste nalezli vytoužený zvuk. Není to promarněný čas, je to velmi důležité. Konzultujte tuto volbu i se zvukařem/producentem. On je z podstaty své profese zaměřený i na celkové spektrální vyznění nahrávky a ví, kdy je například vhodnější použít singly nebo humbuckery, protože každá tato barva bude plnit jinou funkci v rámci celku a může mít buď podpůrnou, doplňující hodnotu, nebo si naopak může s něčím konkurovat, což nemusí být žádoucí.
• Výše uvedené se týká i nastavení vašeho aparátu. Muzikanti jsou často zaměření na detail a na svůj part (sami sebe slyší na koncertech i ve zkušebně víc než ostatní hráče) a méně už na celek. Navíc zvuk přenesený mikrofony se chová trochu jinak. Typicky kytaristi třeba nastavují vřelejší a kulatější zvuk, než jaký bude potřeba pro celkové spektrální vyznění nahrávky a prosazení jejich partu. Bojí se ostřejších středů a presencí. Divili byste se, jak velké zásahy na ekvalizérech jsou pak nuceni dělat zvukaři, aby dosáhli funkčního vyznění kapely, a to nejen v nahrávacích studiích, ale i na koncertech.
• Rozhodněte se, zda je pro vás příjemnější nahrávat v režii, nebo v nahrávací místnosti přímo u aparatury a nebojte se vyžádat si poslech tak, abyste se cítili komfortně a měli celou svojí hru pod kontrolou.
• Může se hodit nahrát rozbočením přes DI box i nezpracovaný čistý zvuk, pro případ, že byste se ocitli při mixu ve slepé uličce a potřebovali úplně jiný design.
• Jestli máte silnější lampový aparát, nebojte se ho dát víc nahlas tak, aby se rozehrál. Obvyklá omezení, která znáte z koncertů, jsou ve studiu bezpředmětná.
• Stále více je v módě použití virtuálních aparatur, IR impulsů. Zvukově samo o sobě je to zajímavá cesta a mnohdy uchem nerozpoznatelná od originálů. Samozřejmě dynamický pocit ze hry je v tomto případě úplně jinde, (podobně jako lampy vs. tranzistory), ale i to nemusí být pro někoho překážkou. Mám také zkušenost, že v hustších mixech se tyto náběry chovají oproti tradiční záznamové cestě hůř, a to i při živé produkci. Je to ale moje subjektivní zkušenost a nemusí s každým rezonovat.

Baskytary

Úskalí záznamu baskytary se v mnohém překrývají s tím, co jsme si řekli u elektrických kytar. Ještě víc bych zde kladl důraz na pořízení čistého, neefektovaného náběru a využití efektů až postprodukčně. Základem je nabrat pevný, konkrétní, spíš ostrý, brilantní a vyvážený tón. Kdykoliv můžete part následně změkčit, zakulatit, ale naopak to jde obtížně.

• Je často poměrně těžké definovat basu v mixu tak, aby byla čitelná, hutná a příjemná. Její spektrum sahá od hlubokých basů až po středy, kde zápasí o místo s ostatními nástroji. A právě tato část spektra jí dává srozumitelnost.
• V praxi se někdy použije v mixu přímý signál rovnou z baskytary, někdy smíchaný v nějakém poměru s náběrem přes basovou aparaturu, nebo virtuální simulaci, někdy pouze náběr přes aparát, nebo se dodatečně přes aparát signál reampuje. Možností je víc a každá situace má svá specifika.
• U baskytary je velmi důležitá dynamika hry a práce s tlumením a dozníváním tónů. Ne všichni amatérští hráči to dobře zvládají a může to být velký problém. Neukázněně rezonující a dlouze přeznívající basa s neukočírovatelnou dynamikou se v celkové aranži chová jako neidentifikovatelný hukot a nahrávce mnohem víc škodí než prospívá.
• Je proto důležité si party nevymýšlet na hranici svých technických možností, ale hluboko pod ní.
• U baskytary obzvlášť platí, že méně je více. Není třeba hrát rychle ani vyhrávat všechny doby, ale chytře, funkčně a precizně. Pak pomůžete celé písni k úplně jinému vyznění.
• Zajímavé je také uvažovat o base jako o nástroji určujícím celkovou dynamiku. Když půjdete do hlubších tónů, rozšiřujete celkové spektrum celé písně a ta má tak v takových místech zespoda tlakový polštář a působí mohutně. Naopak půjdete-li do vyšších poloh, vyznění skladby se zúží, ztenčí. Je častou chybou, že hráči například do refrénů, kde má skladba jít gradací nahoru, přejdou do vyššího rejstříku a pasáž tak naopak na síle ztratí. Ve studiu se pak dodatečně přitáčí suby například pomocí syntezátorů, aby se dynamický efekt dostavil správně. Myslete na takové věci už při aranžování.