Mučírna v nahrávacím studiu #5: Zpěv

Zpěv je zpravidla v prvním plánu pozornosti posluchače a pokud je zpracován dobře, může skladbu pozvednout. V opačném případě ji naopak degraduje.
Na co je dobré si při nahrávání dávat pozor a co vás může zaskočit?

Projev

Projev, nebo-li výraz je něco, co dostává při nahrávání nejčastěji na frak.
Důvodů je několik: nervozita, nezvyklý poslech, přílišná soustředěnost na intonaci nebo rytmus (díky které se neuvolníte a zníte nepřirozeně), únava nebo nedotažené frázování textu na melodii (mnohdy je zkrátka potřeba text pozměnit). Přitom pro posluchače je výraz důležitější než to, jestli zpíváte pod tónem a frázujete na doby. Aby vaše píseň chytla za srdce, musíte být uvěřitelní. Co s tím?

1. Vnímejte text, který zpíváte. Pomůže-li to, zavřete oči a vizualizujte si jeho obsah jako film.
2. Věnujte při nahrávání pozornost svému poslechu ve sluchátkách a nechte si ho namíchat podle svých potřeb. Měli byste sami sebe dostatečně slyšet, aby váš hlas nebyl zalezlý do podkladu, ale ne zase moc nad ním, pak se zpěváci zpravidla „bojí“ sami sebe a neopřou se do toho.
3. Máte-li problém stát jako přikovaní a potřebujete se při zpívání hýbat, abyste měli prožitek, zkuste navrhnout zvukaři, zda by nešlo zpívat na dynamický mikrofon v ruce. (Většinou před vás ve studiu totiž postaví citlivější – kondenzátorový).
4. Je-li pro vás opravdu velký problém zvyknout si na sluchátka, navrhněte, zda nemůžete dostat místo toho klasický odposlech. Pro zvuk to není ideální, ale pokud by měl trpět váš výraz, stojí to za to. A nebudete první, tento postup je běžný i v těch nejvyšších patrech světového šoubyznysu.
5. Naplánujte si zpívání na vhodnou dobu. Není dobré být zrovna na tohle v časovém presu, protože víte, že za dvě hodiny musí kapela odjet domů. Není dobré ani zpívat unavení po celém dni, nebo naopak brzo ráno, když ještě nejste ani rozmluvení a hlasivky ještě pořádně nenaskočily.
6. Vyžádejte si ve studiu místo (a výhled), kde je vám nejpříjemněji, s osvětlením, které vám vyhovuje. Jestli je vám nepříjemná přítomnost většího množství lidí než je potřeba, klidně to dejte slušně najevo.
7. Mějte poblíž vodu a pijte.
8. Jste-li hodně rozhození, zkuste i něco ostřejšího, ale opatrně.
9. Nenechte se rozhodit hned ze začátku připomínkami ke konkrétním místům nebo aspektům vašeho zpěvu. Nazpívejte několik verzí v kuse po svém, tak jak jste zvyklí. Teprve později, až se uvolníte a budete mít nahraný nějaký vám přirozený materiál, se pusťte do dopilovávání detailů. Jinak hned zkraje ztratíte energii a ponor-cítění.
10. A konečně: uvědomte si, že o nic nejde. V dnešní době je možné opravovat, dolaďovat, střihat a opakovat náběry donekonečna. Vaše chyby nejsou nevratné jako na koncertech. Máte spoustu možností, jak se dobrat ke skvělému výsledku, a váš producent/zvukař vám s tím jistě rád pomůže. Prošly jim pod rukama nejspíš už stovky hlasů a mnoho z nich na tom bylo jistě ještě hůř, než se právě teď cítíte.

Intonace a rytmus

Jsou to asi nejobávanější aspekty. Je to pochopitelné, ale paradoxně zrovna ty se dnes dají postprodukčně poměrně dobře opravovat. Na rozdíl od výše zmiňovaného výrazu, ten se dohnat nedá.

1. Na intonaci a držení rytmu může mít opět vliv i váš poslech, čili platí uvedené výše. Některým zpěvákům také pomáhá sundat si jedno sluchátko (ale pozor na přeslechy do mikrofonu – buď si sluchátko nechte i vypnout, nebo ho dobře přitiskněte na hlavu).
2. Je důležité už mít v podkladu nahraný vodicí harmonický nástroj. Pokud ho nemáte, nechte si nějaký dočasně vytvořit alespoň v midi.
3. Na tohle je už ve studiu většinou pozdě, ale znejte svoje rozsahové možnosti a volte pro sebe pohodlnou tóninu skladby.
4. Máte-li problémy s rytmem, nechte si pustit i nějaký měkčí příjemný metronom v rozumné hlasitosti.
5. Na intonačně problematická místa si zkuste svojí linku najít na nějakém nástroji a chvilku si jí s ním zpívejte. Mnoha lidem to pomůže, uvědomí si pak lépe svůj part a jsou si jistější.
6. Nechte si vypnout všechny stopy, které by vás mátly. Například nezpívejte další hlas k hlasu kolegy/k partu, který není vybraný nebo opravený tak, aby ladil a rytmicky seděl. Je pak lepší si ho nechat vypnout, aby vás nemátl.

