Mučírna v nahrávacím studiu #9: Mastering

Tato finální zvuková úprava sice bývá časově nejméně náročná a často i nejméně nákladná, ale vyžaduje o to odpovědnější přístup a skutečně erudovaného odborníka. Co neodchytíte při masteringu, to neodchytíte už nikdy.

V profesionální produkci bývá dobrým zvykem, že mastering provádí někdo jiný než mix. Důvod je nasnadě: masteringový specialista je v takovém případě prvoposluchač nezatížený zvykem a má tedy čistý, nezávislý pohled. To je u tohoto procesu obzvlášť důležité, protože zatímco mix se zaobírá často i detaily a je jakýmsi hlubším ponorem do materiálu, masteringový přístup je naopak pohledem z perpektivy, z výšky – a s nahrávkou pracuje jako s celkem. I tak se při masteringu pracuje s materiálem většinou naněkolikrát v krátkých, několikaminutových etapách a využívají se i náslechy referencí z důvodů kalibrace vnímání.

Mastering je také nejvyšší zvukařská meta a zpravidla je prováděn zvukaři, kteří mají za sebou desítky let praxe mixáže a pracují ve speciálně akusticky upravených prostorách, na kvalitní, k tomu určené poslechové vybavení. Ne každý však po letech této mety dosáhne, ve skutečnosti je u nás kvalitních masteringových inženýrů spíš jen hrstka.

Tím, že „mastering“ dnes nabízí defacto kdekdo (mnohdy jen po absolvování nějakého kurzu a shlédnutí pár tutoriálů), se nenechte mást. Taková je zkrátka doba a neplatí to jen v tomto oboru.

Co je to mastering?

Občas se setkávám s tím, že si klienti pletou mix a mastering. Respektive považují to za jakýsi záhadnější termín pro mix (stejně jako třeba „echo“ za cool označení pro reverb). Zatímco při mixáži se pracuje s jednotlivými stopami vašeho náběru, (nástroji, party) a ty se zvukově ošetřují, zkrášlují, designují a staví do vzájemných vztahů, při masteringu už pracujete s nahrávkou pouze jako s celkem. Mastering tedy pracuje už s dokončeným mixem coby jedinou, finální stereo stopou.

Cílem masteringu je dotáhnout nahrávku jako celek spektrálně, dynamicky a hlasitostně (popřípadě i atmosférou pomocí nějakých saturací nebo jemného celkového dozvuku) do podoby, kdy bude optimálně hrát na různých, i třeba odlišných poslechových soustavách, při různých hlasitostech a v různých prostředích.

Zároveň se při masteringu řeší, na jakém mediu nahrávka vyjde (trochu jiný mastering se třeba dělá pro vinyl, jiný pro CD, jiný pro streamy). Jedná-li se o album či EP, definuje se při tomto procesu i délka ticha před skladbami, vzájemná kompatibilita barvy a hlasitosti mezi jednotlivými skladbami. A vyrábí se fadeout (postupné ztišování) u skladeb, kde je vyžadován. Automatizací se také kreslí makrodynamika – hlasitost jednotlivých pasáží vůči sobě. Zadávají se přesné názvy a tagy a ISRC kódy od vydavatele.

Často dostanete jako výstup nějaký hotový CD obraz, který jen předáte lisovně a ta už si se zbytkem poradí.

Jak to probíhá?

Náslechy mixu, které vám posílá váš zvukař, jsou většinou ve formátu MP3, nebo WAV (44,1 kHz/16 bit). Zároveň mají mnohdy na výstupu už pověšeny dočasně nějaké masteringové nástroje (například limiter, kompresor), aby si míchač optimálně simuloval budoucí chování mixu po jeho masteringovém zpracování a zároveň vám posílal dostatečně hlasité, zpracované výstupy k poslechu.

Schválený finální mix však odešle váš zvukař masteringovému inženýrovi bez těchto efektů na výstupu – pošle ho podstatně tišší, s větší dynamikou, aby byl dostatečný operační prostor pro následné úpravy. Odesílá také nahrávky ve vyšší kvalitě, většinou minimálně v 24 bitové hloubce.

