Mučírna v nahrávacím studiu #6: Produkce

Wikipedia praví, že producent je osoba, která je odpovědná za úspěch, nahrání, produkci a výkon nějaké hudební nahrávky. Ale doby, kdy producenti defacto zastupovali nahrávací společnosti, měli na starosti i finanční stránku věci a ohlídání si komerčního potenciálu nahrávky, jsou už ve valné většině případů minulostí. Producenty si dnes najímají zejména sami interpreti. Mají jim pomoci dotáhnout jejich dílo do co nejdokonalejšího tvaru a pohledem nezaujaté, znalé osoby zvenčí reflektovat a řídit jak jejich výkony, tak aranž, zvuk a zkrátka celkové vyznění.

V praxi u nás často roli producenta částečně plní studiový zvukař. Obvykle je sám muzikantem a má bohaté zkušenosti s mnoha projekty, které mu prošly pod rukama. Více či méně radí a vede hudebníky při nahrávání, aby z nich dostal co nejlepší výsledky. Zároveň upozorňuje na slabší místa v partech a aranži, dává najevo svůj názor a svá doporučení.

Kapely, které to myslí se svým projektem vážně, ale stále častěji na tuto roli volí profesionálního externistu. Výhodou je mimo jiné to, že takový člověk jim pomůže se skladbami už ve fázi příprav, ještě než se do studia vůbec vydají. Není dobré měnit party, či dokonce formu skladby až na poslední chvíli ve studiu. Taková včasná předprodukční schůzka pak řeší mnohé.

Takový producent vám může i pomoci se složením a rozepsáním partů pro hostující hráče nebo dokonce zajistit kompletní produkci alba od A do Z, jste-li například sólový písničkář a chcete si udělat velkou kapelní desku s mnoha hudebníky. Může vám také pomoci s výběrem vhodného studia, protože se dostatečně orientuje na trhu.

Obecně, může-li se zvukař soustředit jen na zvuk a producent na vás, půjde vám práce líp od ruky. Základní role producenta jsme již v minulosti nakousli v samostatném článku. Dnes pro vás máme ještě několik doplňujících rad, tipů a příkladů z praxe od producenta Víta Maršálka:

Aranže

Aranže jsou podstatná a nedílná součást naší práce. I ta nejjednodušší píseň vyžaduje určitý střízlivý pohled z vnějšku. I kdyby se ve výsledku nezměnil jediný akord, neznamená to, že nám odpadá práce a píseň tvoří „prostě Géčko, Am, C a text“. Interpreti někdy nemají dostatečný odstup na to, aby sami reflektovali vztahy rytmu k melodii, komunikace hudby a slova, doplňování a rozšiřování harmonie a podobně.

Jakákoli drobnost může výsledek posunout do zcela jiných vod, stačí například v bežném rytmickém paternu 3 3 2 hraný v akustické kytaře zrušit akcent na předposlední osminu v taktu, zeslabovat dynamiku a hned je z toho méně zatěžkaný a charakteristický rytmický part, který může být jedním z těžišť skladby.

Další výborný příklad je z minulého roku, kdy jsme s kapelou Youlie točili EP Šílenci. U jedné písně byl výrazný třítónový motiv, který hrál kytarista víceméně po celou dobu skladby. Motiv si skladba žádala, ale bylo zároveň potřeba rozvázat kytaristovi ruce, aby mohl píseň i jinak obohacovat. Takže jsem navrhl výjimečně vytvořit tento výrazný part pomocí samplu (zahrát ho na klavír, zdvojit synthem a pohrát si s crescendem a decrescendem). Nebyl to problém, protože kapela samplované doplňky na koncertech běžně používá. Najednou se z melodického partu stal jakýsi druhý hlas odpovídající zpěvačce, takové echo zpěvu z jiné dimenze, dodávající skladbě silnou atmosféru.

Výraz

Příprava a vyladění detailů i vztahů napsané hudby ovšem zdaleka nezastiňuje další podstatný faktor, a tím je samotná performance. Na tu se vlastně zaměřujeme v praxi mnohem víc. Každý interpret je samostatná individualita, je třeba to brát v potaz a vnímat jako hlavní klad. A to je ve výsledku dlouhodobě pro vyznění díla nejsignifikantnější. Neexistuje v živém hraní nic jako přenosná univerzálnost. Párkrát se mi stalo, že jsme ve studiu nechali vyloženě podpůrný a doprovodný kytarový part nahrát druhým kytaristou a já se nestačil divit – byly to dvě naprosto odlišné písně, přitom zvukové nastavení, rytmus a vše ostatní zůstalo stejné.

Vkus a směr

Velké téma, kterým se často zabýváme, je balanc mezi individuálním vkusem, momentálním rukopisem, stavem a cíleným záměrem, snem. Občas je dobré pro obě strany vykročit z komfortní zóny.