Výslovnost

1. Pozor na polykání koncovek.
2. Jestli máte ostré sykavky, většinou to zvukař řeší volbou vhodného mikrofonu, nebo silnějším popfiltrem – ten se normálně používá k eliminaci vzduchových nárazů retnic (samohlásky „p“ a „b“), nebo vám doporučí zpívat mimo osu mikrofonu, nalepí tužku na střed popfiltru a podobně.
3. Nikdo neříká, že byste měli vyslovovat jako rozhlasový hlasatel. Určitá flegmatičnost projevu je někdy žádoucí, ale rozumět by vám být mělo. Nechte si poradit od prvoposluchačů (což je většinou zvukař nebo producent). Vy a kapela texty znáte a nejste tak v tomto ohledu objektivní.

Dynamika

Zatímco na koncertech si kompenzujete dynamiku zpěvu vzdáleností od mikrofonu, ve studiu je to mnohdy složitější. U studiových kondenzátorových mikrofonů, kde se většinou zpívá ze vzdálenosti 10 až 30 cm a pozice zpěváka se moc nemění to můžete takto řešit jen do určité míry. Extrémně hlasité či tiché pasáže se mnohdy zpívají zvlášť, s jinak nastavenou citlivostí předzesilovače.

Texty

V praxi se často také setkávám s opomíjenou péčí o texty. Je nemálo interpretů, kteří dotáhnou k dokonalosti produkci i zvuk, ale jejich texty mají slabiny. Nechci se pouštět do hodnocení obsahu, ten si každý volí podle vkusu a možností, ale forma by měla fungovat.

1. Nebojte se oslovit nějakého profesionála, nebo alespoň zdatného textaře ve vašem okolí, aby vám pomohl vychytat mouchy.
2. Tam, kde potřebujete dlouhé tóny, by ideálně měly být dlouhé samohlásky, rytmické frázování by mělo odpovídat přirozenému dělení slov a metru.
3. Řádky rýmů by měly mít stejný počet slabik, není-li úmyslně (!) jinak. Délka slov by vám měla vycházet do taktů a měli byste mít také prostor se nadechnout.

Na závěr několik tipů od zpěvačky a lektorky zpěvu Adély Kamešové (z kapely Youlie):

Zpěv se na poslední chvíli zachraňuje poměrně těžko, není to ale nemožná záležitost. Všichni zpěváci a zpěvandy moc dobře ví, že klíčem k úspěchu je pořádná domácí příprava. Co ale s tím, když přijedu do studia a najednou to není ono?

1. Pořádně se rozmluvte a rozezpívejte. Tento bod je pro vokalistu prostě neodmyslitelná záležitost. Víte ale, že pro každý typ písně existuje „ideální“ cvičení? Začněte rozhodně rozvibrováním celých úst. Pomůže vám v tom vyslovení PRRR a při písmenku ‘r’ rozkmitat rty. Toto cvičení můžete dělat i mezi náběry ve studiu. Pomůže vám to nechat uvolněná ústa a krk.
2. Pošlete tóny tam, kam patří. Jednou mi paní učitelka zpěvu z konzervatoře prozradila tento trik a od té doby patří neodmyslitelně do mého emergency balíčku. Každý tón má na vašem těle pomyslné místo. Nejhlubší tóny vašeho rozsahu by měly být umístěny od vašeho žaludku směrem nahoru přes krk, obličej a až na temeno hlavy. Jako by vám někdo namaloval rovnou čáru směrem k nebi od pupíku až po váš poslední kousek vlasů vzadu na zátylku. Zjistěte si tóny v partu, který zrovna nahráváte, a vizualizujte si, jak je na dané místo posíláte.
3. Snižte těžiště. Když se dostanete k těžkým partům, které jsou například už tak vysoko, že jsou to vaše přechodové tóny mezi hlavovým a hrudním rejstříkem, posuňte si mikrofon cca o 10 cm níž, než by byl umístěn za normálních okolností. Toto opatření má hned dva důvody. Zaprvé – nebudete natahovat krk, což je zlozvyk, který má opravdu mnoho zpěváků a pocitově jim pomáhá. Z praktického hlediska se ale jedná spíše o překážku. Zadruhé – při mírném podřepnutí a snížení těla s vámi bránice bude lépe spolupracovat.
4. Zvyk je železná košile. Pokud se stane, že za mikrofonem ve studiu zjistíte, že takhle to opravdu nepůjde a ani žádný z triků a tipů nezabírá, nebojte. Nechte si dané místo pustit jako smyčku a popusťte uzdu fantazii.
5. Pokud je na vás dané místo moc vysoko a máte pocit, že se škrtíte, začněte tvořit novou linku o kousek níž. Máte dvě možnosti: skokový styl, nebo vázaný styl. Pokud se jedná o skoky, nechte si předehrát tento part jako „kila“ na klavír, vezměte tóny z akordů, které jsou od sebe vzdálené třeba o tercii, a poslepujte je dohromady. Pokud se chcete přiklonit spíše k vázání, nechte si akordy zahrát jako rozklady navazující na sebe a v podobném duchu udělejte i svou novou linku. Mnohokrát se mi stalo, že jsem na místě vymyslela lepší a „pohodlnější“ linku, než se kterou jsem přijela. Risk je zisk a v tomto případě to rozhodně platí.