Masteringový inženýr posléze začne nahrávku zpracovávat a ošetřovat tak, aby byla dostačně hlasitá (kompresory, limitery, multiband kompresory), příjemná a čitelná (ekvalizéry, dynamické ekvalizéry, transient shapery, excitery) a měla tu správnou atmosféru (zkreslení páskou, elektronkou, transformátorem kompresoru/mixpultu, šum, reverby) a tak dále.

V moci masteringu je ale i práce takzvanou mide-side technikou. Pomocí některých programů lze rozdělit stereo-stopu na střed a strany, a ty pak zpracovávat odlišně. Ve středu mixu totiž bývají většinou umístěny pevné, fundamentální a nosné prvky mixu (kopák, virbl, basa, zpěv, sóla). Ve stranách pak obohacující, zdobící, rozšiřující a atmosférické prvky (efekty, činely, harmonické nástroje).

Někteří k práci používají pouze skutečné HW zařízení, jiní pak pluginy a pracují výhradně v počítači – a někteří to kombinují. Jak už to tak bývá, většinou každý přísahá na svůj způsob práce a je težké se v tom zorientovat. Pravda je ale taková, že rozhodující jsou výsledky. A to platí ostatně i u mixu nebo náběru. Není ani tak důležité, s čím kdo pracuje, ale spíše jak to ovládá. Poslechnete-li si špičkové světové nahrávky, některé z nich vznikly výhradně v počítači, jiné převážně analogovou cestou. A poslechnete-li si některé špatné nahrávky, skóre bude stejné.

Ve prospěch konzervativců hovoří to, že reálná zařízení mnohdy nabízejí rychleji hotový, charakteristický a muzikální zvuk a intuitivnější práce. V neprospěch to, že samotný proces je zdlouhavější díky zapojování a přehrávání a nemůžete se vracet a do hloubky řešit tolik detailů automatizacemi (kreslení parametrů v čase). Ve prospěch liberálů pak mluví nekonečné možnosti nastavování, volby efektů, vracení se a řešení detailů a rychlost procesu. V jejich neprospěch pak to, že neovládají-li dobře své řemeslo, mohou snadněji něco pokazit.

Zjednodušeně řečeno by se ale dalo říct, že pro špičkové interprety, skvělou, fungující aranž a náběr skvěle poslouží analogová cesta, ale u složitějších, objemnějších, nebo méně dokonalých projektů efektivněji poslouží dnešní softwarové možnosti.

Algoritmy

V současnosti je možné využívat k masteringu i některých automatických nástrojů. Ať už jsou to internetové služby „masteringu na dálku“, nebo i chytré programy, mnohdy i integrované do pracovních stanic DAW. Takové nástroje mohou skvěle posloužit pro interní účely interpretů, dema, méně ambiciózní projekty a podobně.

Mohou i sloužit jako inspirace, vodítko pro profesionály. V praxi jsem je několikrát testoval a můj (a nejen můj) názor je ten, že někdy sice materiálu pomohou, často však i uškodí. Vykazují už teď asi bezpečnější výsledek než amatérské samo-domo pokusy, ale srovnání se zkušenými profesionálními zvukovými inženýry s citem, ohledem pro kontext a charakter díla, zatím neunesou. Je to asi podobné, jako když na fotografii natáhnete automatické úpravy a filtry, nebo je dáte zpracovat zkušenému fotografovi. Při letmém pohledu si nedostatků všimnout nemusíte, ale při hlubším pozorování se vám začnou ukazovat.

Spolupráce

Některé současné masteringové nástroje sice už dokáží do určité míry i ve stereo nahrávce separátně ovlivnit některý jednotlivý part (Izotope RX Rebalance), ale jak již bylo řečeno, ve větší míře masteringový pracovník na jednotlivosti v mixu větší vliv nemá. Může se stát, že se po masteringovém zpracování sice zlepší celkové vyznění nahrávky, ale utrpí, nebo se změní nějaký detail či part. Nezřídka i nějaké proporce – hlasitosti mezi party. To, jak ošetříte celek, jak ovlivníte frekvence, dynamiku, tělo vs. hrany, střed vs. strany, to všechno může ovlivnit i detaily.

Je proto praktické, když budou váš míchač a masteringový zvukař v kontaktu, aby míchač mohl eventuelně ještě kompenzačně pohnout s něčím v mixu s ohledem na masteringové zpracování a poslat aktualizovanou verzi. Může to být drobnost, která při mixu zabere pár vteřin, ale ušetří pak mnohé trápení při masteringu.