Naladit se na stejnou vlnu jako interpret je jedna věc, způsob práce a produkce v rámci záměru a posunu dál je ale trochu komplikovanější problematika. V rámci možností bychom se na začátek měli z obou stran (producent–kapela) snažit vyhnout přístupu „nelíbí se = špatně“, protože to není funkční. Přístupů a možností provedení je opravdu nezměrně mnoho a i přesto, že producent by měl nakonec poznat, kterým směrem se chtějí hudebníci vydat, jejich nápady propracovat a nedostatky vypilovat, v konečném rozhodnutí je důležité respektovat postoj interpretů. Pokud ovšem není projekt vyloženě postaven na textu s danou melodií, je často na pořadu dne hledání a vytváření prostoru v hudbě.

Další obohacující věc je vytěžení okamžiku, spontánnosti a improvizace. Když jsme natáčeli album Jono Heyse s britským producentem a zvukovým inženýrem Jerry Boysem (držitel několika Grammy), překvapilo mě, jak hrozně málo do skladeb zasahoval a přitom projekt jednoznačně a srozumitelně řídil. Samozřejmě u profesionálních souborů a muzikantů dá rozum, že vědí, co dělají. V několika případech jsem měl ale silné nutkání opatrně podotknout, že několik tónů ve třetím hlase jde naprosto proti harmonii a mlží zbytek vokálů (samozřejmě jsem vzhledem k hierarchii ani nepípl), teprve s odstupem mi došlo, že netvoříme barokní kvartet, ale nahráváme soubor, který hraje živě skladby s prvky afrických rytmů a novozélandské tradiční hudby.

Hráli a zpívali to, co jim radilo srdce, víc než jejich muzikantské zkušenosti a logika. Zdokonalováním souzvuku a pročištěním harmonie by se najednou celý ten zachycený okamžik rozplynul, nejen pro všechny na place, ale i v nahrávce. A tohle všechno Jerry věděl a vnímal, zatímco já kroutil nosem nad gis2 v dominantě z D dur.

Stanovení priorit

Malý příklad: nedávno jsme měli ve studiu píseň o ženském a mužském hlase. Od začátku je třeba rozlišit formu a záměr, dva hlasy neznamenají automaticky duet nebo hlavní hlas + občasné doplnění. Oproti demu byla zvolena pro zpěvačku tónina o kvartu výš, fungovalo to bezvadně, nicméně podklad byl postaven pouze na akustické kytaře a zvukový rozdíl tónin Em vs. Am je velmi výrazný – interpret tedy upřednostnil výraz a výšku melodie hlasu před náladou hudby.

Nicméně moc se nám to v celku nezdálo, atmosféra z dema byla ta tam a navíc mužský hlas by musel být příliš škrcený. Opět jsme jako vždy balancovali mezi dvěma protipóly, samozřejmě logická úvaha nabízela vyzkoušet zlatý střed, tónina Gm však dopadla nemastně neslaně. Nakonec jsme se vrátili k původní tónině z dema a prohodili jsme v oktávě mužský a ženský hlas – a výsledek dopadl fantasticky.

Vždy je to případ od případu a neexistují žádné mustry ani univerzální rady, jak postupovat, přesně od toho je ale producent – princip není v tom, že si vaší tvorbu přijde poslechnout nějaký cizí člověk, řekne vám, že by to chtělo víc tamburíny a že mu připomínáte The Kinks. Producent se s vámi a vaší tvorbou sžije, pozná jí a bude nad ní přemýšlet z mnoha jiných úhlů než vy, protože ty skladby nejsou jeho. Přesto však vnímá svoje volné pole působnosti, možnosti růstu a experimentů, které vaše tvorba nabízí.

Producent musí uvažovat v rámci detailů a vztahů, dopředu předpokládat možnosti mixu a budoucí zvukové kooperace jednotlivých částí skladby, přinášet koření i čistky, obnažovat a akcentovat nosné nápady, ale i rozvíjet ty nedopracované. Je běžné, že mladí interpreti tím, jak absorbují svoje idoly, mnohdy svojí autenticitu a originalitu chvíli hledají. Ale později, jsou-li odvážní a dostatečně seběvědomí, vyprodukuje kvas vlivů a vlastní individuality ven ryzí rukopis. Pak se zpravidla dostavuje úspěch. A i v tom jim můžeme pomoci.

Mnohdy je také cítit rozdíl mezi tím, čím by chtěli pod vlivem okolí a vlastních snů být, a tím, jaký tvůrčí jazyk je jim skutečně přirozený. Vykročení z této pasti také často žádá kuráž. Nad hledáním a zdokonalováním vlastního autentického výrazu nemusíte přemýšlet nebo se uměle stylizovat do referencí, protože už tam je a tvoříte ho vy. Důležité je jen dovolit si nechat ho uzrát a posléze ho vytěžit.

Autorem článku je Kamil Danda spolu s Vítem Maršálkem.