50 odstínů kváků s MXR CAE 404 WAH

Wah patří mezi velmi osobní a výrazné efekty. Když se díváte na vybavení kytaristů, neexistuje vlastně hned jen jeden favorit (jako třeba ve zkreslení tubescreamer). Podpisových wahů existuje celá řada. Proto je docela zajímavé, že MXR CAE 404 jde opačnou cestou – jedná se o univerzální wah s mnoha možnostmi, které si můžete ladit sami.

Už je to rok, co jsem po letech opustil své věrné Cry Baby. Důvod byl jednoduchý – poněkud se mi rozrostlo jednak portfolio projektů, na kterých jsem dělal, a taky jsem ze své kytary chtěl dostat pestřejší barevnou paletu tónů.

Popsal jsem to v článku o kvákadlech Dunlop, Vox a Carl Martin, ale hledal jsem pak ještě dál. Až jsem se dostal na MXR CAE 404. Dvě věci mě přesvědčily hned: jasná světelná signalizace diodami a možnost boostu. Robustní konstrukce je samozřejmostí, tiché sepnutí a tichý chod také.

Docela dobře je – při troše umu a opatrnosti – vyřešeno i přepínání mezi boost OFF/ON a módy wahu. To jsou ta postranní tykadla, lehce do nich stačí „kopnout“, levý přepíná boost, pravý žlutý a červený mód wahu. Diody mluví jasně – zelená = wah pracuje, modrá = boost, červená/žlutá = mód.

Rozdíl mezi módy je dán rozdílnými cívkami s rozdílnými frekvencemi. Pro opravdové kroutily je ještě možné vnitřními trimmery upravit rozsah frekvencí jednotlivých cívek. Mně vyhovovala tovární nastavení, přijde mi, že nejlépe zvýrazňují rozdíl mezi mody.

Podle frekvencí je ten žlutý spíše výše posazen, červený o něco níže. Abych to řekl lidsky, já to používám tak, že na čisté doprovody je mi bližší červený a na expresivnější sóla žlutý. Pro zkreslená sóla pak ještě občas sepnu boost. Jeho míra se dá nastavit otočným poťákem ze strany wahu (max. 16db). Pozor, je docela silný a v extrémní poloze už je to jízda na poněkud nezkrotném koňském (tedy žabím) hřbetu.

V čem vidím klady? Při troše zkušenosti dostanete z každé kytary, co daná skladba potřebuje. Na koncertech Pohřební kapely střídám strata a Godin LGX, tedy dost jiné kytary, včetně rozdílu mezi singlem a humbackerem, a kvákadlo si v různých nastaveních rozumí s oběma kytarami. V aranži kapely se mi pak nestává, že wah ostře proleze tam, kde má spíše jen „klapat“, a naopak mi nezapadne v sóle. A hlavně v pohřební koncertní vřavě vždy jasně vidím, jak to mám nastavené. Jediná nevýhoda ale zase je, že občas nechtěně kopnu do bočních přepínačů. Tam se ale obávám, že je to chyba mezi wahem a uživatelem, nikoliv problém wahu samotného. Určitě jste šikovnější než já (to není těžké).

Zkrátka – tohle kvákadlo vám nabízí celkem slušně ovladatelnou paletu kvákavých či chřestivých zvuků. K tomu je tiché a spolehlivé. Zvláště pokud střídáte kytary, je tohle dobré řešení.