Muzikant Králíček předhodil posluchačům nůši (ne)obyčejných písniček

Hyperaktivní duch Petra Marka se žene z jedné činnosti do druhé. Jeho sólová tvorba jako Muzikanta Králíčka přesto byla mezi lety 1994 a 2002 jistou konstantou, na kterou se dalo spoléhat. Tu nejprve na začátku milénia narušil vznik nových projektů ABC Hnát a Krásný stěhovák Gerard & sexuální nábytek, ale v roce 2005 všechno přehlušili především Midi Lidi, kteří zarezonovali u širší veřejnosti takovým způsobem, že většina ostatních hudebních aktivit šla na delší dobu stranou. Včetně letité stálice Muzikanta Králíčka, který se objevil na scéně znovu až po cca dekádě. Po pauze nejprve připomněl polozapomenutou tvorbu aktualizovanou výběrovkou The Best of Králíček, aby posléze začal s pomocí členů kapely Květy poprvé za dobu své existence více koncertovat. Přesto vydání nového alba Předseda je aktivita, se kterou širší veřejnost nepočítala. „Od slov k džinům,“ hlásí Petr Marek. 

Osobnosti Petra Marka a Martina Kyšperského mi přijdou během let čím dál více „příbuzné“. Dokážou totiž přiléhavě vyjádřit pocity své, dnes již čtyřicátnické generace. A to tak lehce, že s nimi můžou dláždit podlahu, kudy se pohybují. Nebudeme zabíhat do filmové části jejich umělecké osobnosti, zůstaneme u té hudební. Oběma protagonistům není cizí vyšvihnout hromadu materiálu doslova na posezení. Dokonce mám za to, že tyto erupce jsou pro jejich tvorbu spíše pravidlem než výjimkou. Obsahově se pod oběma autory neproboří let, ani když popisují banální, každodenní situace.  Ba co víc, když Petr Marek popisuje výrobu pracnů nebo se probírá rodinnými vzpomínkami („Děda měl sadu kružítek v geniálním pouzdře/to jsem chtěl mít“), hovoří často za nás všechny, protože se nám často hlavou honily takřka totožné myšlenky. K tomu připočtěme Markovo oblíbené žonglování se slovíčky (např. džin/čin, pentagram/Pentagon) – a máme před sebou netradiční zhudebněný deník, který mezi řádky přeci jen přiznává, že Předseda se potichu přemístil do jiné věkové kategorie („Rozhodl jsem se, že po dvaceti letech strávím vánoce u rodičů/dejme tomu, návrat domů“).

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Zatímco na starších nahrávkách Muzikanta Králíčka slyšíme kytaru, basu a další nástroje, nová deska je čistým dialogem elektroniky s vokálem autora. A ruku na srdce, hudebně se nepohybujeme zase tak daleko od území vykolíkovaného kapelou Midi Lidi. Rovný rytmus a osmdesátková elektronika nás hudebně vrací spíš k prvním deskám souboru. Písničky ovšem nemají sloganovitý charakter, kterými první alba Midi Lidi oplývala, ale naopak jsou penetrovány kaskádou veršů, takže v případě skladeb Potopa a Pentagon kompozice získaly sedmi respektive osmiminutovou stopáž. Momenty, kdy hudební nástroje na chvíli přebírají nadvládu nad skladbou, jsou vítaným osvěžením. I z toho důvodu jsou právě skladby jako Lustr nebo Potopa jedny z vrcholů celé kolekce. Vedle toho řada skladeb jako Sytič, Území nebo ...a byli tři by se se svou přirozenou hitovostí neztratily na žádné řadovce Midi Lidí.

„Hudební část vznikla za jedné úplňkové noci minulého roku improvizací na syntezátorech a bicím automatu. Další úplněk jsem využil k napsání textů,“ říká v promo materiálech Marek. Jasně tím naznačuje, že za vznikem alba Předseda nestál žádný promyšlený kalkul, nýbrž čistá potřeba vyjádřit skrze hudbu své aktuální pocity a myšlenky, aniž by zohlednil bez toho, co si o tom bude širší posluchačská veřejnost myslet. To dělá z novinky kolekci lehkou jak pírko. Tak je ostatně nutné hudbu Muzikanta králíčka brát obecně. Mezi řádky k nám pak připluje obecný pocit ze současnosti, který je možná to nejcennější, co kolekce nazvaná Předseda nabízí.

Muzikant Králíček – Předseda

Unarclub, 2023, 56:07

70 %